Zlo je od pradávna chápáno jako něco špatného, nemorálního a zavrženíhodného. Každá kultura se snažila zlu nějakým způsobem postavit a do co největší míry jej redukovat. Chammurapiho zákoník ve starověkém Babylonu řešil minimalizaci zla na dnešní dobu svérázně — postavil proti němu zase zlo: „Jestliže dítě udeřilo svého otce, uříznou mu jeho ruku… jestliže zlomil kost plnoprávného občana, zlomí mu kost…“ Zlo je oplaceno dalším zlem.
Křesťané naproti tomu stavěli proti zlu dobro: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě“, vyzývá Ježíš své následovníky.
Ať už se stavíme ke zlu tak či onak, nikdy se nám jej nedovede zcela vymýtit. Proč taky? Pokud by se totiž lidstvu podařilo zcela vymýtit zlo, zároveň by s ním bylo vymýceno i dobro, protože dobro na zlu prakticky parazituje. Dobro samo o sobě neexistuje. Uvedu konkrétní modelový případ.
Sir Nicholas Winton je hrdina moderní doby. Podařilo se mu totiž v roce 1939 zachránit 669 dětí před transportem do koncentračních táborů z území tehdejšího nebezpečného Československa. Wintonovi se podařilo tyto děti převézt vlakem do Velké Británie a dát je na výchovu do rodin po dobu války. Sám Winton svůj čin nepovažoval (a nepovažuje) za nic výjimečného a svět se o něm dozvěděl až díky jeho ženě Gretě, která našla na půdě jejich domu seznamy zachráněných dětí. Nicholas Winton vykonal nezpochybnitelné dobro, ze kterého on sám neměl žádný užitek a sám riskoval. Považoval to ale zkrátka za správné.
Jeho čin je ale dobrý (od slova dobro!) pouze v kontextu své doby. Samotný přesun dětí by v klidné a mírové době neznamenal prakticky nic. Jeho čin se stává dobrem jen „díky“ zlu ve formě druhé světové války, respektive holocaustu. Právě ona zlá doba skýtala možnost provést dobro. Pokud by někdo dnes vyvezl z ČR 669 dětí, kterým reálně nic zlého (ve srovnání s válkou) nehrozí, nedá se mluvit o dobrém, natož hrdinském činu.
Dalším příkladem může být upálení Jana Palacha v lednu 1969. I dnes je jeho čin tak trošku kontroverzní a postoj společnosti k němu není tak jednoznačný jako u Nicholase Wintona, ale přesto je většinově vnímán jako morálně správný a dobrý čin. Jeho upálení bylo symbolické a neopakovatelné a neslo v sobě určité poselství a podle mě význam rozhodně mělo. Ale zase je toto „dobro“ vnímáno v kontextu zlé doby. Právě ta zlá doba dala možnost vzniknout hrdinskému činu.
Zde vidíme, jak dobro parazituje na zlu. Nebýt zla, tak je dobro bezvýznamné. Dobro dostává svůj morální rozměr až v opozici ke zlu. Pokud by na světě neexistovalo žádné zlo, bylo by vše dobré; každý by se choval dobře a každý by se měl dobře. Na druhou stranu by neexistovaly tyto morálně dobré (hrdinské) činy, které jsou hnací silou společnosti. Každý by byl tak dobrý, že by si pro svou dobrost ani dobro neuvědomoval a nedokázal by ho na druhých ocenit. Dobro by bylo standardem, a tudíž by svojí podstatou nebylo skutečným dobrem.
Představme si, co by ale takovéto absolutní dobro reálně způsobilo. Každý by se choval dobře, nikdo neloupil, nekradl, nezabíjel ani nevraždil. O práci by přišli policisté, armáda. Neexistovaly by věznice. Neválčilo by se, nevyráběly a nevyvíjely by se nové zbraně. Tím, že by se každý choval dobře, nebyla by vůbec potřeba jakéhokoliv právního systému a o práci by přišli právníci, soudci. Kdyby každý platitl poctivě daně, zanikla by velká spousta nepotřebných úřadů — mnoho lidí by přišlo o práci. Takto bychom mohli pokračovat dál a dál…
Zlo je tedy na jednu stranu špatné a nemorální, přesto z něj ale těžíme a prosperujeme. Díky zlu mají (v nadneseném významu) právníci co žrát a díky zlu poznáme dobro. Vzhlížíme k dobru jako k něčemu posvátnému, ale neuvědomujeme si, že dobro je dobré jen do takové míry, jak je velké zlo. Je tedy zlo opravdu tak špatné?
To, že jedno bez druhého nemůže být je celkem logické. Já ale nemám rád dělení na dobré a zlé, protože to jsou subjektivní označení. Samozřejmě, pokud se člověk řídí jistými nepsanými (či psanými) zákony a zvyky společnosti, nemá problém zlé a dobré rozlišit. Pokud ale na věci nahlíží vlastním pohledem, černá a bílá splývá spíše do šedé. Významu “zlé” zneužil snad každý totalitní režim od křesťanství po komunismus. Tím že označil za zlé svého “nepřítele”, jehož mučení bylo sice nemorální, ale byl to boj proti zlu. Btw. křesťané stavěli proti zlu dobro možná tak v bibli, na hranicích to už vypadalo jinak.
Mad pravdu. Je to proste rovnovazny vytah – tak trochu i fyzika. To samé je kdyby nebyly neůspěchy, neradovali bychom se z uspechu.
“(…) upálení Jana Palacha (…) je většinově vnímán jako morálně správný a dobrý čin.” (po ránu mě z toho nejde vytáhnout něco aby to dávalo smysl, ale.. každopádně:) No sorry kámo, ale todle je tak neobratně řečeno :D Říct o sebevraždě – leč “za vyššími cíli” – že je MORÁLNĚ SPRÁVNÝ čin?!
Ale jinak jo, no. Souhlasím, že zlo je docela fajn.
Martin: Ano, souhlasím. Dobro a zlo jsou více méně subjektivní označení.
MrtVocich: Neúspěch x úspěch je pěkný příklad. Dá se totiž vztáhnout na současnou ekonomickou krizi (a ekonomickou krizi celkově). Pokud by neexistovaly recese a propady ekonomiky, a lidé by vůbec nikdy nepocítili finanční „krizi“, neustále by chtěli víc a víc, protože by se jejich nároky úměrně zvyšovaly s celkovou hospodářskou úrovní. Člověk by tak prakticky nikdy nedosáhl úspěchu a uspokojení (po materiální stránce).
Proto je to z nějakého důvodu zařízeno tak, že se hospodářské cykly opakují a tím nám dávají možnost ohlédnout se a poučit se, ale hlavně nás přibrzdí tak, že si uvědomíme i nepatrné úspěchy, které bychom v době konjunktury vůbec nevnímali. I současná krize měla být poučením pro všechny, místo toho se ale státy více a více zadlužují a snaží se krizi obejít tak, abychom ji co nejméně poznali. Což se ale nemůže nikdy vyplatit a budeme na to doplácet čím dál víc a víc.
meca: Já vím, já vím, vybral jsem blbej příklad (ne tak jednoznačnej jako u Wintona) :-)
Jimmy: presne. vsechno pocitujeme pouze jako rozdil stavajiciho a nastavajiciho. kdyz si da bezdomovec jidlo v normalni restauraci, bude si pripadat jako “milionar”, kdezto pro nas je to rutina.
Otázka není zrovna moc dobře položena. Pokud se takto zeptáte, tak nelze odpovědět jinak, než že zlo je opravdu špatné. Je špatné, protože je to zlo. Bez diskuze. Druhá stránka věci je, že na zlu se prosperuje (což je samo o sobě také špatně) a vyvažuje kyvadlo vah s dobrem (cožje pravda). Ve světle špatného činu, ten dobrý skutek zazáří. Už myšlenka toho je ale postavena taky na nepříliš štastném základě, protože by nemělo být potřeba dokazovat dobro na zlu. Ale přesto, zlo se nepodaří nikdy vymítit, to však neznamená, že by se lidé měli chovat špatně, obhajujíce se, že tak konaji pro dobro společnosti, resp. k jeho prosperitě.
To je ve středověku, kdy se upalovali kacíři ve jménu Boha. Bůh s tímto neměl naprosto nic společného.
Lidé by se měli chovat morálně a jednat podle svědomí, práva a spravedlnosti.
Zlo existuje, protože byla učiněna lidská společnost, stanovena morální hodnota. Na základě této morální hodnoty (pro věřící, křestany Bible) je řečeno, co je špatné a co je dobré. A je to tak řečeno, protože to tady bylo, je a bude.
Vemte si, že z pohledu zvířat něco takového není. U nich není dobro nebo zlo, oni to tak nevidí, nevnímají a nepocitují.
Je to výsada lidí.
Ano, opravdu je zlo tak špatné, vzpomněl jsi druhou světovou válku, tak tam nechalo více než 60 milionu (60 000 000) mrtvých.
Trošku si dovolím zareágovat i na článek i na příspěvky zároveň. Otázka, zda je zlo špatné, možná špatně položená je, ale funkci nadpisu -přitáhnout čtenáře- plní velmi dobře a vystihuje obsah textu velmi dobře. Já osobně bych “špatnost” zla nijak neposuzoval. Zlo prostě je a jako takové být musí.
Souhlasím, že bez zla by nebylo dobro. Stejně tak by bez dobra nebylo zlo. I když ten příklad a Wintonem se může zdát být nešťastný. Může se zdát, že je to demostrace dobra na zlu. Není to však uplně pravda. Je to demonstrace dobra na demonstraci zla. Zlo by v této době existovalo i kdyby zrovna nezuřila žádná válka, i kdyby se nevraždilo, i kdyby třeba nikdo ani halíř neuradl.
Krádež totiž sama o sobě není zlem, pouze poukazuje na to, že zlo existuje. Chammurapi tedy v tomto pojetí netrestal zlo zlem. Trestal demonstraci zla a snažil se ukázat, že je i něco jiného – dobro. Pro náš demokratický svět možná kruté, ale bylo to dobro.
Úmyslně jsem použil demokratický svět, protože jako každý svět, třeba pro nás zvrácený -např. fašistický- třeba pro nás nepochopitelný -zvířecí- má určené, jak dokazovat dobro a jak dokazovat zlo. A jako v každém světě v něm dobro i zlo musí existovat.
A když trošku více rozeberu ten “absolutně dobrý svět”, přijdu na to, že nikdo by nedělal nic nezákoného. Nebyli by potřeba policisté, ale nebyly by potřeba ani zákony, protože by je nikdo neporušoval jenom proto, že se to prostě nedělá. A k čemu by byla vláda? A k čemu by byly daně? A k čemu by byly peníze? Když se nad tím ještě trochu zamyslím, zjistím, že se blížím k ideologii, která je na rozhraní komunismu a anarchismu – pro demokratický svět naprosto nepředstavitelná a mnohými chápána jako “zlá”. A co kdyby se přecejen v tomto ideálním systému objevil zvrácenec, který by začal hlásat touhu po zákonech?
A ještě si neodpustím zareagovat na “Ano, opravdu je zlo tak špatné, vzpomněl jsi druhou světovou válku, tak tam nechalo více než 60 milionu (60 000 000) mrtvých.” Ano, pro náš svět je to možná zlo, ale pro divoké zvíře jsou nějaké mrtvoly denním chlebem a za mnohem větší zlo považují, když jim někdo vleze do loviště. Což zase, když by někdo cizí prošel městem, ve kterém žiju, tak je mi to uplně jedno.
Zlo tedy není špatné. Zlo prostě je.
Michal říká: Zlo tedy není špatné. Zlo prostě je.
Za prvé, zlo zůstane vždy jenom zlem, ale tohle zlo je jenom výtvorem člověka.
Za druhé, zlo prostě je. Takže přežije jednou jenom ten, který to dotáhne do toho nejhoršího konce?
Naštěstí žiji v jiné pohodě a realitě. A ta zní velmi jednoduše: (Znáš?) Víra, naděje, láska…
“Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub…” Kdeže jsme to slyšeli? No jo, ve Starém zákoně, konkrétně Leviticus 24, což mi zatím žádný křesťan nedokázal vysvětlit, tenhle Hospodinův názorový posun. Jednou oko za oko, jindy nastavovat druhou tvář, co nám poradí příště? Stejně tak mi žádný křesťan zatím nedokázal vysvětlit, proč se tou radou o nastavování tváře nikdo z nich neřídí.
Nechme být křesťany a jejich nesmysly… Článek měl pěkně našlápnuto, ale poslední dva odstavce mě docela zklamaly.
Ony jsou oba pojmy velmi subjektivní. Ne každý si absolutní dobro představuje tak, že “všichni platí daně”. Podle mě třeba v ideální společnosti nikdo nikomu neplatí daně. A tak by se dalo pokračovat.
Víceméně souhlasím, že aby si člověk uvědomil, jak se má dobře, potřebuje zkušenost z horších časů (klidně i jenom zprostředkovanou), jenom mi moc nesedly ty naivistické myšlenkové obraty z konce článku.
Tak tohle jsem trochu nepochopil. Neřekl jsem nic o tom, že zlo prferuji ani o tom, že ten -schválně použiji ten výraz- “nejzlejší” člověk to dotáhne nejdál. S tím, že zlo zůstane zlem souhlasím a pokud vím, tak jsem to nepopřel. Jenom jsem proti tomu, aby se zlu přidával jakýkoliv přívlastek, prostě je to zlo.
Narážíš na to že neznám víru? Abys věděla, věřím. Věřím v existenci boha, věřím v nekonečnost vesmíru, věřím v to, že je dobro, věřím v to, že je zlo. Naděje? V tu taky věřím. A láska? Copak dokáže být člověk bez lásky?
Snažíš se mě znemožnit jenom proto, že jsem ukázal smrt z jiného úhlu pohledu, než ty? Neřekl jsem nic o tom, že druhá světová nebyla pohroma, byla, ale demokratické dobro zvítězilo nad fašistickým zlem.
Ale budiž, nebudu ti narušovat tvoji realitu.
LLook říká: …konkrétně Leviticus 24, což mi zatím žádný křesťan nedokázal vysvětlit,…
Takže jako křesťanka ti odpovím: starý zákon: židovský národ, ne křesťané! citace:
Hebrejská bible však není Chamurappiho zákoník, byť se od něj na první pohled místy příliš neliší: Tak v 21. kapitole 24. verši Druhé knihy Mojžíšovy čteme: “Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu.” Tanach, jak zní hebrejský akronym označující židovské biblické Písmo, které křesťané nazývají Starý zákon, má ale i svůj ústní komentář Talmud neboli učení. Zatímco tradiční židovský psaný zákon určuje základní principy, kodifikovaná ústní tradice vykládá, jak je konkrétně v životě naplňovat. A zde se můžeme setkat s jednoznačným výkladem. “Oko za oko” zosobňuje princip přiměřenosti, vyjádřený v praxi odškodněním poškozeného. Nejedná se o vendetu, kterou provede ten, kdo utrpěl zranění, ale o spravedlivý trest z moci veřejné, uměřený charakteru újmy.
Talmud tuto zásadu vyjadřuje nadmíru jasně: Ztratí-li někdo vinou jiného oko, nemůže vůči pachateli postupovat stejně. Vždyť kdyby slepý někomu vyrazil oko, zůstal by snad bez trestu? A aby opravdu nebylo pochyb, jak se má spravedlivě trestat, židovský ústní zákon vypočítává i pět poškození, která je nutno vzít v potaz při úvahách o odškodnění násilného činu, třeba i vyražení oka. Zákonodárci tak mají přihlédnout k přímé škodě či újmě, bolesti, léčení, vynucené nečinnosti a z ní vyplývající ztrátě a zahanbení neboli trvalým následkům. Troufám si říct, že ani moderní trestní zákoníky neuvažují v zásadě jinak.
A proč o “oku za oko” mluvím tak zeširoka? Možná se může zdát zbytečné zacházet do podrobností kvůli jednomu špatně tradovanému obratu. Co na tom sejde, jak to před několika tisíci lety myslel Chamurappi a jak po něm Židé, zda jde o mstu anebo o ustanovení ctící oběť a nepřehlížející pachatele. Přesto – a “oko za oko” je jen příkladem – myslím, že stojí za to se stavět proti povrchnosti, zjednodušeným soudům a ignoranci, kde to jen jde. Lidská nevědomost a její rodné sestry hloupost a zaujatost jsou sice nesmrtelné, ale na nás záleží, jak hlasitě je necháme mluvit.
Nechci, aby se to tu zvrtlo v nějakou křestanskou diskuzi, ale také mi to nedá, jsem také křestan.
V reakci na odpoved autora, je jasné, že nadpis plní účinek, jen prostě není dobrý v tom, že prakticky opodstatnuje zlo.
Co se Bible týče, tak i mnohý křestaň ji nezná celou, její úplný význam a pravý smysl a proto ji má po celý život číst, má být součástí církve, kde se o jejím výkladu správně pojednává. Dokonce se odvážím tvrdit, že takových křestanů, co Bibli opravdu znají, je hrstka. Právě proto miluju pak ty rádoby teology, kteří vědí o tomhle jakože všechno. Ne nutně člověk, který desetkrát Bibli četl, rozumí ji. Stejným způsobem tak mám ráda lidi, kteří jsou ateisty a tvrdí, že ví o čem to je a právě proto to nepřijímají. Takoví lidé nevědí vůbec nic. Je to jejich volba, nikdo jim ji nebere, ale at netvrdi, co tvrdi. Ale to jen tak k tomu.
Když si to tak vezmete, tak se zlem je počítáno prakticky od Genesis, je to zdroj hříchu. Proto je jasné, že zlo bylo, je a bude. Lidé jsou od toho lidé, že mají možnost si vybrat.
Evča: “starý zákon: židovský národ, ne křesťané!” To je jako bys říkala, že v křesťanských biblích je SZ jenom tak pro srandu, že se to křesťanů netýká…
Teď mi to začíná dávat tenhle smysl: Pokud se mi děje příkoří, neměl bych se bránit ani utíkat, měl bych agresora nechat provést co chce (v souladu s Kázáním na hoře). S tím, že dodatečně ho za to moc veřejná (“pospolitost”) přiměřeně potrestá (v souladu s Leviticem).
Takže zlo by křesťané měli oplácet, ale neměli by mu bránit. Chápu to správně?
Naprosto bezduchej a obskurní článek, chybí tomu myšlenka a základy logiky. Hlavně že je to ale tak pozérsky rozepsaný. Winton i Palach přece reagovali na dobu, nejdřív příčina a pak následek. Kdyby byla klidná doba, tak by Winton ty děti nevozil, sám si jel jen do Alp zalyžovat. Je evidentní, že zlo i dobro jsou z filozofického hlediska rovnocenné veličeny, které můžou existovat čisté sami o sobě i ve svých kombinacích. Jedno definuje druhé, stejně jako si umím představit výborný článek, tak si můžu představit a bohužel i přečíst tudle slátaninu – zlo.
Molokay: Kdyby byla klidná doba a Winton žádné děti nezachránil, nevykonal by dobro… teda myslím dobro, o které se v článku zmiňuji. Podle mě dobro samo o sobě existovat nemůže a vysvětluji to právě v článku.
A za to, že si umíš představit výbornej článek, vděčíš právě takovým slátaninám jako je tento článek. Kdybys znal jen kvalitní články, nepřipadaly by ti kvalitní… prostě jen obyčejné.
BTW, ceníš si svého zdraví? Pokud ano — myslíš, že by sis ho cenil i kdyby neexistovaly žádné nemoci a úrazy? Stejně je to s dobrem, to také a priori neexistuje… pouze reaguje na zlo.
Jimmy Hayek: Naštěstí ale více lidí žije dobrem. Kdyby opravdu všichni žili dobrem, asi by fakt nebylo potřeba armád, právníků… Průserem by se stalo, kdyby všichni začali žít zlem. To by tu pak nezůstal nikdo a nechali bychom naši milovanou zemi zvířatům a možným návštěvníkům.
Evčo, já si myslím, že zvířata by se o tuto planetu postaraly mnohem lépe než my lidé… :-)
;)
Zajímavé názory v článku i v komentářích. Děkuju, že na ně mohu reagovat.
Jimmy, právě jsi objevil základní kámen světa, ve kterém žijeme. Zjistil jsi, že bez zla není dobra, bez nemoci není zdraví a že když nevíš, která ruka je pravá, nepoznáš ani tu levou. Má to i své pojmenování a to DUALITA. Duální protiklady můžeš vidět všude kolem sebe: jang/jin, pozitivní/negativní, východ/západ, muž/žena, studený/teplý nebo zmíněná pravá/levá. Dualita je podstata tohoto světa a z ní dále plynou další zákonitosti jako třeba potřeba právníků a policajtů a daní, ale taky jiné zakonitosti jako například Tvé vnímání světa.
Ale to neznamená, že to nemůže být jinak. Že zlo je nutné a že bez něj nemůžeme žít. Dobře to pochopíš na příkladu z křesťanské mytologie, na příkladu nebe a pekla. Představ si nebe jako svět, který oproti tomu našemu není duální. V nebi existuje jen dobro a žádné zlo. Bytosti v nebi nerozlišují dobro ani zlo,nemoc a zdraví…., protože jsou všechny jen dobré, jen zdravé, jen…. Máš pravdu, že právníci tam nejsou a nejsou tam ani daně. Ale to neznamená, že je v nebi nezaměstnanost, protože všichni jsou dobří a nikdo nemá nedostatek a dobro samo je příčinou toho, že všichni mohou dělat jen to co mají rádi. Kdo rád pracuje tak pracuje, kdo rád lyžuje tak lyžuje….Umíš si ten svět představit? Chtěl bys v tom světě žít?
Naproti tomu v pekle je jen a jen zlo. Všichni jsou nemocní a buď pracují jako právnící nebo jako policajti. Je jedno jestli jedno nebo druhé, protože i tak kradou, kde se dá, aby mohli platit daně, ze kterých mají plat. Neví jaké je být zdraví a nikdy nebudou dělat, to co mají rádi.
Tyto dva světy už nejsou duální. Je v nich buď jen dobro nebo jen zlo. To, že se nad tím, špatně přemýšlí, je způsobeno tím, že ty žiješ v našem duálním světě. Je těžké si náš svět představit úplně bez dobra nebo bez všeho zla. Ale neznamená to, že to nejde.
Odpověď na otázku, jestli je dobro opravdu tak špatné už tady padla. Zlo není špatné. Zlo prostě je. A člověk má možnost si zvolit, jestli chce tvořit dobro nebo ničit zlem. Co volíš ty?
Co se týče názorů na Bibli, které tu zazněli, mám jen jednu věc. Lidičky, zas tak moc to nežerte a nevěřte všemu co se tam píše. To co je dobré a špatné nevyčtete z knihy. Vaše srdce a svědomí v něm jsou lepší průvodci než Bible a církev. Bůh není v Bibli ani v hostii, Bůh jste VY :)
tak
huh, omlouvám se za pravopisné chyby (zazněli apod.)…mně se to někdy stává :)
Díky, fando, za obsáhlý a zajímavý komentář. Když si ale osobně představím nebe, kde je jenom dobro a žádné zlo, všichni si dělají, co chtějí… tak prakticky v tom žádné „nebe“ nevidím. Takové nebe, kde je všechno dobré musí být naprosto nudné :-D.
Ale jistě, to je jen můj pozemský přízemní pohled… bůhví jak to doopravdy je.
Já bych se teda nenudil. Rozhodně bych mohl udělat víc užitečných věcí, než teď když musím řešit blbosti typu, kde sehnat peníze na nájem nebo jak se dostat na výšku. Ale to je “kdyby” a “bych”.
Každopádně chcu zdůraznit, že jsem moc rád, že jsi došel k tomu, o čem píšeš. A možná se nad tím ještě zamyslíš.
Pěkná úvaha, napadla mě kupodivu když jsem byl docela malej. K subjektivitě zla, zlo i dobro určitě jsou subjektivní (ostatně jako všechno) ale také zde je určité lidské podvědomí a elementární zásady, např. uříznout svému kamarádovi tupým nožem ruku je zlo, protože ho to bolí. Myslím že v tomhle případě jde subjektivita stranou… je to prostě v rámci lidského vnímání špatné.
Tohle je zajímavé:
ZLO NEEXISTUJE…
Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: „Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?“ Jeden ze studentů nesměle odpověděl: „Ano, je to stvořené Bohem.“ „Stvořil Bůh všechno?“ – ptal se dál profesor. „Ano pane,“ odpověděl student.
Profesor pak pokračoval: „Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu naše činnost určuje nás samotných. Bůh je zlo.“
Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený.
Najednou zvedl ruku jiný student. „Pane profesore, mohu Vám položit otázku?“ “Samozřejmě,“ odpověděl profesor. Student se postavil a zeptal se: „Existuje chlad?“ “Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?“
Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: „Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je ve skutečnosti chlad pouze nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti anebo vytvoření tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či vytvoření chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, aby jsme mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.“
Student pokračoval: „Pane profesore, existuje tma?“ “Samozřejmě, že existuje,“ odpověděl profesor. „Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.“
Následně se mladík zeptal: „Pane, existuje zlo?“ Tentokrát profesor nejistě odpověděl: „Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí,
všechno toto není nic jiného, než projev zla.“ Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma, nebo chlad – tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.“ Profesor si sedl. Ten student byl mladý Albert Einstein.
Evča: TEN STUDENT ALBERT EINSTEIN NEBYL! Tahle historka se tradovala dávno před tím, než se Albert nerodil. Einstein byl fyzik, jeden z nejlepších a proto by nepoužíval veličiny jako světlo v tak filosofickém slova smyslu. Je to asi jako by se tě Einstein zeptal: “Když známe rychlost světla, jaká je rychlost tmy?” Tohle je totální blbost a je rozdíl mezi slovem teplo v normálním slova smyslu a ve teplo jako ve fyzikální veličině – a Einstein tohle moc dobře věděl. Z jeho dopisů, které se zachovaly, pak víme, že byl především agnostik a o náboženství si myslel své…
Tohle je jen normální křesťanská vymýmárna mozků. Pointa je velice jednoduchá – když věřil někdo tak chytrý jako Einstein, můžu věřit i já…
Náboženství a konkrétně křesťani v tomhle mají velikou tradici. Kupříkladu i o Darwinovi se říkalo, že na smrtelné posteli zavrhl evoluci a přijal Boha za svého (Lady Hope Story). Příběh se pak prokázal jako falešný, když to ostatní, kteří u něho byli u smrtelné postele, to dementovali. Jeden z nejslavnějších ateistů – Richard Dawkins – dnes tvrdí, že by si svou smrt nejradši nahrával na kameru, protože si náboženští fanatici zase vymyslí své hloupé a stupidní příběhy i o něm…
Takže než začneš něčemu jen tak věřit, protože ti to řekl pan Kněz nebo maminka, tak si nejprve zjisti fakta, abys věděla jestli to vůbec může být pravdivé a nemanipuluj tady s ostatníma vymyšlenými příběhy, protože lhaní není zrovna morální, že? Ale to vás v kostele asi neučí, co?
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Albert_Einstein%27s_religious_views
http://www.snopes.com/religion/einstein.asp
http://urbanlegends.about.com/od/religion/a/einstein_god.htm
Vše je relativní a tak může zlo z jiného pohledu vypadat jako dobro, ve skutečnosti je zde vše evoluční experiment který nikdy neskončí a na nás je abychom evoluci sloužili a umožnili jí získat hodnotné informace které potřebuje k tomu aby nahradila chybné za správné.
Zlo je zde díky dobru a dobro je zde díky zlu, v každém z nás je dobro i zlo situace určuje jestli budeme dobří nebo zlí. Jsme dobří k tomu co je nám blízké a zlí k tomu co je nám vzdálené, se vznikem schopnosti programovat si budoucnost, vznikají tajemství, protože je zde mezi programátory konkurence, která se snaží programátory zlikvidovat. Strach z prozrazení tajemství, vytváří na programátory veliký tlak, a díky tomuto tlaku se z programátorů stávají zlí programátoři, co se organizují do zlých organizací, aby uchránili svoje tajemství před konkurenčními programátory, a tak si mohli naprogramovat dobrou budoucnost. To co se opakuje stává se programem, který s něčím automaticky manipuluje, svět ve kterém existují programátoři, se skládá z informací a programů, data to jsou informace, ze kterých vznikají veliké inteligentní programy, a ty se po čase zase rozpadají na informace a data. Z prachu vše vzniká a potom se to zase na prach rozpadá, ale kde mají programátoři vzít prachy, aby se měli zde dobře, o tom je život programátorů? Tajemství zisku je ve výhodách, je jedno na co se specializujete jako programátor, důležité je mít výhody, před konkurenčními programátory, logicky musíte ale svoje výhody chránit, aby vám je konkurenční programátoři neukradli. Problémem je, že výhody získáte jenom tak, že je konkurenčním programátorům ukradnete, zloděj křičí byl jsem okraden, o tom je život v tomto zlém světě, kde si lháři a zloději hrají na; prezidenty, řiditele, mafiány, policajty, soudce, profesory, umělce, milionáře, generály, papeže, dalajlámu, autority, vědce, techniky, světce, atd. Je to zde jenom divadlo, ve kterém jde o to, získat výhody, abychom se zde měli lépe než se má konkurence! Kdo chce se zloději a lháři v klidu žít, musí zde i zlodějem a lhářem být, jakmile se odlišujete od ostatních lhářů a zlodějů, stáváte se pro ostatní velikým nebezpečím, a jste okamžitě přemístěn do vězení, nebo do psychiatrické léčebny. Vše zde jsou jenom veliké mýdlové bubliny, které vypadají krásně, ale uvnitř bublin nic není, a brzo každá bublina splaskne. Reklama, politika, náboženství, kultura, pohádky, mýty, legendy, kulty, pověry, sny, představy, atd. to vše jsou jenom mýdlové bubliny, které stvořila naše inteligence, ve snaze o zisk výhod, výhody jsou pro nás silnou drogou, a tato droga, s námi od narození do smrti jako s loutkou manipuluje. V současnosti zde je mnoho mýdlových bublin, co se zde chtějí stát prezidentem republiky, z dálky vypadají tyto nafouknuté egoistické bubliny krásně, ale z blízka spatříte že uvnitř každé ubohé politické bubliny, je jenom ubohý lhář a zloděj, který miluje výhody, a chce se zde mít lépe, než se má konkurence. Čas má na vše dostatek času, a dokázal nám, že každý prezident nebo král, to byla jenom ubohá mýdlová bublina, protože všemu zde kralují už mnoho století jenom tajné zločinecké organizace, které jsou napojené na; policajty, soudy, politiky, podnikatele, mafie, banky, byrokraty, církve, armády, školy, zdravotnictví, umění, zpravodajství, atd. Sledujte pečlivě pohyb peněz a zlata na světě, a dojde vám, že vše ovládají globální zločinecké organizace, jestliže někdo používá pravidelně veliké soukromé letadlo, je on členem globální zločinecké organizace, bohatství a nemoc nelze nijak utajit.