O základce, gymplu a tak dále…

Když jsem opouštěl základku, byl jsem si jist, že naše třída byla tou nejlepší a že na tak skvělý kolektiv spoužáků na gymplu určitě nenarazím. Musím říct, že na základku vzpomínám opravdu nesmírně rád. Těch krásných zážitků bylo mnoho. Když před týdnem zveřejnila spolužačka ze základky na Facebooku fotky ze školního výletu v deváté třídě a fotky z jedné oslavy narozenin, příjemně mě pohladily po duši a já s úsměvem na tváři vzpomínal, jaké to tehdy bylo.

Ještě rok po ukončení základky jsme se myslím docela často scházeli a vymýšleli třídní srazy. Na srazy nás ale postupem času chodilo čím dál tím méně a neustále ve stejném složení, takže nakonec už tyhle srazy byly o ničem.

Než jsem šel ale na gympl, nedokázal jsem si představit, jak budu trávit polovinu dne – kromě jedné spolužačky ze základky – s novými lidmi.  Na první den na gymplu si jasně vzpomínám. Všichni mi připadali divní, jakoby z jiného světa. Prostě cizí. Jsem introvert, a proto mi trvalo docela dlouho než jsem si na všechny zvykl a cítil se ve třídě opravdu dobře.

Postupně jsme se začali poznávat i mimo školu. Začali jsme v pátky chodit ven, do hospod a narůzné akce; začal jsem rekreačně kouřit cigára a díky kámarádovi i čas od času hulit trávu. To “díky” nemyslím vůbec ironicky. To, že jsme si zahulili nás posunulo někam dál, zažili jsme nové a občas neskutečné zážitky. Jednou jsme se díky marihuaně dostali do velikého průseru, kdy nám hrozilo vyloučení ze školy. Tehdy jsem tuto věc jak student čtvrtého ročníku samozřejmě vnímal jinak; dnes ale můžu sám za sebe říct, že jsem i za tuto zkušenost vděčný.

Nevyloučili nás, úspěšně jsme odmaturovali a já právě tehdy zjistil, že všechno má své hranice. Dnes si zahulím opravdu jen svátečně, ale přesto je můj názor k marihuaně velice liberální. Netrpím tím hysterickým komplexem lidí, kteří o marihuaně a jejích účincích nic neví a jen papouškují vžité a nepravdivé předsudky. O tom ale možná jindy.

Ty čtyři roky na gymplu utekly jak nic. Kdybych měl srovnat třídu na základce s třídou na gymplu a měl říct, která byla “lepší”, nedokázal bych to. Na obě budu do smrti vzpomínat v dobrém a rád. Byly samozřejmě v jistých ohledech jiné – na základce vidí člověk svět docela jinak než na střední – ale právě kvůli tomu jsou tak jedinečné a neporovnatelné.

K napsání tohoto vzpomínkového zamyšlení mě donutilo video na začátku. Jedná se o předtančení naší třídy na našem maturitním plese v únoru tohoto roku. Nacvičovali jsme ho tři měsíce a celé to vymyslela a naučila nás spolužačka Zuzka, které patří opravdový Dík. Tohle video je totiž nejlepší vzpomínka jakou si z gymplu odnáším a nyní při opětovném zhlédnutí jsem měl nejednou slzu na krajíčku. Už jen proto, že naše třída byla, co se prospěchu týká, nejhorší na škole a měli jsme všelijakou pověst. Tímto vystoupením jsme ukázali, že umíme táhnout za jeden provaz a že nejsme jen banda budižkničemů… :-)