Občas čtu a slýchávám, že politici jsou vlastně takovými zaměstnanci nás občanů-zaměstnavatelů a že jsou tedy v nějaké podřízené roli. Ono se toto přirovnán nabízí, protože každý, kdo přispívá do státního rozpočtu, defacto financuje politiky, respektive jejich plat. Je to pěkná myšlenka, ale ve skutečnosti je vztah mezi občanem a politikem opačný.
Představte si stát jako specifický typ akciové společnosti. Tato společnost (stát) zaměstnává lidi (občany), kteří dostávají mzdu (veřejné statky) za to, že vytváří určité statky, které přináší společnosti zisk (daně). Z tohoto zisku je mimo jiné financován plat představenstva (poslanců) a dozorčí rady (senátorů), kteří řídí společnost a vytváří pravidla zaměstnancům (občanům). Každý ze zaměstnanců včetně všech členů orgánů této akciové společnosti vlastní právě jednu akcii společnosti. Všichni akcionáři se jednou za čtyři roky setkají na valné hromadě a zvolí nové představenstvo společnosti a jednou za dva roky zvolí novou třetinu dozorčí rady, která kontroluje představenstvo. Jelikož má každý jen jednu akcii, má každý hlas stejnou váhu, ať už se jedná o samotného generálního ředitele nebo dělníka u pásu.
Napsal jsem to velmi zjednodušeně, ale hlavním podstata je myslím zřejmá. Občané jsou podrížení politikům, ne naopak. Ano, občané mají šanci jednou za čas obměnit Parlament a tím určit další směrování země, ale to je v podstatě tak všechno. Občan má během volebního období pramalou šanci něco reálně změnit (demokratickými postupy). Holt zastupitelská demokracie.
Co je však podstatné? Rozumní zaměstnanci akciové společnosti dají přednost takovému vedení, které nebude myslet pouze v horizontu jeho funkčního období. Rozumní zaměstnanci pochopí, že společnost nemůže dlouhodobě fungovat ve ztrátě. Rozumní zaměstnanci budou myslet do budoucna a dají přednost dlouhodobé práci ve fungující společnosti před krátkodobými výhodami, které společnost přivedou ke krachu. Rozumných lidí je ale často menšina.
Pingback: Politici nejsou naši zaměstnanci? | Smiling Jack