Komunistům nejde o komunismus, ale o parazitování na práci jiných

Neustále narážím na nářky levicových spoluobčanů, jak je to strašné v tom kapitalismu. Jak ten podnikatel-kapitalista zotročuje své zaměstnance. Nemohu s tím souhlasit. Zaměstnanec dobrovolně uzavírá pracovní smlouvu se zaměstnavatel a dobrovolně přistupuje na jeho podmínky.

Co ale komunistům brání vytvářet vlastní podniky a „zaměstnávat“ lidi na jiných principech a hodnotách? Proč nevytváří výrobní družstva, kde budou všichni majiteli podniku? Proč nevytváří pracovní místa a nezachází ze zaměstnanci jako s partnery (soudruhy), nedávají jím pořádnou mzdu a pro ně podstatné sociální jistoty? Proč se neujmou této společenské role a přenechávají lidi na pospas dravým kapitalistům? Proč těm kapitalistům nezačnou konečně konkurovat? Vždyť společenská poptávka je myslím dostatečná.

Kdyby se komunisté skutečně drželi podstaty své ideologie, spolupracovali by s libertariány na omezení státu, aby si v něm mohli po komunisticku žít. Komunismus totiž ve své podstatě není v rozporu s minimálním státem. Příznivci komunismu by se v něm mohli svobodně a dobrovolně sdružovat do výrobních družstev, kibuců a pod. a nikdo by je neomezoval. A „kapitalisté“ by se zase sdružovali do jiných forem sdružení, které by lépe vyhovovaly jejich potřebám.

Komunisté by si třeba vytvořili bezplatné zdravotnictví. Každý by podle svých možností přispíval na léčbu jiného soudruha. Kapitalisté by si zase vytvořili systém komerčního zdravotního pojištění skrze a skrze něj by si financovali vlastní zdravotnictví. Oba systémy by mohli vedle sebe fungovat. A co víc! Komunismus a kapitalismus by si tak mohli konkurovat. A každý člověk by měl možnost fungovat v rámci systému, který mu osobně nejlépe vyhovuje. To je myslím velmi spravedlivý systém, který neutiskuje ani jednu stranu. Je totiž založen na dobrovolnosti, ne násilí.

Komunisté a kapitalisté by tedy mohli v míru žít vedle sebe. Potíž je ale v tom, že většině komunistů ve skutečnosti nejde o aplikovatelný komunismus, o nějaké společné vlastnictví, solidaritu a soudružnost… ale o moc, ovládání společnosti a nedobrovolné parazitováni na práci ostatních.

Rubriky: Filosofie | 53 komentáře

Homosexuálové jsou stejně nebezpeční jako pedofilové

Nemám vůbec nic proti homosexuálům a už vůbec neobhajuju násilné pedofily, kteří ubližují dětem. Je to smutné, že se takto musím obhajovat ještě než se vůbec dostanu k podstatě věci, ale je to nutné. Abych nebyl šmahem označen méně bystrými spoluobčany třeba za homofoba, stejně jako paní Jochová byla označena za tmářku nebo Petr Mach za rasistu.

A teď k věci. Nechť si tisíce a tisíce aktivitstů, neziskovek nebo Světová zdravotnická organizace bojují za práva homosexuálů. Ostatně já si také myslím, že homosexuálové musí mít stejná práva jako heterosexuálové. Sexuální orientace je každého navýsost osobní věc a nikdo nemá právo omezovat svobodu druhých kvůli jejich sexuální orientaci.

Sexuální deviace

S čím ale zcela nesouhlasím a co považuji za pokrytectví, je to, když se z homosexuality dělá norma a je nepřípustné veřejně o homosexualitě mluvit jako o sexuální deviaci, tj. sexuální odchylce. Jinak je označen za fašistu. Přitom co jiného než deviace, tedy ochylka od normy, homosexualita je? Určit co je tzv. normální není vůbec jednoduché, souhlasím, a je to i svým způsobem nebezpečné. Ale samotné vědní disciplíny jako psychologie či sexuologie s pojmem norma běžně pracují. A o sexuálních deviacích se učí (nebo si to alespoň myslím) snad každý budoucí psycholog či sexuolog, takže se s tímto pojmem běžně operuje.

Lesbian & gay lobby

Pokud jsou za sexuální deviaci označovány například gerontofilie, zoofilie nebo pedofilie… proč potom už ne i homosexualita (homofilie)? Proč se vlastně používá termín homosexualita a ne logicky homofilie? A když tedy přistoupíme na označení -sexualita, proč potom i další sechuální odchylky nenazýváme třeba gerontosexualita, zoosexualita či pedosexualita? Vím proč. Protože homosexuálové vytvořily v druhé polovině 20. století silnou lobby a otázka homosexuality se stala otázkou už ne pouze odbornou, ale i politickou. A pak se tak dlouho žongluje s politicky korektními slovíčky až je z homofila homosexuál a z deviace norma.

No ale proč vlastně ne, že? Jak už jsem napsal – proti homosexuálům absolutně nic nemám, takže by mi v podstatě mělo být jedno, jestli se homosexualita označuje za deviantní nebo normální. A já bych proti tomu skutečně nic neměl, pokud by se čím dál víc nepořádaly hysterické hony na ostatní deviace, zejména na pedofily. Z těch se podařilo vytvořit novodobá monstra, která kudy chodí, tam znásilňují malé děti a která si vlastně ani nezaslouží žít. Dokonce se veřejně mluví o pedofilii jako o nemoci. Vidítě ten rozdíl? Obojí (homosexualita i pedofilie) jsou sexuální odchylky jen s jiným objektem zájmu, ale jedno je prý normál a druhé nemoc. Jak logické!

Opominu ke všemu fakt, že se dost často (v médiích) nesprávně používá označení pedofil pro hebefila či efebofila. Takže líbí-li se vám třeba čtrnáctiletá slečna, jste společností vnímán jako pedofil.

Jsou pedofilové skutečně nebezpeční?

A v čem je vlastně průměrný pedofil nebezpečnější než průměrný homosexuál? V ničem. Homosexuál či pedofil – obojí jsou to sexuální ochylky a obojí není samo o sobě nebezpečné. To, že se najde určité procento pedofilů, kteří dokáží ublížit malému dítěti, je smutné a nechci to zlehčovat.

Ale dá se na základě této malinkaté špičky ledovce generalizovat a dívat se na všechny pedofily jako na potenciální násilníky? Vždyť v tom případě by byla nebezpečná i samotná heterosexualita. Nebo vám připadá, že je případů znásilněných žen málo? A je možné z tohoto vyvozovat závěry, že co heterosexuál, to násilník? Dá se srovnávat milující manžel s nebezpečným psychopatem, co v parku znásilňuje ženy? Asi ne, co? Navíc pachatel sexuálního zneužití dítěte nemusí být nutně pedofil.

Pokud někoho přitahují malé děti, můžeme to nechápat, ale ten člověk za to může asi tak jako homosexuál, že ho přitahují osoby stejného pohlaví. A stejně jako většina homosexuálů, tak i většina pedofilů jsou jistě normální lidé, které potkáváme dennodenně ve městě, v práci, v naší ulici. (BTW, například sexuolog Petr Weiss považuje za pedofila i známého pohádkáře Hanse Christiana Andersena.)

Že je někdo pedofil neznamená, že si neuvědomuje, že jeho objekt sexuální touhy je pro něj nedosažitelný. Buď tuto touhu dokáže sám držet na uzdě nebo vyhledá odbornou pomoc. K nějakému násilnému trestnému činu není krůček, ale pořádný skok a společenská nebezpečnost tohoto člověka nespočívá v jeho sexuální orientaci, ale v dané osobnostní poruše, která se v určité míře ve společnosti prostě objevuje. Stejně jako každý nekrademe, třebaže by se nám peníze hodily, tak každý pedofil neznásilňuje malé děti.

P.S. Budu rád za každý slušný a věcný názor v diskuzi. Počítám ale s tím, že u části lidí zůstanu s tím názorem nepochopen, protože hystericky nepodlézám homosexuálům a hystericky neodsuzuju pedofily. Je to nekorektní. Ale je to třeba.

Rubriky: Komentáře | Štítky: , , , , | 13 komentáře

Česká televize zkresluje, rozpad Eurozóny neznamená návrat celníků na hranice

Neděle, 6. listopadu 2011. Česká televize v pořadu 168 hodin vysílá reportáž o možných variantách rozpadu Eurozóny. Následně jsou představeny tři varianty. Po variantách, kdy Eurozónu opouští Řecko a následně kdy ji opouští i další státy, je představena možnost, že se celá Eurozóna rozpadne.

Ujasněme si ale předem, že Eurozóna představuje prostor, kde se užívá společná evropská měna, tedy euro. Eurozóna (resp. měnová unie) je pouze podmnožinou celé Evropské unie. Česká televize popisuje situaci po rozpadu Eurozóny takto:

„Myšlenka jednotné Evropy zkrachovala, do směnáren se vrací marky, šilinky, peseta a franky. Na hranicích znovu hlídkují celníci, zpátky se zavádějí dovozní a vývozní kvóty.

Ne, Eurozóna opravdu nesouvisí ani s hlídkami celníků na hranicích, ani se zaváděním dovozních či vývozních kvót. Dokonce existence Schengenského prostoru není závislá ani na Evropské unii. Do „Schengenu“ patří i některé státy mimo EU, jako je Švýcarsko či Norsko.

Je tedy otázka, z jakého důvodu Česká televize takto zkresluje skutečnosti. Proč se Česká televize snaží vyvolat dojem, že bez existence Eurozóny budou na hranicích hlídkovat celníci? Možná tak činí nevědomky. To v tom lepším případě.

Mimochodem — pamatujete, co jsem psal v minulém článku? „Co je na celé této kampani poučného? Že jsme neskutečně mediálně ovládatelné ovce. Ale přitom stačí, abychom byli více kritičtí vůči médiím. Nad každou informacím, zprávou či videem se musíme zamyslet, hledat logické rozpory. Přistupovat ke všem informacím z médií apriori tak, že se jedná o lež a až následně pod tlakem argumentů přistoupit na možnost, že by to mohla být pravda. Je to kruté, ale jinak to nejde.“ :-)

Rubriky: Komentáře | 1 komentář

Když Péráka nahradil SuperVáclav

Za protektorátu se u nás šířila legenda o Pérákovi, skákajícím hrdinovi s pružinami na nohách, který bojuje proti německým okupantům. Skákal údajně tak mocnými skoky, že dokázal přeskočit vltavské údolí. Škodil Němcům a kolaborantům, sabotoval německé válečné hospodářství.

Ano, lidé skutečně věřili v hrdinu s péry na nohou, který za ně bojuje proti okupantům. Tato legenda by tak živá, že dokonce samotné protektorátní úřady se jej neúspěšně snažily polapit. Pérák byl snad jediným hrdinou takového druhu u nás.

Až do příchodu SuperVáclava. Můž v barevném kostýmu a helmě opatřené kamerou vyrážel pravidelně do pražských ulic, aby lidi zachraňoval od jejich vlastních nešvarů. Tak například rozmazal hovno pejskaři po zádech, když je po svém čtyřnohém kamarádovi neuklidil. Lil po kuřácích na zastávkách kýbl vody, přivezl před VZP korbu hnoje a sypal po sprejeřích mouku. Videa ze svých akcích zveřejňoval na Youtube.

Média o aktivitách tohoto superhrdiny infromovala a lidé byli nadšení. Fandili mu. Konečně někdo tady udělá pořádek! „SuperVáclave, přijeď i k nám do města,“ zaznělo kdesi v internetové diskuzi.

„Je to frajer, učí lidi chovat se ohleduplně, dotyční si to zaslouží. Stejně bych to udělal, když někdo pohazuje odpadky.“

„Vic takovych jak je on. Lidska lhostejnost mi taky vadi. Treba neco zmeni v teto na svem pisecku hrabajici spolecnosti.“

„Je to borec,ten super Václav,fandím mu……..“

Jaképak nemilé probuzení do reality pak nastalo, když se profláklo, že se jedná o promyšlenou virální kampaň. SuperVáclav neexistuje. Ježíšek neexistuje. Lidé jsou zklamaní. Hrdina, který za ně bojoval proti nešvarům, vůči kterým jsou oni sami lhostejní, neexistuje.

Stejně jako v případě Péráka, tak i u SuperVáclava je zajímavé to, že lidé byli ochotni uvěřit. Nechci se chvástat, jak jsem to celé prohlédl už od samého začátku… ale stačilo mi vidět jeho kostým a celkově nápadnou profesionalitu videa a celého provedení, abych pochopil, že se nejedná o spontánní akci jednotlivce. Možná kdyby ta videa byla točena v menším rozlišení, v horší kvalitě a kostým působil více homemade, sám bych nejspíš také uvěřil.

Co je na celé této kampani poučného? Že jsme neskutečně mediálně ovládatelné ovce. Ale přitom stačí, abychom byli více kritičtí vůči médiím. Nad každou informacím, zprávou či videem se musíme zamyslet, hledat logické rozpory. Přistupovat ke všem informacím z médií apriori tak, že se jedná o lež a až následně pod tlakem argumentů přistoupit na možnost, že by to mohla být pravda. Je to kruté, ale jinak to nejde.

Dnes je to SuperVáclav, ale komu na špek skočíme zítra?

Rubriky: Komentáře | Štítky: , | 2 komentáře

Flashbacky z dětství – Bára Basiková inklůdyd

Znáte takový ten pocit, když ucítíte nějakou vůni, uvidíte předmět či film nebo uslyšíte hudbu a vzpomenete si na konkrétní chvíli ve vašem dětství? Já například před nedávnem v obchodě ucítil zvláštní vůni kokosového mýdla a vzpomněl jsem si na jedno takové, které jsme měli kdysi doma. Bylo ve tvaru tuleně a já ho chtěl tehdy sníst, protože tak pěkně vonělo.

Podobně to mám například když vidím dětské seriály a videokazety, na které jsem se koukal v dětství. Jsou to konkrétní sekvence, hlášky a melodie které mi v hlavě asociují zážitky z dětství, a tedy pohodu a bezstarostnost.

Nebo když slyším prastarou písničku Báry Basikové Bossa Nova, hned si vzpomenu na jedno konkrétní ráno v devadesátých letech, když jsem se chystal do školky a v nějaké ranní televizní relaci hráli tuto písničku. Pamatuji si, že písnička i její klip se mi tak nelíbil a působily na mě tehdy tak depresivně, že i když si tuto písničku pustím dnes, mám podobně nepříjemné pocity.

Je ohromující jak je mozek plný dílčích vzpomínek, zážitků a scén. Škoda, že v něm nejde listovat jako ve fotoalbu. Škoda že si nejde připomenout všechny ty krásné vzpomínky a poučit se z těch špatných.

A co vy? Znáte a máte podobné flashbacky?

Rubriky: Filosofie, Osobní | 3 komentáře

Školné ano. Spolu ale se snížením zdanění

Platit si za své studium je naprosto legitimní požadavek. Ovšem zavedení školného musí být zavedeno ruku v ruce se snížení daňového zatížení. Není možné neustále jen zvyšovat spoluúčast občanů (na financování školství, zdravotnictví atd) bez patřičného snížení daní. Stát přece vybírá část daní právě na financování VŠ. Jestliže chce financování omezit, musí logicky omezit i zdanění.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/138786-budoucnost-vs-skolne-slucovani-penize-podle-kvality/

Rubriky: Komentáře | Napsat komentář

Hysterie okolo sexuální výchovy

Dovolím si v krátkosti reagovat na včerejší Hyde Park na bouřlivé téma (ne)povinné sexuální výchovy.

Ač můžu mít naprosto odlišný pohled na výchovu dětí, paní Jochová a VORP nežádají nic jiného, než aby jim stát umožnil sexuálně vychovat své děti podle jejich přesvědčení. Nežádají nic jiného než větší svobodu. Ano, v době povinné školní indoktrinace docházky je to troufalost, ale i takoví rodiče se ještě najdou.

Lidi, kteří je označují za „tmáře“ a požadují povinnou sexuální výuku, bych mohl zase já označit za fašisty, protože se snaží skrze stát vnucovat ostatním určitý typ výchovy. Snaží se omezit svobodu jiných rodičů a neváhají je navíc urážet, zesměšňovat a bagatelizovat jejich právo na výchovu svých dětí. Myslí si, jak jsou pokrokoví, když z pozice většiny potlačují práva menšiny.

Samozřejmě není to tak černobílé a legitimní otázka je, do jaké míry je možné ve státním školství ustupovat menšinám. Bude-li VORP úspěšný v požadavku na nepovinnou sexuální výchovu, mohou vzniknout nová sdružení prosazující jiné omezení výuky. Může se ozvat např. DSSS, která nebude souhlasit s výkladem holocaustu v dějepisu a bude požadovat nepovinnou výuku v této oblasti. Proč by se potom nemělo ustoupit i jim?

Účinné řešení, které uspokojí všechny je dnes asi nerealizovatelné a pro mnohé extrémní. Ovšem pokud zrušíme povinnou školní docházku, zrušíme ministerstvo školství, necháme rodičům ušetřené peníze v kapsách a vzdělání necháme výhradně na soukromých subjektech s vlastním systémem výuky, bude uspokojeno více rodičů a jejich dětí než dnes.

Navíc jsem přesvědčen, že v případě volného trhu základního, středního i vysokého školství bude u dětí a studentů lépe rozvíjen jejich talent, výuka bude rychleji reagovat na požadavky doby a absolventi budou mnohem lépe vybaveni pro svůj život.

Rubriky: Komentáře | 2 komentáře

Sociální inženýrství ve školství – vám to příjde normální?

Možná trochu lituju, že jsem část života neprožil v socialismu. To abych lépe pochopil myšlení lidí, kteří nejlépe vědí, co je pro druhé nejlepší a co mají či nemají dělat. Abych pochopil myšlení politiků a úřadníků na minsterstvech, kteří dennodenně rozhodují o našich životech a dělají z nás nesvéprávné idioty.

Vám například příjde normální celá ta debata ohledně sexuální výchovy na školách? (Odhlédnu od toho, že si nedokážu představit žáka, který se o sexu poprvé dozvídá ve škole od učitelky, která si narychlo nastudovala příručku miniserstva. A taky se mi líbí starost onoho Výboru na ochranu rodičovských práv, aby se děti ve škole náhodnou nedozvěděli, jak masturbovat. V době, kdy má porno na dosah pár kliknutí i ten nejmenší capart, co se právě naučil používat počítač.)

Příjde vám normální, že o tom, zda mají školy nějakým způsobem vyučovat sexuální výchovu rozhoduje ministr školství, který se nechá lobbovat už zmíněmým výborem? Příjde vám normální, že o tom, co se budou nebo už učí vaše děti rozhoduje kdosi v Praze?

Celá ta diskuze okolo sexuální výchovy je děsivá, protože ukazuje, že o výuce na školách nerozhoduje poptávka žáků a jejich rodičů, ale centralisticky parta náměstků s ministrem. Vzhledem k tomu, že máme zkušenost s KSČ, která se tento princip rozhodla aplikovat na celou ekonomiku, bychom si mohli myslet, že jsme se dostatečně poučili. Že už víme, že parta náměstků s ministrem ani centrální plánovací úřad nikdy neví lépe, co je pro nás dobré než my sami.

Celá diskuze okolo sexuální výchovy by byla naprosto zbytečná, kdyby si každý škola určovata zcela vlastní systém výuky. Dobrá, nechejme jim povinnost naučit děti číst, psát a počítat (aby pak v dospělosti státu mohli bezchybně vyplnit daňové přiznání – ostatně, proč asi stát zavedl povinnou školní docházku) ale nechejme školám volné ruce ve stylu a obsahu výuky. Jen rodiče a jejcih děti budou ti, kdo určí, který systém je nejlepší.

A víte co by bylo na takovém (kvazi)volném trhu školství nejlepší? Že by neexistovala jedna buď dobrá nebo špatná cesta. Ale tisíce více či méně dobrých cestiček, kde riziko dlouhodobě špatně zvolené cesty je mnohonásobně menší než u centralistického systému. Respektive špatná cesta by byla odhalena dříve. A že ta současná špatná cesta není odhalena napravena už delší dobu, snad víme:

A nejde tu samozřejmě jen o okrajovou sexuální výchovu. Včera jsem například slyšel jakéhosi náměstka z ministerstva školství, který tvrdil, že je příliš víceletých gymnzií a je potřeba je redukovat. WTF? Kde berou tihle lidé drzost říkat, že vědí lépe než statisíce rodičů a dětí, jakých škol je dostatek či nedostatek?

A státní maturita? Tak tenhle průšvih ani není třeba komentovat, že…

Rubriky: Komentáře | 11 komentáře

Stanovisko Svobodných k romské kriminalitě a vytváření ghet

Tisková zpráva: Svobodní požadují – v souvislosti se zvýšenou kriminalitou Romů na Šluknovsku a v souvislosti s protesty proti této kriminalitě – systematickou změnu v policejní a sociální politice státu.

Více policie, zrušit minimální mzdu, osekat sociální dávky a snížit daně požadují Svobodní. Žádné zvláštní akce pro Romy, žádný paternalismus. Stejný přístup vůči všem.

  1. Stát musí zvýšit policejní přítomnost v místech s nárůstem kriminality, aby efektivně chránil právo a pořádek. „Naše policie nemá sloužit EU a OSN kdesi v Kosovu, Libérii, Bosně či v Afghánistánu. Má zajišťovat pořádek a stíhat zločince doma, v České republice“, uvedl předseda Svobodných Petr Mach.
  2. Stát musí zrušit minimální mzdu a radikálně omezit sociální dávky. „Je šílené, že stát zakazuje zaměstnat nekvalifikovaného Roma za méně než 8000 korun měsíčně a raději mu vyplácí štědré sociální dávky. Stát tak vytváří u lidí s nízkým životním standardem zvrácené motivace k nepracování,“ uvedl Mach. Stát musí omezit sociální dávky vázané na děti, které mohou u chudých a krátkozrace uvažujících lidí vytvářet finanční motivace k plození dětí. Je normální, aby si rodina na své děti vydělala. Místo aby stát dával lidem rodičovské dávky, má jim brát méně peněz z jejich výdělků.
  3. Svobodní upozorňují na to, že stěhování Romů do ghet má příčinu ve státním příspěvku na bydlení, který udělal z ubytovávání Romů skvělý byznys na úkor daňových poplatníků. „Nezvladatelná koncentrace nezaměstnaných Romů na jednom místě není dána přirozenou migrací, ale příspěvkem na bydlení,“ uvedl místopředseda Svobodných Radim Smetka.
  4. Svobodní jsou proti snahám o paternalistickou výchovu Romů k vyšší vzdělanosti a pracovním návykům. Romové mají právo na odlišný životní styl i na nízké vzdělání, pouze nemají právo na kriminalitu. Svobodní proto odmítají nápady typu vazby sociálních dávek na školní docházku nebo na vykonávání „veřejně prospěšných prací“. Romové si mají hledat práci na trhu jako každý jiný, a ne vykonávat práci pro práci organizovanou státem. „Odmítáme elitářská hesla typu ‘vezmeme dávky těm, kteří odmítají pracovat,’“ uvedl Petr Mach v narážce na programové heslo ODS. „Proč by měl ten, kdo pracuje, dostávat nějaké dávky? Proč by měl stát organizovat práci? Tato populistická hesla vytváří dojem, že je správné většině lidí dávky nechat a Romům je zrušit nebo je donutit pracovat.

Petr Mach
13.9.2011

Rubriky: Tiskovka | 1 komentář

Chci napsat cestopisnou povídku ze zimního výstupu na Rysy

Dostal jsem nápad. Jak jsem se už v červenci zmínil, po cyklodobytí Pradědu nosím v hlavě nový sen, a to vystoupit na zimní Rysy ve Vysokých Tatrách. Plánuji tenhle sólovýstup podniknout po zkouškovém období začátkem února.

V pátek vyjedu na Slovensko, ubytuju se, v sobotu podniknu výstup a v neděli pojedu domů. Zároveň chci z této cesty napsat takovou rádoby cestopisně-dobrodružnou povídku. A nyní mě napadla troufalá věc: povídkou si vydělat na cestu a dvoudenní ubytování. Inpiroval mě k tomu způsob prodeje e-booku 20 tajemství motivace.

Jak to chci provést? Udělám okolo cesty na Slovensko trošku haló. Dám tomu název „Expedice Rysy“, vytvořím stránku na Facebooku, občas něco napíšu na blogu, Twitteru. Po té, co se vrátím ze Slovenska, sepíšu povídku o tom, jak jsem vystoupil v zimě na Rysy a následně tomu udělám speciální stránku podobně jako GanjaStory.

Přichystám e-book jak v PDF, EPUB, MOBI. E-book budu podobně jako 20 tajemství motivace Lea Babauty nabízet buď zdarma ve formátu PDF bez fotek, mírně zpoplatněné verzi ve všech formátech bez fotek a nakonec o něco více zpoplatněné verzi i s fotkami a nějakými dalšími bunusy. Taky bych mohl udělat Twitter soutěž, kde vítěz získá za použitý hashtag nějaký suvenýr z vrcholu Rysů… napadá mě napřiklad vlaječka ČR s podpisem :-D Na webu by bylo zároveň počítadlo, kolik už mám z nákladů na cestu a ubytování díky čtenářům zaplaceno.

Netuším kolik lidí by bylo ochotni si povídku koupit a za kolik. Ale i kdyby si ji nakonec nekoupil nikdo, tak stejně budu mít splněné hned dva sny zároveň: zimní výstup na Rysy a svůj druhý e-book. Taky by bylo asi logičtější nejdříve vybírat peníze a až by byly zaplaceny ony náklady, vydat na cestu. Jenže pochybuji, že by si někdo chtěl předplatit moji povídku.

Nedělám si iluze, že každý je zvědavý platit za moje literární plky, ale zkusit to můžu. Přeci jenom je rozdíl když platíte za něco jenom protože to má cenovku a tím, když vidíte na co konkrétně vaše prachy jdou a toho člověka znáte třeba jen z Twitteru… ;-) Co si o tom myslíte?

Rubriky: Osobní | Štítky: , , , | 4 komentáře