Moje divadelní hra: Akvárium aneb Ze života loutek

Publikováno 11. 1. 2012 | Autor: Jimmy Hayek

Psal se rok 2005. Byl jsem v prváku na gymplu a rozepsal jsem vlastní „divadelní hru“. Byl jsem tehdy – mimo jiné v době vysílání první série reality show VyVolení – silně pod vlivem jakýhosi shitfilmu Všichni do jednoho (některé postavy jsou totožné, inspirace značná), do toho jsem se spolužáky nacvičovali Cimrmanův Blaník, který jsme chtěli veřejně hrát. Políbila mě asi múza a vznikl tak první obraz této nikdy (naštěstí) nedokončené sračky, na jejíž rukopis jsem nedávno při úklidu narazil, a rád se o něj s vámi podělím :-D

Akvárium aneb Ze života loutek

postavy:
student Petr
starý pan Winnterstein
popelář Vladimír
paní Renáta
pes Arnošt

Obraz 1.
——————————
Petr: (přechází po jevišti sem a tam a najednou se zadívá do hlediště) Co to… proč tady máme to obrovský zrcadlo? (naznačuje rukama, že se dotýká obrovského – z hlediska diváků poloprůhledného – zrcadla)
Vladimír: Za ním jsou ty kamery a taky celej ten televizní štáb – jako režisér, zvukaři, dramaturg a tak.
Petr: Opravdu? (zadívá se do zrcadla – hlediště) Mami, tak já jsem to doopravdy dokázal. Jsem v televizi, jak sis vždycky přála!
Winnterstein: No nic moc, ale lepší než v kriminále!
Renáta: Kristovanoho! Tady je smrad jak v polepšovně. Otevřete okna, nebo se tady udusím.
Vladimír: Jak máme asi otevřát okna, když tady žádný nejsou?
Renáta: A toho prachu co tady je…
Petr: Hele! Támhle na zdi… ňákej papír tam je. (Jde k němu, vezme jej do rukou a začíná číst. Postupně ale tlumí hlas a všichni jakoby zkamení. Světla potemní. Intermezzo. Slova se chopí na jeviště přicházející dramaturg jako ztělesnění Petrova předčítání vzkazu.)

„Drazí obyvatelé Akvária! Vítejte v naší zábavné a jedinečné REALITY SHOW. Věřím, že se vám bude pobyt v Akváriu jevit jako báječná dovolená, na konci odměněná 10 miliony korun. Naše skvělá REALITY SHOW však v poslední době zaznamenala významný pokles sledovanosti, a proto pro oživení celé soutěže, přichystal jsem vám několik novinek:

  1. místo plánovaných třicet psích konzerv s výtečným vepřového masem jich máte pouze šest,
  2. hodiny zavěšené nad vchodem do Akvária neustále ukazují dvanáct hodin,
  3. za závěsem u latríny sedí tříletý bernardýn Arnošt.

Doufám, že vám nemusím připomínat, že používání sprostých slov před 22 hodinou je přísně zakázáno, stejně jako je zakázáno požívání alkoholu a omamných látek. V případě nedodržení zákazu vám bude odejmuta jedna konzerva.
Váš milovaný dramaturg Květoš.“

(Dramaturg odchází. Obyvatelé Akvária opět ožívají a Petr dočítá poslední slova. Všichni se dívají směrem k závěsu. Vladimír se k němu pomalu plíží jako papuánský domorodec ke své kořisti. Renáta se také plíží – s koštětem v ruce. Winnterstein sedí u stolu, mele svými palcy „mlýnek“ a Petr s vytřeštěnýma očima přihlíží celému ději. Dramatická chvíle. Vladimír odvážně a rázně rozhrne závěs a Renáta zakřičí.)
Renáta: Vždyť to je můj manžel! (Vladimír, Winnterstein a Petr se na sebe nechápavě podívají a jednohlasně zvolají: „Cože?“) Ano, je to můj manžel. Ach božínku! Před třemi lety odešel do lesa na houby a už se nevrátil. Tolik jsem se bála! Co se mu mohlo stát? Asi oněměl. A ten soudek rumu na krku – to je celý on! S alkoholem měl vždycky trochu potíže.
Petr: Ale tady dramaturg jasně píše, že je to tříletý bernardýn Arnošt a ne nějakej chlupatej alkoholik! Víte jistě, že je to váš manžel?
Renáta: Dovolte, snad poznám vlastního manžela!
Petr: No já bych ho teda nepoznal. (K Arnoštovi přichází Winnterstein, zvedá mu zadní nohu a nahlédne mu na intimní partie.)
Winntersten: Tak nevím , paní Renáto, ale tenhle čokl je kastrovanej…
Renáta: Ano, už dvacet let.
Petr: Cccože? Vy jste nechala vykastrovat manžela?
Renáta: Víte, byl to velký sukničkář… (Petr, Vladimír s odporem odstupují dva kroky od Renáty)
Winntersten: Nechte psa manželem… teda manžela psem. Pojďte, dáme si raději něco na uvítanou! (vytáhne zpod kabátu plácačku slivovice)
Petr: Co to máte? To je slivovice?
Winnterstein: Ano, pravá moravská… (Vladimír se zašklebí, aby byl Winnterstein zticha a ukáže „nenápadně“ na zrcadlo – diváky) Tedy moravská kyselka, že ano. Teče nám přímo za domem. Ráno vždycky vstanu, loknu si toho pramene a celej den uteče jak nic. Tak co, dáte si někdo se mnou?
Petr: No jasně, že si dáme. Pojďte, paní Renáto, sedněte si.
Renáta: Já ne! Já kyselku zásadně nepiji. Už dva týdny jsem zapřísáhlý abstinent. (Misto slivovice vezme raději do rukou hadr a začne utírat prach. Plácačka mezi tím koluje mezi muži.)
Vladimír: No teda, ta kyselka ale píše! Taková nám kdysi také tekla za domem. Paní Renáto, pojďte si sednout. Gruntování nechte na jindy!
Winnterstein: (potichu) Jen ať maká, baba.
Renáta: Kdepak Vladimíre, nevidíte, kolik je tu prachu? A o té podlaze ani nemluvím.
Petr: Nejste vy náhodou povoláním uklízečka?
Renáta: No… no ano, ale jak to víte?
Petr: (ušklíbne se) To se pozná. (chvíli je ticho, jen je slyšet žbluňkání slivovice, z ničeho nic ale Vladimír uhodí vší silou do stolu a začne řvát)
Vladimír: No tak je uklízečka, no! Co na tom tyvole záleží, jako? (Winnterstein se ho snaží uklidnit, ale Vladimír ho odstrčí a Winnterstein spadne ze židle) Tady jsme si, mladej, všichni rovni! Já jsem třeba popelář… a co má jako bejt? Jsem na svoje řemeslo náhodou moc hrdej! Myslíš si, že každěj umí kutálet s popelnicema? Dvojruč, jednoruč? A co vlastně seš ty chytráku, he?
Petr: Studuju na gymnáziu.
Vladimír: No joooo…. tak pán je študent. No to je pěkný teda. A co jste vy? (na Winntersteina)
Winnterstein: Komunista.
Vladimír: Ale já myslel povoláním.
Winnterstein: Však já taky.
Vladimír: Aha. (A zmklne)

Winnterstein: (k Renáte) Stalo se vám neco, paní Renáto?
Renáta: Ne, to je dobrý.
Winnterstein: Tak proč se tam tak svíjíte?
Renáta: No… víte co (zašeptá, aby ostatní neslyšeli) Na záchod…
Winnterstein: Neslyším (nasteví k uchu dlaň, aby lépe slyšel)
Renáta: Na záchod potřebuju!
Winnterstein: Ja, ták! (nahlas) NA ZÁCHOD. Tak proč nejdete?
Renáta: A co ty kamery?
Winnterstein: Ale milá paní! Vždyť tady jste v REALITY SHOW! Tam většinou kamery bývaj.
Vladimír: (svíjí se už také) No tak snad pro začátek bysme si mohli udělat stěnu.
Petr: To je dobrý nápad. Pojďme, uděláme stěnu před latrínou. (Všichni jdou k latríně a postaví se před ni. Paní Renáta si jde ulevit. Po chvíli vstane a zařadí se do „stěny“. Vymočit se jde také Petr a na řadu přichází Vladimír. Na Winntersteinovi jde vdět, že také nutně potřebuje na záchod, ale ochotně čeká.)
Vladimír: Prosímvás. Něco ale zpívejte.
Petr: Proč máme zpívat?
Vladimír: (bezradně) Prosím! (Petr tedy vezme kytaru, kterou si do Akvária přinesl)
Petr: Znáte „Až já budu velká, bude země selka?“ (Renáta a Winnterstein přikyvují a začnou tedy zpívat. Po chvíli slyšíme hlasité prdění. Winnterstein se bezradně svíjí a čeká až bude Vladimír hotov.)
Vladimír: Hlasitěji (Zpěv zesílí, ale i tak slyšíme zvuky linoucí se z latríny. Po chvíli je Vladimír konečně hotov, vychází z latríny a dopíná si kalhoty.) Já se omlouvám, tchýně mi ráno připravila zelňačku.
Renáta: A co vy, pane Winntersteine? Vy nepůjdete?
Wintterstein: (vyrovnaně, s úlevou a bez svíjení) Už ne.

Rubriky: Literární pokusy a jiné umělcování | Napsat komentář

Pornoherci si narozdíl od úředníků zaslouží uznání

Publikováno 8. 1. 2012 | Autor: Jimmy Hayek

Doufám, že jednou nastane doba, kdy pornoherec bude společensky přijatelnější povolání než úředník veřejné správy. Kdy dobří pornoherci budou stejně uznávaní jako jiní umělci a kdy byrokrati budou chodit kanálama.

Takovej pornoherec se musí spolehnout jen sám na sebe. Musí o sebe trochu dbát, nemůže od státu očekávat dotace, dary od soukromých subjektů nejspíš také nedostane. Chleba si musí doslova vyšukat. Ze dne na den mu mohou přestat přicházet pracovní nabídky. Musí nabídnout lidem to, co poptávají. Lidé za jeho služby platí dobrovolně. Nikdo mu prachy za vysedávání někde v zákulisí nedá.

A co takovej úředník?

Rubriky: Komentáře | Napsat komentář

Karel Havlíček: V Holomouci panuje duch strašlivý

Publikováno 30. 12. 2011 | Autor: Jimmy Hayek

„V Holomouci dne 3. máje. Právě přijíždím po železnici z Prahy a žádostiv viděti, jak asi vypadá nyní Holomouc, kterou jsem jen za starých časů vídával, pokud ještě na Moravě ležela. Domýšlel jsem se, že se nyní pro nesmírnou svou touhu po spojení s jedním velikým Německem také celý zevnějšek staroslavného hanáckého Jerusalemu proměnil.

(…)

Duch zde panuje strašlivý, největší část studentů nosí německý trikolor a to ještě ne z horlivosti pro Německo (což bychom poněkud přece ještě chválili), nýbrž, z pouhé apathie, z nedbalosti o všechno politické smýšlení, zrovna jen proto, že holomoučtí čepičáři takové čepice prodávali! – To jsou vyhlídky, to je naděje budoucnosti! (…) Ostatně ale zde zcela žádný politický život nepanuje, a kdo z Prahy zrovna do Holomouce zajede, myslí si ustavičně, že přejel ruské hranice. Nevím ani sám proč.

Proti Čechům rozšiřuje se zde systematicky zášt a kyselost, a to všelikým dovoleným i nedovoleným, motorným i nemotorným způsobem. Proto prý Čechové chtějí spojení s Moravou, aby se z bohatství moravského co hladovci najedli; o Praze nemluví se zde jinak, než jako bychom tam na všední den i ve svátek německé maso jedli a krev Němců pili; nejinak než jako Turci a Mamelukové nakládáme s Němci, těmi „ubohými“ podrobenci svými! Proto jsme chtěli spojiti se s Moravou, abychom všechny ouřady jen do Prahy a do Čech dostali a tak se na moravské outraty vyživili! atd. atd. Škoda péra dále popisovat.

(…)

Jediná sympathie mezi vzdělanými filosofy holomouckými a námi divochy slovanskými v Praze jest pronásledování židů; právě jsem našel zdejší studentstvo v největším ozbrojení shromážděné v universitě, kterému tam se shromážditi velel opatrný magistrát, aby žádnému židu ve městě násilí se nestalo: pravím opatrný magistrát, protože tentýž magistrát zároveň téhož dne hned za svítání policajty a jiné drabanty své do všech bran postavil s přísným nařízením, aby žádného žida do města nepouštěli. Pravil jsem a pravím ještě jednou opatrný magistrát, co činí, činí důkladně: nepouští židy do měata a dává pozor, aby se jim ve městě žádné násilí nestalo.

Nedělejme si žádné marné naděje, pod 10 let není ani pomyšlení, aby národnost slovanská uvědomila se sama; musí se jinou cestou k tomu dopomáhati.“

Karel Havlíček Borovský – Cestou do Haliče, publikováno 4. května 1848 v Národních novinách. Jako Olomoučanovi mi nedalo tento popis mého rodného města publikovat.

Rubriky: Komentáře | Štítky: , | Napsat komentář

Karel Čapek: Jsme fanatičtí etatisti

Publikováno 25. 12. 2011 | Autor: Jimmy Hayek

„Nemůže se o nás sice říkat, že náruživě uctíváme stát; ale přesto jsme fanatičtí etatisti; všechno čekáme jen od státu, všechno mu ukládáme a div se nedomáháme toho, aby nás přišel podrbat soudní sluha, kousne-li nás blecha. Jeden z našich národních rysů je silná nechuť k úřadům, ale stejně výrazným rysem naší národní povahy je mystická důvěra, že úřady se mají o všechno postarat a mají k tomu plno prostředků.“

Slova Karla Čapka. Jednoho z posledních lidí v této zemi, co si zaslouží označení intelektuál. Dnes od jeho smrti uplynulo 73 let.

Rubriky: Komentáře | Štítky: , , , | 1 komentář

Komunistům nejde o komunismus, ale o parazitování na práci jiných

Publikováno 17. 12. 2011 | Autor: Jimmy Hayek

Neustále narážím na nářky levicových spoluobčanů, jak je to strašné v tom kapitalismu. Jak ten podnikatel-kapitalista zotročuje své zaměstnance. Nemohu s tím souhlasit. Zaměstnanec dobrovolně uzavírá pracovní smlouvu se zaměstnavatel a dobrovolně přistupuje na jeho podmínky.

Co ale komunistům brání vytvářet vlastní podniky a „zaměstnávat“ lidi na jiných principech a hodnotách? Proč nevytváří výrobní družstva, kde budou všichni majiteli podniku? Proč nevytváří pracovní místa a nezachází ze zaměstnanci jako s partnery (soudruhy), nedávají jím pořádnou mzdu a pro ně podstatné sociální jistoty? Proč se neujmou této společenské role a přenechávají lidi na pospas dravým kapitalistům? Proč těm kapitalistům nezačnou konečně konkurovat? Vždyť společenská poptávka je myslím dostatečná.

Kdyby se komunisté skutečně drželi podstaty své ideologie, spolupracovali by s libertariány na omezení státu, aby si v něm mohli po komunisticku žít. Komunismus totiž ve své podstatě není v rozporu s minimálním státem. Příznivci komunismu by se v něm mohli svobodně a dobrovolně sdružovat do výrobních družstev, kibuců a pod. a nikdo by je neomezoval. A „kapitalisté“ by se zase sdružovali do jiných forem sdružení, které by lépe vyhovovaly jejich potřebám.

Komunisté by si třeba vytvořili bezplatné zdravotnictví. Každý by podle svých možností přispíval na léčbu jiného soudruha. Kapitalisté by si zase vytvořili systém komerčního zdravotního pojištění skrze a skrze něj by si financovali vlastní zdravotnictví. Oba systémy by mohli vedle sebe fungovat. A co víc! Komunismus a kapitalismus by si tak mohli konkurovat. A každý člověk by měl možnost fungovat v rámci systému, který mu osobně nejlépe vyhovuje. To je myslím velmi spravedlivý systém, který neutiskuje ani jednu stranu. Je totiž založen na dobrovolnosti, ne násilí.

Komunisté a kapitalisté by tedy mohli v míru žít vedle sebe. Potíž je ale v tom, že většině komunistů ve skutečnosti nejde o aplikovatelný komunismus, o nějaké společné vlastnictví, solidaritu a soudružnost… ale o moc, ovládání společnosti a nedobrovolné parazitováni na práci ostatních.

Rubriky: Filosofie | 53 komentáře

Homosexuálové jsou stejně nebezpeční jako pedofilové

Publikováno 23. 11. 2011 | Autor: Jimmy Hayek

Nemám vůbec nic proti homosexuálům a už vůbec neobhajuju násilné pedofily, kteří ubližují dětem. Je to smutné, že se takto musím obhajovat ještě než se vůbec dostanu k podstatě věci, ale je to nutné. Abych nebyl šmahem označen méně bystrými spoluobčany třeba za homofoba, stejně jako paní Jochová byla označena za tmářku nebo Petr Mach za rasistu.

A teď k věci. Nechť si tisíce a tisíce aktivitstů, neziskovek nebo Světová zdravotnická organizace bojují za práva homosexuálů. Ostatně já si také myslím, že homosexuálové musí mít stejná práva jako heterosexuálové. Sexuální orientace je každého navýsost osobní věc a nikdo nemá právo omezovat svobodu druhých kvůli jejich sexuální orientaci.

Sexuální deviace

S čím ale zcela nesouhlasím a co považuji za pokrytectví, je to, když se z homosexuality dělá norma a je nepřípustné veřejně o homosexualitě mluvit jako o sexuální deviaci, tj. sexuální odchylce. Jinak je označen za fašistu. Přitom co jiného než deviace, tedy ochylka od normy, homosexualita je? Určit co je tzv. normální není vůbec jednoduché, souhlasím, a je to i svým způsobem nebezpečné. Ale samotné vědní disciplíny jako psychologie či sexuologie s pojmem norma běžně pracují. A o sexuálních deviacích se učí (nebo si to alespoň myslím) snad každý budoucí psycholog či sexuolog, takže se s tímto pojmem běžně operuje.

Lesbian & gay lobby

Pokud jsou za sexuální deviaci označovány například gerontofilie, zoofilie nebo pedofilie… proč potom už ne i homosexualita (homofilie)? Proč se vlastně používá termín homosexualita a ne logicky homofilie? A když tedy přistoupíme na označení -sexualita, proč potom i další sechuální odchylky nenazýváme třeba gerontosexualita, zoosexualita či pedosexualita? Vím proč. Protože homosexuálové vytvořily v druhé polovině 20. století silnou lobby a otázka homosexuality se stala otázkou už ne pouze odbornou, ale i politickou. A pak se tak dlouho žongluje s politicky korektními slovíčky až je z homofila homosexuál a z deviace norma.

No ale proč vlastně ne, že? Jak už jsem napsal – proti homosexuálům absolutně nic nemám, takže by mi v podstatě mělo být jedno, jestli se homosexualita označuje za deviantní nebo normální. A já bych proti tomu skutečně nic neměl, pokud by se čím dál víc nepořádaly hysterické hony na ostatní deviace, zejména na pedofily. Z těch se podařilo vytvořit novodobá monstra, která kudy chodí, tam znásilňují malé děti a která si vlastně ani nezaslouží žít. Dokonce se veřejně mluví o pedofilii jako o nemoci. Vidítě ten rozdíl? Obojí (homosexualita i pedofilie) jsou sexuální odchylky jen s jiným objektem zájmu, ale jedno je prý normál a druhé nemoc. Jak logické!

Opominu ke všemu fakt, že se dost často (v médiích) nesprávně používá označení pedofil pro hebefila či efebofila. Takže líbí-li se vám třeba čtrnáctiletá slečna, jste společností vnímán jako pedofil.

Jsou pedofilové skutečně nebezpeční?

A v čem je vlastně průměrný pedofil nebezpečnější než průměrný homosexuál? V ničem. Homosexuál či pedofil – obojí jsou to sexuální ochylky a obojí není samo o sobě nebezpečné. To, že se najde určité procento pedofilů, kteří dokáží ublížit malému dítěti, je smutné a nechci to zlehčovat.

Ale dá se na základě této malinkaté špičky ledovce generalizovat a dívat se na všechny pedofily jako na potenciální násilníky? Vždyť v tom případě by byla nebezpečná i samotná heterosexualita. Nebo vám připadá, že je případů znásilněných žen málo? A je možné z tohoto vyvozovat závěry, že co heterosexuál, to násilník? Dá se srovnávat milující manžel s nebezpečným psychopatem, co v parku znásilňuje ženy? Asi ne, co? Navíc pachatel sexuálního zneužití dítěte nemusí být nutně pedofil.

Pokud někoho přitahují malé děti, můžeme to nechápat, ale ten člověk za to může asi tak jako homosexuál, že ho přitahují osoby stejného pohlaví. A stejně jako většina homosexuálů, tak i většina pedofilů jsou jistě normální lidé, které potkáváme dennodenně ve městě, v práci, v naší ulici. (BTW, například sexuolog Petr Weiss považuje za pedofila i známého pohádkáře Hanse Christiana Andersena.)

Že je někdo pedofil neznamená, že si neuvědomuje, že jeho objekt sexuální touhy je pro něj nedosažitelný. Buď tuto touhu dokáže sám držet na uzdě nebo vyhledá odbornou pomoc. K nějakému násilnému trestnému činu není krůček, ale pořádný skok a společenská nebezpečnost tohoto člověka nespočívá v jeho sexuální orientaci, ale v dané osobnostní poruše, která se v určité míře ve společnosti prostě objevuje. Stejně jako každý nekrademe, třebaže by se nám peníze hodily, tak každý pedofil neznásilňuje malé děti.

P.S. Budu rád za každý slušný a věcný názor v diskuzi. Počítám ale s tím, že u části lidí zůstanu s tím názorem nepochopen, protože hystericky nepodlézám homosexuálům a hystericky neodsuzuju pedofily. Je to nekorektní. Ale je to třeba.

Rubriky: Komentáře | Štítky: , , , , | 13 komentáře

Česká televize zkresluje, rozpad Eurozóny neznamená návrat celníků na hranice

Publikováno 7. 11. 2011 | Autor: Jimmy Hayek

Neděle, 6. listopadu 2011. Česká televize v pořadu 168 hodin vysílá reportáž o možných variantách rozpadu Eurozóny. Následně jsou představeny tři varianty. Po variantách, kdy Eurozónu opouští Řecko a následně kdy ji opouští i další státy, je představena možnost, že se celá Eurozóna rozpadne.

Ujasněme si ale předem, že Eurozóna představuje prostor, kde se užívá společná evropská měna, tedy euro. Eurozóna (resp. měnová unie) je pouze podmnožinou celé Evropské unie. Česká televize popisuje situaci po rozpadu Eurozóny takto:

„Myšlenka jednotné Evropy zkrachovala, do směnáren se vrací marky, šilinky, peseta a franky. Na hranicích znovu hlídkují celníci, zpátky se zavádějí dovozní a vývozní kvóty.“

Ne, Eurozóna opravdu nesouvisí ani s hlídkami celníků na hranicích, ani se zaváděním dovozních či vývozních kvót. Dokonce existence Schengenského prostoru není závislá ani na Evropské unii. Do „Schengenu“ patří i některé státy mimo EU, jako je Švýcarsko či Norsko.

Je tedy otázka, z jakého důvodu Česká televize takto zkresluje skutečnosti. Proč se Česká televize snaží vyvolat dojem, že bez existence Eurozóny budou na hranicích hlídkovat celníci? Možná tak činí nevědomky. To v tom lepším případě.

Mimochodem — pamatujete, co jsem psal v minulém článku? „Co je na celé této kampani poučného? Že jsme neskutečně mediálně ovládatelné ovce. Ale přitom stačí, abychom byli více kritičtí vůči médiím. Nad každou informacím, zprávou či videem se musíme zamyslet, hledat logické rozpory. Přistupovat ke všem informacím z médií apriori tak, že se jedná o lež a až následně pod tlakem argumentů přistoupit na možnost, že by to mohla být pravda. Je to kruté, ale jinak to nejde.“ :-)

Rubriky: Komentáře | 1 komentář

Když Péráka nahradil SuperVáclav

Publikováno 31. 10. 2011 | Autor: Jimmy Hayek

Za protektorátu se u nás šířila legenda o Pérákovi, skákajícím hrdinovi s pružinami na nohách, který bojuje proti německým okupantům. Skákal údajně tak mocnými skoky, že dokázal přeskočit vltavské údolí. Škodil Němcům a kolaborantům, sabotoval německé válečné hospodářství.

Ano, lidé skutečně věřili v hrdinu s péry na nohou, který za ně bojuje proti okupantům. Tato legenda by tak živá, že dokonce samotné protektorátní úřady se jej neúspěšně snažily polapit. Pérák byl snad jediným hrdinou takového druhu u nás.

Až do příchodu SuperVáclava. Můž v barevném kostýmu a helmě opatřené kamerou vyrážel pravidelně do pražských ulic, aby lidi zachraňoval od jejich vlastních nešvarů. Tak například rozmazal hovno pejskaři po zádech, když je po svém čtyřnohém kamarádovi neuklidil. Lil po kuřácích na zastávkách kýbl vody, přivezl před VZP korbu hnoje a sypal po sprejeřích mouku. Videa ze svých akcích zveřejňoval na Youtube.

Média o aktivitách tohoto superhrdiny infromovala a lidé byli nadšení. Fandili mu. Konečně někdo tady udělá pořádek! „SuperVáclave, přijeď i k nám do města,“ zaznělo kdesi v internetové diskuzi.

„Je to frajer, učí lidi chovat se ohleduplně, dotyční si to zaslouží. Stejně bych to udělal, když někdo pohazuje odpadky.“

„Vic takovych jak je on. Lidska lhostejnost mi taky vadi. Treba neco zmeni v teto na svem pisecku hrabajici spolecnosti.“

„Je to borec,ten super Václav,fandím mu……..“

Jaképak nemilé probuzení do reality pak nastalo, když se profláklo, že se jedná o promyšlenou virální kampaň. SuperVáclav neexistuje. Ježíšek neexistuje. Lidé jsou zklamaní. Hrdina, který za ně bojoval proti nešvarům, vůči kterým jsou oni sami lhostejní, neexistuje.

Stejně jako v případě Péráka, tak i u SuperVáclava je zajímavé to, že lidé byli ochotni uvěřit. Nechci se chvástat, jak jsem to celé prohlédl už od samého začátku… ale stačilo mi vidět jeho kostým a celkově nápadnou profesionalitu videa a celého provedení, abych pochopil, že se nejedná o spontánní akci jednotlivce. Možná kdyby ta videa byla točena v menším rozlišení, v horší kvalitě a kostým působil více homemade, sám bych nejspíš také uvěřil.

Co je na celé této kampani poučného? Že jsme neskutečně mediálně ovládatelné ovce. Ale přitom stačí, abychom byli více kritičtí vůči médiím. Nad každou informacím, zprávou či videem se musíme zamyslet, hledat logické rozpory. Přistupovat ke všem informacím z médií apriori tak, že se jedná o lež a až následně pod tlakem argumentů přistoupit na možnost, že by to mohla být pravda. Je to kruté, ale jinak to nejde.

Dnes je to SuperVáclav, ale komu na špek skočíme zítra?

Rubriky: Komentáře | Štítky: , | 2 komentáře

Flashbacky z dětství – Bára Basiková inklůdyd

Publikováno 20. 10. 2011 | Autor: Jimmy Hayek

Znáte takový ten pocit, když ucítíte nějakou vůni, uvidíte předmět či film nebo uslyšíte hudbu a vzpomenete si na konkrétní chvíli ve vašem dětství? Já například před nedávnem v obchodě ucítil zvláštní vůni kokosového mýdla a vzpomněl jsem si na jedno takové, které jsme měli kdysi doma. Bylo ve tvaru tuleně a já ho chtěl tehdy sníst, protože tak pěkně vonělo.

Podobně to mám například když vidím dětské seriály a videokazety, na které jsem se koukal v dětství. Jsou to konkrétní sekvence, hlášky a melodie které mi v hlavě asociují zážitky z dětství, a tedy pohodu a bezstarostnost.

Nebo když slyším prastarou písničku Báry Basikové Bossa Nova, hned si vzpomenu na jedno konkrétní ráno v devadesátých letech, když jsem se chystal do školky a v nějaké ranní televizní relaci hráli tuto písničku. Pamatuji si, že písnička i její klip se mi tak nelíbil a působily na mě tehdy tak depresivně, že i když si tuto písničku pustím dnes, mám podobně nepříjemné pocity.

Je ohromující jak je mozek plný dílčích vzpomínek, zážitků a scén. Škoda, že v něm nejde listovat jako ve fotoalbu. Škoda že si nejde připomenout všechny ty krásné vzpomínky a poučit se z těch špatných.

A co vy? Znáte a máte podobné flashbacky?

Rubriky: Filosofie, Osobní | 3 komentáře

Školné ano. Spolu ale se snížením zdanění

Publikováno 7. 10. 2011 | Autor: Jimmy Hayek

Platit si za své studium je naprosto legitimní požadavek. Ovšem zavedení školného musí být zavedeno ruku v ruce se snížení daňového zatížení. Není možné neustále jen zvyšovat spoluúčast občanů (na financování školství, zdravotnictví atd) bez patřičného snížení daní. Stát přece vybírá část daní právě na financování VŠ. Jestliže chce financování omezit, musí logicky omezit i zdanění.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/138786-budoucnost-vs-skolne-slucovani-penize-podle-kvality/

Rubriky: Komentáře | Napsat komentář