Chvíli bylo podivné ticho a my na sebe koukali, co vlastně říct – zdali vyklopit pravdu, nebo zkusit hrát trapný divadlo. Jak jsme tam tak mlčky stáli a první zástupkyně čekala lačně na přiznání, druhá zástupkyně stojící za mnou řekla památnou větu, která mě opravdu neskutečně vytočila: „Oni jsou asi tak zfetovaní, že nemůžou vůbec mluvit.“ Z jejího hlasu byla cítit arogance a pohrdání. Měl jsem chuť vypadnout z té zasrané ředitelny, prásknout za sebou dveřmi a už víckrát se ve škole neobjevit, jenže na to jsem moc velkej srab. Stál jsem nehnutě dál a jen jsem si z hluboka oddychl. Toho dne jsem se stal feťákem.
Když to vypadalo, že z nás nic kloudného nevypadne, začalo vyhrožování. Zástupkyně nám sdělila, že klidně zavolají policii, nechají nám udělat test na drogy, vyletíme ze školy a budeme mít problémy do konce života. Když jste zhulení, tak tomu i uvěříte. Přiznali jsme se. Všechno to odvykládal Jirka, který nervózně a trhaně povídal o tom, jak jsme odešli ze školy, kousek od ní se zhulili a pak se zase vrátili. Několikrát jsme potom zástupkyni vysvětlovali, že na záchodě jsme se byli pouze napít a že tam jsme opravdu nehulili.
Naše třídní při tom jen žasla. Cítil jsem se před ní – myslím, že nejen já – neuvěřitelně trapně. Najednou se ale rozbrečela a začala bědovat, že jsme ji strašně zklamali. Dodnes netuším, zdali se rozbrečela spontánně, nebo to bylo součástí už tak velice absurdního divadla.
V tom přišel konečně ředitel. Kariérista, pokrytec a další z těch rádoby kamarádů, co vám bodnou při první příležitosti kudlu do zad. Přišel usměvavý a hned se ptal, co se děje. Zástupkyně mu převyprávělo to, co řekl Jirka. Třídní se ji snažila doplňit několika detaily v náš prospěch. Po celou dobu visel řediteli na tváři úsměv, se kterým přišel, a já tak v duchu doufal, že to nebude nakonec taková tragédie. Leč už po druhé jsem se ten den v lidech spletl a ředitel se ukázal jako větší hajzlík než jsem ho vnímal.
Poté, co zástupkyně domluvila, na nás ředitel chvíli přátelsky koukal a nejspíš čekal, co k tomu řekneme. Najednou však změnil grimasu a začal k nám velice vážně promlouvat o tom, jak se nám chtěli zavděčit tímto volným dnem, jak nám připravují vánoční program, zpívání koled na chodbách a jak si to všichni – samozřejmě včetně něj – báječně užívají… a my jim vlastně celý tento program kazíme. Pokračoval pak tím, že to je hrubé porušení školního řádu a že to vypadá na vyloučení ze školy. Tuhle krásnou forbínu zakončil otcovským povzdechem: „Zklamali jste mě, hoši. Vypadněte!“, načež nás zástupkyně poslala na chodbu, kde jsme měli čekat.
Konečně jsme byli sami a mohli si sdělil pocity a domluvit se, co budeme dělat dál. Shodli jsme se, že bylo dobře, že Jirka řekl pravdu. Pamatuji se, že jsem měl už nevydržitelnou žízeň a sucho v krku a že jsem se chtěl jít na záchod napít vody. Kluci mi to ale ihned rozmluvili, protože by to mohlo vypadat tak, že jsem se šel na záchod opět zhulit či co. Tak jsem tedy nešel, ale bylo to peklo. Stáli jsme tam na chodbě dobrých dvacet minut a poté nás zavolala sekretářka zpět do ředitelny.
Vešli jsme dovnitř, kde u stolu stál ředitel s nějakým papírem v ruce a kolem něj všechny ty ženský. Začal vysvětlovat, že máme dvě možnosti. Buď podepíšeme papír, co připravili, a necháme si udělat test na drogy, nebo zavolají policii a bude to 100× horší. Pak četl obsah toho papíru, ale v tu chvíli jsem už vůbec nevnímal, co říká. Jen si vzpomínám, že jsme se pod to všichni přítomní podepsali. Prakticky nám mohl dát na podepsání cokoliv, protože jsme si stejně nepřečetli, co podepisujeme.
Nakonec nám bylo už v mírně lepší atmosféře sděleno, že se uvidí, jak dopadnou ony testy, ale že i tak je vyloučení ze školy možné. Pak nás odvedla naše třídní do jejího kabinetu, kde nám řekla, že musíme počkat – za chvíli přijedou naši rodiče. To nás překvapilo, protože nám všem už bylo 18 let. A taky vysvětlovat rodičům, co se stalo a proč jsme to udělali, není dvakrát příjemné. Posadili jsme se v kabinetu na židle a přemýšleli, co jim řekneme…
(Pokračování příště…)
Facebook
Twitter
Rss
Ty jsi matoměšťák jak vyšitej :-) . Musím se přiznat, že tydle rádoby feťácký články čtu s úsměvem na rtu a nutnou dávkou pobavení. Sám to graduješ do úplně absurdní roviny, jako by to byla skutečně největší odhalená rebélie tohoto století. Chápu, že z takovíhle události je spousta nepříjemností, ale až se na to budeš dívat s odstupem let, tak určitě sám uznáš, že to není absolutně nic, co by mohlo ohrozit celou tvojí budoucí existenci a co by se s tebou táhlo do konce tvejch dnů.
Heh, uplne se vidim :D
Molokay: Matoměšťák, nebo maloměsťák? Pokud maloměsťák, tak to tě asi zklamu, Olomouc je 5. největší město ČR :-)))
Jinak tvůj příspěvek moc nechápu, protože tuhle povídku píšu opravdu podle skutečné události a i ty moje pocity, které zde popisuji, jsem tehdy měl. A ono dozvědět se v polovině čtvrťáku na gymplu, že tě třeba ze školy vyhodí, není jen tak.
Nyní to samozřejmě vidím docela jinak než tehdy. Taky už to je více jak půl roku. Na jednu stranu si myslím, že i tahle zkušenost mě nějak obohatila (co tě nezabije, to tě posílí), ale na druhou ve mě zůstává pocit, že to bylo celý docela absurdní a zbytečný divadlo…
Nesnáším tuhle povídku, je naprosto úděsná – a to ne v tom, jak je podaná, ale jak je rozkouskovaná. Nejde si zaplatit VIP pokračování dříve?
Skvělé počtení, které vážně každého chytne. Bravurní výkon :-) Já jsem podepisoval své prohlášení o tom, jak jsem opustil školu dříve, než jsem měl…
Patriku, mně totiž vždycky strašně dlouho trvá než se odhodlám napsat další díl :-D Není totiž napsaná vcelku ale vždycky píšu konkrétní díl. Každopádně u dalších povídek bych mohl zkusit zavést VIP pokračování :-D
Pěkné story :) Sice mě nechytli zhuleného ale na základce jsem měl taky dost problémů (průseráč) a přístup učitelů byl na chlup stejný.
A prosím příště mezeru, mezi následujícím pokračováním, menší. Díky :-)
Jsem napnutý jak kšandy, nemůžeš to nějak zrychlit? =D
Miluji čtení tvých článků, je to chytlavé, reálné (nečekaně když je to podle pravdy) a má to správnou pointu.
Karle, pokusím se :-) Další díl zkusím napsat teda už zítra nebo v neděli… :-)
Jinak díky za lichotku :-) je ale pravda, že kdybych to na vlastní kůži nezažil, tak bych takovejto příběh nikdy nevymyslel…
Sakra kde je ta namluvená verze? Já se těšil že nebudu namáhat oči. :D
Mám naprosto stejný názor jako Patrik Vogl…
[...] blogování začíná upadat, Gekon s tím sekl, Jimmy Hayek se s pokračováním povídky o tom, jak se stal feťákem, taky nějak fláká, Kinderhulán si radši uzavřel komentáře, NoTHX plácá blbosti mixnutý [...]
Wow, u nás kolikrát smrdí tráva po celé škole a nikdo s tím nic nedělá a u vás tohle. Už abych věděl jak to dopadlo :)
Jo hele ae to seš teda strašnej fetak kdyš ses shulil…ja myslel ze si tu davas aspon opium :D
Tak to vypada ze ani po 10mesicich jsme se nedockali slibovaneho pokracovani. Mas v planu to jeste nekdy dokoncit? Rad bych se dostal az k samotnemu rozuzleni.