Znáte takový ten pocit, když ucítíte nějakou vůni, uvidíte předmět či film nebo uslyšíte hudbu a vzpomenete si na konkrétní chvíli ve vašem dětství? Já například před nedávnem v obchodě ucítil zvláštní vůni kokosového mýdla a vzpomněl jsem si na jedno takové, které jsme měli kdysi doma. Bylo ve tvaru tuleně a já ho chtěl tehdy sníst, protože tak pěkně vonělo.
Podobně to mám například když vidím dětské seriály a videokazety, na které jsem se koukal v dětství. Jsou to konkrétní sekvence, hlášky a melodie které mi v hlavě asociují zážitky z dětství, a tedy pohodu a bezstarostnost.
Nebo když slyším prastarou písničku Báry Basikové Bossa Nova, hned si vzpomenu na jedno konkrétní ráno v devadesátých letech, když jsem se chystal do školky a v nějaké ranní televizní relaci hráli tuto písničku. Pamatuji si, že písnička i její klip se mi tak nelíbil a působily na mě tehdy tak depresivně, že i když si tuto písničku pustím dnes, mám podobně nepříjemné pocity.
Je ohromující jak je mozek plný dílčích vzpomínek, zážitků a scén. Škoda, že v něm nejde listovat jako ve fotoalbu. Škoda že si nejde připomenout všechny ty krásné vzpomínky a poučit se z těch špatných.
Platit si za své studium je naprosto legitimní požadavek. Ovšem zavedení školného musí být zavedeno ruku v ruce se snížení daňového zatížení. Není možné neustále jen zvyšovat spoluúčast občanů (na financování školství, zdravotnictví atd) bez patřičného snížení daní. Stát přece vybírá část daní právě na financování VŠ. Jestliže chce financování omezit, musí logicky omezit i zdanění. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/138786-budoucnost-vs-skolne-slucovani-penize-podle-kvality/
Dovolím si v krátkosti reagovat na včerejší Hyde Park na bouřlivé téma (ne)povinné sexuální výchovy.
Ač můžu mít naprosto odlišný pohled na výchovu dětí, paní Jochová a VORP nežádají nic jiného, než aby jim stát umožnil sexuálně vychovat své děti podle jejich přesvědčení. Nežádají nic jiného než větší svobodu. Ano, v době povinné školní indoktrinace docházky je to troufalost, ale i takoví rodiče se ještě najdou.
Lidi, kteří je označují za „tmáře“ a požadují povinnou sexuální výuku, bych mohl zase já označit za fašisty, protože se snaží skrze stát vnucovat ostatním určitý typ výchovy. Snaží se omezit svobodu jiných rodičů a neváhají je navíc urážet, zesměšňovat a bagatelizovat jejich právo na výchovu svých dětí. Myslí si, jak jsou pokrokoví, když z pozice většiny potlačují práva menšiny.
Samozřejmě není to tak černobílé a legitimní otázka je, do jaké míry je možné ve státním školství ustupovat menšinám. Bude-li VORP úspěšný v požadavku na nepovinnou sexuální výchovu, mohou vzniknout nová sdružení prosazující jiné omezení výuky. Může se ozvat např. DSSS, která nebude souhlasit s výkladem holocaustu v dějepisu a bude požadovat nepovinnou výuku v této oblasti. Proč by se potom nemělo ustoupit i jim?
Účinné řešení, které uspokojí všechny je dnes asi nerealizovatelné a pro mnohé extrémní. Ovšem pokud zrušíme povinnou školní docházku, zrušíme ministerstvo školství, necháme rodičům ušetřené peníze v kapsách a vzdělání necháme výhradně na soukromých subjektech s vlastním systémem výuky, bude uspokojeno více rodičů a jejich dětí než dnes.
Navíc jsem přesvědčen, že v případě volného trhu základního, středního i vysokého školství bude u dětí a studentů lépe rozvíjen jejich talent, výuka bude rychleji reagovat na požadavky doby a absolventi budou mnohem lépe vybaveni pro svůj život.
Možná trochu lituju, že jsem část života neprožil v socialismu. To abych lépe pochopil myšlení lidí, kteří nejlépe vědí, co je pro druhé nejlepší a co mají či nemají dělat. Abych pochopil myšlení politiků a úřadníků na minsterstvech, kteří dennodenně rozhodují o našich životech a dělají z nás nesvéprávné idioty.
Vám například příjde normální celá ta debata ohledně sexuální výchovy na školách? (Odhlédnu od toho, že si nedokážu představit žáka, který se o sexu poprvé dozvídá ve škole od učitelky, která si narychlo nastudovala příručku miniserstva. A taky se mi líbí starost onoho Výboru na ochranu rodičovských práv, aby se děti ve škole náhodnou nedozvěděli, jak masturbovat. V době, kdy má porno na dosah pár kliknutí i ten nejmenší capart, co se právě naučil používat počítač.)
Příjde vám normální, že o tom, zda mají školy nějakým způsobem vyučovat sexuální výchovu rozhoduje ministr školství, který se nechá lobbovat už zmíněmým výborem? Příjde vám normální, že o tom, co se budou nebo už učí vaše děti rozhoduje kdosi v Praze?
Celá ta diskuze okolo sexuální výchovy je děsivá, protože ukazuje, že o výuce na školách nerozhoduje poptávka žáků a jejich rodičů, ale centralisticky parta náměstků s ministrem. Vzhledem k tomu, že máme zkušenost s KSČ, která se tento princip rozhodla aplikovat na celou ekonomiku, bychom si mohli myslet, že jsme se dostatečně poučili. Že už víme, že parta náměstků s ministrem ani centrální plánovací úřad nikdy neví lépe, co je pro nás dobré než my sami.
Celá diskuze okolo sexuální výchovy by byla naprosto zbytečná, kdyby si každý škola určovata zcela vlastní systém výuky. Dobrá, nechejme jim povinnost naučit děti číst, psát a počítat (aby pak v dospělosti státu mohli bezchybně vyplnit daňové přiznání – ostatně, proč asi stát zavedl povinnou školní docházku) ale nechejme školám volné ruce ve stylu a obsahu výuky. Jen rodiče a jejcih děti budou ti, kdo určí, který systém je nejlepší.
A víte co by bylo na takovém (kvazi)volném trhu školství nejlepší? Že by neexistovala jedna buď dobrá nebo špatná cesta. Ale tisíce více či méně dobrých cestiček, kde riziko dlouhodobě špatně zvolené cesty je mnohonásobně menší než u centralistického systému. Respektive špatná cesta by byla odhalena dříve. A že ta současná špatná cesta není odhalena napravena už delší dobu, snad víme:
A nejde tu samozřejmě jen o okrajovou sexuální výchovu. Včera jsem například slyšel jakéhosi náměstka z ministerstva školství, který tvrdil, že je příliš víceletých gymnzií a je potřeba je redukovat. WTF? Kde berou tihle lidé drzost říkat, že vědí lépe než statisíce rodičů a dětí, jakých škol je dostatek či nedostatek?
A státní maturita? Tak tenhle průšvih ani není třeba komentovat, že…
Tisková zpráva:Svobodní požadují – v souvislosti se zvýšenou kriminalitou Romů na Šluknovsku a v souvislosti s protesty proti této kriminalitě – systematickou změnu v policejní a sociální politice státu.
Více policie, zrušit minimální mzdu, osekat sociální dávky a snížit daně požadují Svobodní. Žádné zvláštní akce pro Romy, žádný paternalismus. Stejný přístup vůči všem.
Stát musí zvýšit policejní přítomnost v místech s nárůstem kriminality, aby efektivně chránil právo a pořádek. „Naše policie nemá sloužit EU a OSNkdesi v Kosovu, Libérii, Bosně či v Afghánistánu. Má zajišťovat pořádek a stíhat zločince doma, v České republice“, uvedl předseda Svobodných Petr Mach.
Stát musí zrušit minimální mzdu a radikálně omezit sociální dávky. „Je šílené, že stát zakazuje zaměstnat nekvalifikovaného Roma za méně než 8000 korun měsíčně a raději mu vyplácí štědré sociální dávky. Stát tak vytváří u lidí s nízkým životním standardem zvrácené motivace k nepracování,“ uvedl Mach. Stát musí omezit sociální dávky vázané na děti, které mohou u chudých a krátkozrace uvažujících lidí vytvářet finanční motivace k plození dětí. Je normální, aby si rodina na své děti vydělala. Místo aby stát dával lidem rodičovské dávky, má jim brát méně peněz z jejich výdělků.
Svobodní upozorňují na to, že stěhování Romů do ghet má příčinu ve státním příspěvku na bydlení, který udělal z ubytovávání Romů skvělý byznys na úkor daňových poplatníků. „Nezvladatelná koncentrace nezaměstnaných Romů na jednom místě není dána přirozenou migrací, ale příspěvkem na bydlení,“ uvedl místopředseda Svobodných Radim Smetka.
Svobodní jsou proti snahám o paternalistickou výchovu Romů k vyšší vzdělanosti a pracovním návykům. Romové mají právo na odlišný životní styl i na nízké vzdělání, pouze nemají právo na kriminalitu. Svobodní proto odmítají nápady typu vazby sociálních dávek na školní docházku nebo na vykonávání „veřejně prospěšných prací“. Romové si mají hledat práci na trhu jako každý jiný, a ne vykonávat práci pro práci organizovanou státem. „Odmítáme elitářská hesla typu ‘vezmeme dávky těm, kteří odmítají pracovat,’“ uvedl Petr Mach v narážce na programové heslo ODS. „Proč by měl ten, kdo pracuje, dostávat nějaké dávky? Proč by měl stát organizovat práci? Tato populistická hesla vytváří dojem, že je správné většině lidí dávky nechat a Romům je zrušit nebo je donutit pracovat.“
Dostal jsem nápad. Jak jsem se už v červenci zmínil, po cyklodobytí Pradědu nosím v hlavě nový sen, a to vystoupit na zimní Rysy ve Vysokých Tatrách. Plánuji tenhle sólovýstup podniknout po zkouškovém období začátkem února.
V pátek vyjedu na Slovensko, ubytuju se, v sobotu podniknu výstup a v neděli pojedu domů. Zároveň chci z této cesty napsat takovou rádoby cestopisně-dobrodružnou povídku. A nyní mě napadla troufalá věc: povídkou si vydělat na cestu a dvoudenní ubytování. Inpiroval mě k tomu způsob prodeje e-booku 20 tajemství motivace.
Jak to chci provést? Udělám okolo cesty na Slovensko trošku haló. Dám tomu název „Expedice Rysy“, vytvořím stránku na Facebooku, občas něco napíšu na blogu, Twitteru. Po té, co se vrátím ze Slovenska, sepíšu povídku o tom, jak jsem vystoupil v zimě na Rysy a následně tomu udělám speciální stránku podobně jako GanjaStory.
Přichystám e-book jak v PDF, EPUB, MOBI. E-book budu podobně jako 20 tajemství motivace Lea Babauty nabízet buď zdarma ve formátu PDF bez fotek, mírně zpoplatněné verzi ve všech formátech bez fotek a nakonec o něco více zpoplatněné verzi i s fotkami a nějakými dalšími bunusy. Taky bych mohl udělat Twitter soutěž, kde vítěz získá za použitý hashtag nějaký suvenýr z vrcholu Rysů… napadá mě napřiklad vlaječka ČR s podpisem :-D Na webu by bylo zároveň počítadlo, kolik už mám z nákladů na cestu a ubytování díky čtenářům zaplaceno.
Netuším kolik lidí by bylo ochotni si povídku koupit a za kolik. Ale i kdyby si ji nakonec nekoupil nikdo, tak stejně budu mít splněné hned dva sny zároveň: zimní výstup na Rysy a svůj druhý e-book. Taky by bylo asi logičtější nejdříve vybírat peníze a až by byly zaplaceny ony náklady, vydat na cestu. Jenže pochybuji, že by si někdo chtěl předplatit moji povídku.
Nedělám si iluze, že každý je zvědavý platit za moje literární plky, ale zkusit to můžu. Přeci jenom je rozdíl když platíte za něco jenom protože to má cenovku a tím, když vidíte na co konkrétně vaše prachy jdou a toho člověka znáte třeba jen z Twitteru… ;-) Co si o tom myslíte?
Jana Nováčková – Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek
„Jana Nováčková je psycholožka, členka a lektorka Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání (www.zkola.cz/respektovat)… Tvrdí, že tradiční školství se prohřešuje proti přirozenému fungování našeho mozku a promarňuje potenciály dětí. Své názory vyjádřila v seriálu článků Mýty ve vzdělávání publikovaných v Lidových novinách a vydaných pak knižně.“ (zdroj: TEDxTalks.ted.com)
Ondrej Šteffl – Je škola budoucnost vzdělávání?
„Onřej Šteffl je ředitelem společnosti Scio. … V roce 1990 založil první soukromou školu u nás — PORG. 1995 založil společnost Scio, která se zabývá testováním vzdělávacích výsledků škol i jednotlivců, od roku 1998 také využíváním internetu ve vzdělávání…“ (zdroj: TEDxTalks.ted.com)
Dan Pink o překvapivých vědeckých poznatcích o motivaci
„Kariérní analytik Dan Pink zkoumá záhady motivace, počínaje faktem, který badatelé společenských věd znají, ale většina manažerů ne: Tradiční odměňování není vždy tak účinné, jako si myslíme. Poslechněte si jeho poučné příběhy – a možná také návod, jak dál.“ (zdroj: TED.com)
Tomáš Hajzler, Petr Mára: Jak nehledat práci
„Při minulé snídani jsme hned dostali chuť ještě na jednu. A tak s námi posnídejte už po týdnu znovu :-) ! Tentokrát o tom, „Jak nehledat práci?“. Jak? Petr a já jsme se rozhodli živit tím, co nás baví (místy až pohlcuje) – viz též Jak se živit tím, co vás baví? A tak jsme při této snídani zkusili najít pár společných jmenovatelů…“ (zdroj: Blog.peoplecomm.cz)
Včera jsme s kamarádem – studentem právnické fakulty – vášnivě diskutovali o tom, jestli je svoboda slova neomezená, jak je to vůbec s legitimností práva atp. Můj libertariánský pohled narážel na ten jeho. Tak nějak jsem ale přitom přišel na myšlenku, která mi utkvěla v hlavě.
Kdo je zodpovědný za holocaust? Kdo je zodpovědný za komunistickou totalitu nejen u nás, ale v celém východním bloku? Kdo je zodpovědný za státní dluh? To jsou otázky, na které se v současném systému složitě hledá odpověď. Nabízí se odpovědi, že za holocaust mohou nacisté, za komunistickou totalitu komunisté a za státní dluh jednoduše politici.
Když se ale víc zamyslíme, vždy dojdeme k tomu, že za všechno mohou jednoduše lidé, občané státu. Nacisty, komunisty a zadlužující politiky přece někdo volil a podporoval. Byl by možný holocaust bez podpory masy zfanatizovaných lidí? Já myslím, že ne. Bez podpory obyčejných lidí ™ by byl Hitler tak akorát k smíchu. Bez podpory obyčejných lidí, by také nikdy nedošlo k politickým procesům v 50. letech. A kdyby lidé nevolili strany a politiky zadlužující ČR, nemohli bychom mít dluh.
Tím se dostávám konečně k oné myšlence. Pokud podporuji a volím nějakou stranu či politiky, musím být za svoji volbu nejen morálně, ale i právně odpovědný. Jestliže budu volit stranu, která následně zrealizuje genocidu, musím být i já částečně zodpovědný za genocidu a měl bych být podle toho potrestán. Stejně jako nese rodič právní odpovědnost za svoje nezletilé dítě, tak i volič má nést odpovědnost za své volené zástupce. Ti mají přece mandát jedině od voličů.
Myslím si tedy, že není správné, aby demokratické volby byly tajné. Naopak. Musí být snadno veřejně dohledatelné, kdo koho volil. Pokud skrze volené politiky nějak jednám, musím být schopen to obhájit a musím nést odpovědnost za svoji volbu. Například, budete-li volit stranu prosazující znárodnění velkých firem, pak tyto velké firmy se mohou rozhodnout vás nezaměstnat. Proč by měly spolupracovat s člověkem, který jde proti jejich zájmům?
Největší slabina demokracie není to, že většina rozhoduje o právech menšiny. Ale fakt, že většina nenese odpovědnost.
Včera jsem se díval na Máte slovo a jako vždy to bylo panoptikum blbů doplněné telefonáty obyčejného lidu. Ale včera to byl díl obzvlášť vydařený, diskutovalo se totiž o zákazu KSČM a tak se není čemu divit, že idiocie byla vidna na obou stranách.
Nejvíce mě ale dostávalo, když se tam komunistobijci snažili usvědčit jakéhosi mladého komunistu, že se právě dopustil ideozločinu, protože řekl něco nekorektního. Chovali se stejně jako ti bolševici, proti kterým tak bojují. A kde nedokázali reagovat skutečnými argumenty, použili osvědčené: „Hele mladíku, víš kolik mi je? Co ty vo tom můžeš vědět?“ Ovšem třešničku na dortu tomuto pořadu dala hned na začátku jedna volající do rádia Impuls:
„Moc dobře a ráda na tu dobu vzpomínám. Obyčejní lidé se měli za minulého režimu velice dobře, problémy měli jen ti, co se do všeho pletli. Dala bych nevím co za to, aby se ta doba vrátila.“
Smutné je, že nejsolidněji vystupoval IMHO komunista Dolejš. Ne že bych s ním souhlasil, ale snažil se alespoň držet tématu a nesnížil se k osobním útokům.
Každopádně všechny ty neustálé snahy zakázat KSČM, lustrování projevů jejích členů, fízlování, kdo se účastní oslav Gottwalda a podobně, jsou smutným obrázkem naší politické scény.
Souhlasím s prezidentem, že komunismus už dávno nepředstavuje nebezpečí (Před půlnocí, od 26:45) a jestli se něčeho bojím, tak to je například neustále větší předávání pravomocí státu na úroveň Evropské unie a neustálé slepé přijímání jejích směrnic do našeho právního systému.
P.S. Můj názor na (ne)zákaz komunistů je asi takovýto.
„… Druhé poděkování chci vyslovit panu poslanci Antonínovi za naopak prodloužení věku pro dobrovolnou sterilizaci z 21 na 25 let. Jsem přesvědčen, že mladý člověk ve věku 21 let nemá žádný objektivní důvod pro dobrovolnou sterilizaci. Myslím si, že vytvářet generaci sterilních v situaci, kdy národ stárne a vymírá, je velmi nezodpovědné. Vymřeme po meči či po přeslici, a to přece nechceme.“ Poslanec Jaroslav Plachý (ODS), 7. září, Poslanecká sněmovna PČR
Nádherná ukázka nebezpečného sociálního inženýrství. Spojení „žádný objektivní důvod pro dobrovolnou…“ je fakt úžasný oxymóron, až mi běhá mráz po zádech. Pan poslanec se domnívá, že on je ten, kdo ví nejlépe, co je pro mladého člověka nejlepší. On zná lépe všechny okolnosti, které mohou vést mladého člověka k dobrovolné sterilizaci. On je ten, kdo bude rozhodovat o tom, jak nakládat se svým tělem.
Pakliže jsem svéprávným občanem, stát nemá právo rozhodovat o tom, jak naložím se svým tělem. Kde tohle utahování osobní svobody skončí? Poslanci budou rozhodovat o tom, kdy si smíme udělat tetování?
