Slovo diskriminace obecně znamená rozlišování. Když v obchodě vybíráte jablka z přehrádky, diskriminujete, neboť si vybíráte zrovna tyto a ne tamty. Když si v MHD vybíráte vedle koho si sednete, diskriminujete. Diskriminace je přirozená, je součástí našeho života a činí nás svobodnými. A jen svobodný člověk je člověkem, nikoliv otrokem. Jakmile nám někdo začně nařizovat, jaká jablka si máme vybírat a vedle koho si máme v MHD sedat, nediskriminujeme, a tedy nejsme plně svobodní. Ten někdo za nás totiž – a třeba v dobré víře – převzal možnost volby. Vzal nám svobodu a učinil z nás otroky.
Když si budu chtít otevřít kavárnu, diskriminuji, neboť si mohu také otevřít restauraci, bar nebo čajovnu. Když budu vybírat místo kavárny, budu diskriminovat, neboť jsem si místo ulice Západní mohl vybrat Východní nebo třeba ulici Severní. Když budu do své kavárny vybírat barevný odstín stěn, budu opět diskriminovat, neboť si místo odstínu Pantone 151 vyberu Pantone 165. Když budu vybírat stoly do kavárny, budu opět diskriminovat, neboť si vyberu kulaté namísto hranatých. Když budu mít vše zařízeno a budu hledat zaměstnance do kavárny, budu diskriminovat… a budu žalován za diskriminaci. A jako správný otrok budu u soudu rád, že mi bylo dovoleno diskriminovat alespoň ty stoly…
Ahoj. Zajímavý názor, ale myslím si, že diskriminace není to, o čem tu píšeš. To, o čem tu píšeš je „výběr“. A mezi „výběrem“ a „diskriminací“, tedy „rozlišením“, je přece jen rozdíl.
Vybíráš si vedle koho si sedneš, jaké jablko si koupíš… vybírat si můžeš, do toho ti nikdo nemůže zasahovat. To je svoboda. Diskriminace to začne být ve chvíli, kdy rozlišuješ.
Vybírat si místo k sezení v tramvaji bude i slepec, ale ten nebude diskriminovat, nebude rozlišovat.
Myslím si, že je to sice tenká hranice, kde je rozdíl mezi diskrimninací a výběrem, ale právě možnost „výběru“ je ta svoboda, a ne možnost „rozlišovat/diskriminovat“.
Jde o to, že co je pro někoho pouze výběrem, může být pro jiného diskriminace. Viz. třeba ten výběr zaměstnance. Je logické, že si vybereš lepšího, ale když ten lepší bude mít majoritní barvu pleti, může tě ten s minoritní okamžitě osočit z diskriminace.
A v tom je celý problém. Dnes je za diskriminační chování považování cokoliv, co se někomu nelíbí. Pojem diskriminace prostě zabírá až moc široký okruh.
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/diskriminace
• rozlišování
• rozdílný, jiný přístup k jedné skupině než k jiné nebo k celku
Disriminace ke které si to chtěl asi přirovnávat je samozřejmě něco úplně jiného…
Můžeš diskriminovat lidi, když budeš vybírat experta na Excell s tím, že ten umí pracovat jenom s Wordem. To by podle tebe byla taky diskriminace, že?
Když tady Kenn dal příklad s vybíráním zaměstnance. Pokud si vybereš toho, kdo je prostě nejlepší, je to úplně v pohodě. Ať patří k jakékoliv skupině nebo je jakékoliv barvy pleti, vlasů atd.
Diskriminace by byla, kdyby ses rozhodoval ne na základě schopností, ale na základě barvy pleti, náboženské příslušnosti, pohlaví atd.
Příklady: Nevezmeš do školky chlapa, protože máš předsudky, že tam musí dělat ženská a že chlapi to neumí, bez ohledu na jeho schopnosti. Nebo třeba pozitivní diskriminace, když někoho zvýhodníš, zase bez ohledu na jeho schopnosti…
Bullshitař BigLebowski: Článkem jsem chtěl naznačit to, že mi příjde naprosto správné si vybírat zaměstnance klidně i podle barvy pleti, velikosti nosu nebo počtu dětí. Proto souhlasím v této situaci i s tak zvanou negativní diskriminací.
Zkrátka když si budu otevírat kavárnu, tak si barvu stěny také budu vybírat ne podle objektivních měřítek, ale podle subjektivního vkusu. A stát mu do tohoto výběru nezasahuje. Pokud si někdo vybírá zaměstnance, tak má podle mě plné právo si vybírat zaměstnance na základě jakýchkoliv měřítek (i subjektivních) a stát mu do toho nemá co kecat. Pokud chce, aby v jeho kavárně pracovali pouze gayové, tak posle mě nemá heterosexuál žádné právo požadovat, aby byl zaměstnán v takovéto kavárně, i když je samotná homosexualita ve výkonu práce irelevantní.
Stejně si myslím, že je naprosto v pořádku, pokud si majitel kavárny dá podmínku, že do jeho kavárny nesmí vkročit jakákoliv skupina obyvatel (muži, ženy, křesťan, žid, muslim, černoch atd…)
Aby bylo jasno — nejsem rasista, xenofob atd, to vůbec ne. Ale chci respektovat právo zaměstnávat koho chci a pouštět do své kavárny koho chci.
Jiná věc je negativní diskriminace ze strany státu a to je bezesporu naprosto nepřípustná věc, protože ústava nerozlišuje jestli je někdo homosexuál, heterosexuál, černoch, běloch, křesťan nebo muslim. Ústava zná jen pojem občan ČR a všichni občané si musí být rovni.
Tedy je naprosto nepřípustné, aby byl například schválen zákon, který by zakazoval muslimům kandidovat do Parlamentu. Protože Parlament tu je pro všechny občany.
A proto rozlišuji diskriminaci v rovině soukromé (schvaluji) a diskriminaci v rovině veřejné (odmítám).
Jo, tohle už je na delší debatu. Protože na jednu stranu si myslím, že ti stát nemá co kecat do podnikání. Na druhou stranu by se měl snažit vytvoři co nejrovnější „startovní podmínky“ pro všechny občany…
Otázkou je třeba jaký by to na ten stát, který by něco takového schválil, mělo dopad…
Jsem pro nahradit slovo vybírat, slovem diskriminovat :D
Pingback: Skutečná rovnoprávnost nemůže existovat, když žena není muž | Patrik Vogl – Real Life magazín
http://www.youtube.com/watch?v=oNf1t35Qkdk