Jimmy Hayek

Dnes to bude poprvé, co zde na blogu budu publikovat zcela převzatý článek. Našel jsem ho na internetu. On to není ani tak článek, je to spíš takový starší příběh, alegorie… je to ale krásně napsáno a v podstatě to navazuje na můj předchozí článek. Autor mi není znám. Tedy:

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun. Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic,stejně jako první čtyři, takže 100 % úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %. Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. „Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?“, křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: „A tenhleten dostane hned 100!“ „To je pravda!“, křičel pátý pán, „Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!“. „Opravdu!“, přidal se sedmý, „takže jemu stovku a mně jen dvacku?!“.
Rozkřičeli se i první čtyři pánové: „A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!“ A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo,prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

Zanedlouho nás čekají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. I když se ještě předvolební kampaně naplno nerozběhly už nyní můžeme být svědky spousty lží, předvolebních populistických hesel a sociálního inženýrství. ČSSD slibuje na jedné straně snižování dluhu ČR, na straně druhé slibuje další výdaje státního rozpočtu. ČSSD chce zavést progresivní zdanění a zvýšit odvody na pojistném. ČSSD chce nařizovat velkým firmám, aby platily jakousi skrytou 1% daň na sport, který by měl snad řídit sám Jiří Paroubek. ČSSD chce regulovat ceny v oborech, jako je energetika, plynárenství, vodárenství, telekomunikace nebo bankovnictví. ČSSD chce vyplácet 13. důchody. A tak dále, a tak dále…

Když ČSSD obhajuje progresivní zdanění, nezdráhá se používat slovo solidarita, ačkoliv by měla používat spíše slovo krádež. Kdybychom chtěli, aby se každý podílel na státním rozpočtu stejným dílem bez jakékoliv solidarity, byla by daň z příjmu fixní – pro každého stejná. Každý občan by tedy bez rozdílu ročně musel zaplatit daň dejme tomu 60 000 Kč. Tohle je skutečně rovný přístup a bylo by jedno, zda člověk vydělává 12 000,- měsíčně nebo 100 000 měsíčně. Žádná solidarita.

Vypočítává-li se ale daň z příjmu určitým procentem, je jasné, že člověk s vyššími příjmy musí zákonitě odvést daň vyšší než člověk s příjmem nižším. Je tedy jasné, že už zde nastává jasná solidarita bohatších lidí s chudšími. Chce-li ale někdo zavést postupné progresivní zdanění, kdy lidé s vyššími příjmy odvádí ještě více a jsou defacto státem šikanováni, je to jasná krádež, nikoliv solidarita.

Jenže ČSSD jde ještě dál a chce vytvořit speciální pásmo (tzv. milionářskou daň) pro občany s ročním příjmem přes 1,2 milionu Kč, kteří budou odvádět na dani 38 % ze svého příjmu. Tohle už v žádném případě nemůže mít nic společného se solidaritou. Ze strany ČSSD jde jen o rozdělení společnosti na ty zlé boháče a zbytek „obyčejných“ lidí. Jde jen o vytvoření si úrodné půdy pro svoji populistickou politiku. ČSSD chce jen vytvořit jakéhosi třídního nepřítele. Navíc musí být pánům expertům v ČSSD jasné, že každý rozumný člověk s tímto potenciálním příjmem nebude do tohoto pásma dobrovolně vstupovat a bude systém různě obcházet. O demotivaci lidí radši nemluvím. A ten jejich oblíbený argument, že progresivní zdanění je běžné ve většině vyspělých státech… to je jako by vám pan Paroubek řekl: „Žerte hovna! Miliardy much po celém světě to také dělají…“

Co se týká navrhované jednoprocentní daně na sport pro velké firmy – opět krádež. Proč by probůh měly firmy nuceně podporovat sport? A když už sport, proč ne třeba divadelnictví? Sport je jistě chvályhodná činnost (není jediná), ale není to veřejný statek. Je to jen ubohé předvolební populistické gesto a další potenciální ždímání peněz, které by ve skutečnosti skončili v rukou nejrůznějších papalášů, nikoliv sportovců. K této problematice napsal trefný článek předseda Strany svobodných občanů Petr Mach. Do regulace cen se pouštět nechci, protože to je téma hlavně pro ekonomy. Každopádně sám předseda poslaneckého klubu komunistů Kováčik se nechal slyšet, že tento návrh okopírovala ČSSD z programu KSČM. Super…

Tempo zadlužování ČR (= nás všech) je již tak velké, že pokud se ihned po volbách nezačnou dělat jasné úsporné kroky, skončíme ve srabu jako Řecko. Obávám se, že sliby ČSSD jsou silně v rozporu s šetřením a snižováním státního dluhu. ČSSD říká, že státní dluh se bude snižovat díky ekonomickému růstu, který chce podpořit. Jenže regulace cen, zvyšování daní a odvodů není podle mě zrovna nejlepší recept, jak nastartovat ekonomiku. Jsem si proto jist, že za vlády sociální demokracie dojde ke státnímu bankrotu.

Smutné ovšem je, že na státní bankrot doplatí nejvíce právě voliči ČSSD. To ti pak budou nejvíce stávkovat a nejcitelněji se jich dotknou rasantní úsporná opatření, které nám tu udělají kravaťáci z Mezinárodního měnového fondu. Čeho se ale nejvíc obávám je postupný odsun schopných, inteligentních a vzdělaných lidí do zahraničí. Už dnes odchází například velice mnoho lékařů do Německa za lepším (nejen) finančním ohodnocení. Již dnes odchází mnoho lidí například podnikat do USA, protože tam mají daleko přijatelnější prostředí pro své podnikání.

Když si přečtete nejrůznější diskuze na serverech jako Novinky.cz či iDNES.cz, zjistíte, že ta voličská převaha ČSSD je skutečná. To nejsou jen nějaké pochybné průzkumy, ale skutečně pocítíte tu podporu ČSSD či dokonce KSČM. Každý má samozřejmě právo volit koho chce. Jen bych byl rád, kdyby lidé otevřeli oči a neviděli politiku jen jako ODS X ČSSD. Je tu mnoho jiných menších zajímavých stran. Ačkoliv to podle mého článku může vyznít tak, že jsem volič ODS… tak to opravdu nejsem. Ano, zastávám pravicové myšlení, ale bohužel ODS nevěřím. Nedivím se panu Klausovi, že se od dnešní ODS distancuje. A tedy místo toho, abych volil ODS jako nutné zlo, budu volit už zmíněnou Stranu svobodných občanů. Chci dát hlas straně, které věřím.

Tento článek jsem začal psát poté, co jsem si dnes po dlouhé době pustil ukázku z jednoho nejlepších českých dokumentů – Český sen. Doporučuji všem, kdo jej neviděli. Ten dokument je dnes totiž velice aktuální až trefný. Ne nadarmo se jmenuje Český sen.

Bývalý železničářský odborář Jaromír Dušek se v posledních dnech stal takovou celebritkou. A to zejména kvůli hrozící čtvrteční stávce odborů, která se nakonec neuskutečnila. Docela mě zklamaly středeční Otázky Václava Moravce, kde byl právě Dušek přizván jako osobnost pardubického kraje. Nevím čím si to tento chlapík zasloužil – věřím totiž, že mají v Pardubickém kraji i daleko schopnější lidi než odboráře. No nic.

Prvně Dušek hnul žlučí snad všem OSVČ, které před pár dny nazval v internetovém chatu iDNES.cz největšími příživníky státu a které prý mají takové benefity, o kterých se zaměstnancům ani nezdá. Nevím, kde na tuhle hovadinu Dušek přišel. Rád bych slyšel, jaké benefity může OSVČ mít, protože je to z logiky věci naprostá hloupost. A jeho výplod, že OSVČ jsou největšími příživníky státu snad není potřeba komentovat.

A dnes opět Dušek zaperlil v rozhovoru pro Lidové noviny, když na otázku redaktora „Jak vlastně generálního ředitele Petra Žaludu hodnotíte?“ odpověděl:

„To je jednoznačně člověk Romana Janouška a pražské kliky ODS. Jinak: homosexuál Žaluda drží s homosexuálem Slamečkou, homosexuál Slamečka má vazby na homosexuála Nováka (Gustav Slamečka je ministr dopravy, Jan Novák šéf úřadu vlády – pozn. red.). A na ministerstvu dopravy je těch homosexuálů natahanejch tak dvacet a ve vedení drah tak třicet, a tihle lidé absolutně ovládají České dráhy. To mi věřte. Já tam chci založit spolek čtyřprocentní menšiny heterosexuálů, abychom měli rovné příležitosti. Můžu vám říct, že se tam bojím ohnout pro tužku na chodbě.“

Osobně je mi naprosto jedno, zda někdo je, či není homosexuál. Je to osobní věc každého člověka. Dušek je evidentně méně tolerantní – no dobrá. Ale tohle prvoplánové urážení hodné patnáctiletého puberťáka je trošku moc. Potřeboval si ulevit, tak to udělal. Alespoň vidíme, jaká individua jsou v čele odborů. Neschopní primitivové, co jim nebezpečně narostl hřebínek….