Jimmy Hayek

„Kdo chce správně poznávat, musí nejprve správným způsobem pochybovat.“ — Aristoteles

Ve škole nás učili o pravěkých lidech, o starověkém egyptu, středověku, novověku. Existují tisíce a tisíce odborných knih o historii, existují historické filmy, připomínáme si upálení Jana Husa. Berem historii jako věc, která existovala. Samozřejmě, čím dál se do historie díváme, tím víc se můžeme plést a tím víc jsou naše poznatky nejasnější. Ale zkrátka věříme, že nějaká historie byla. Ano, věříme. Ve skutečnosti totiž vůbec nevíme, zda něco například před 200 lety skutečně existovalo. Dokonce ani nemůžeme vědět, zda něco existovalo před rokem, měsícem, týdnem, dnem, hodinou nebo minutou…

Představte si boha, který má neomezené možnosti a před 200 lety stvořil celý vesmír. Vytvořil i Zemi, přírodu, zvířata, lidi. Vše vytvořil v určitém duchu, který mi dnes vnímáme jako rok 1810. Lidem naprogramoval způsob myšlení, zaplnil jim paměť uměle vytvořenými vzpomínkami a každého obdařil určitým talentem, temperamentem, intelektem. Vytvořil zkrátka vše do nejmenšího detailu a až měl vše hotovo, stiskl na své božské klávesnici Enter a dal vesmír a život do pohybu. A příroda, zvířata a lidé oživli a žijí tak, jak si to jejich Stvořitel naplánoval. A kdo ví, možná nás má v obýváku místo akvárka a po večerech se kouká, jaký dokonalý svět vytvořil :-)

Ministr dopravy Bárta navrhl, aby výše pokuty byla odvozena od majetkových poměrů řidiče. Nejsem levičák ani závistivá socka, co by chtěla oškubat úspěšné a bohaté lidi. Naopak. Moje názory na ekonomickou svobodu jsou dost vpravo, někde mezi Margaret Thatcherovou a Miltonem Friedmanem a moje názory na osobní svobodu se pohybují někde kolem Dalajlámy. Jako pravicový liberál požaduji od státu především spolehlivou vnější obranu území ČR, vnitřní bezpečnost, vynutitelnost práva a s tím spojenou garanci spravedlnosti. Přesto nebo právě proto (a možná pro někoho paradoxně) souhlasím v principu s Bártovým návrhem.

Neznám přesnou právní definici pokuty, ale já ji vímám jako peněžitý trest s výchovným a preventivním charakterem. Trochu to vezmu oklikou. Minulý rok jsem jel ráno po maturitním večírku MHD na černo domů. Chytil mě revizor a dostal jsem pokutu 700 Kč. Tato částka je paušální a vůbec nepředstavuje způsobenou škodu, kterou jsem dopravnímu podniku způsobil. Taková škoda totiž nejde jednoduše zjistit, protože jsem mohl na černo jet jen jednou, nebo jsem tak mohl jezdit už týden, nebo třeba i měsíc a víc.

Pokuta 700 Kč má jednak přispět na pokrytí nákladů na provoz samotného revizora a celkově kontroly přepravy, ale především má mít výchovný a preventivní charakter do budoucna. Až příště budu do MHD nastupovat, budu mít dobře na paměti, že mi při jízdě na černo hrozí pokuta. Když pominu přirozenou morální rovinu, tak pomyšlení na potenciální pokutu je právě to, co mě motivuje ke koupi jízdenky, a tedy legálnímu způsobu přepravy. Dalo by se říci, že čím větší pokuta, tím menší motivace jězdit na černo. Je tomu ale skutečně tak?

Má pokuta 700 Kč stejný účinek na studenta a dejme tomu generálního ředitele ČEZ? Vím, je to dost kontrastní a křečovité přirovnání už jen proto, že bychom těžko hledali Martina Romana v MHD, ale modelová situace to může být. A odmysleme si ostatní spolucestující, kteří by kontrole revizora přihlíželi a student nebo generální ředitel by se tak mohli cítit příliš trapně. Zkrátka a dobře: má stejný výchovný a preventivní charakter samotných 700 Kč pokuty pro studenta jako pro generálního ředitele ČEZu? Ani omylem. Zatímco pro studenta je 700 Kč relativně znatelná částka do jeho rozpočtu a bude mít tedy na něj jakýsi výchovný a preventivní účinek, pro generálního ředitele to z ekonomického hlediska nebude znamenat prakticky nic a v čistě teoretické rovině by pro něj bylo výhodnější jezdit stále na černo a občas zaplatit nějakou tu pokutu, než se zatěžovat kupováním jízdenek.

A ještě by třeba dal revizorovi desetinásobek (když by revizor hodně dělal potíže tak třeba stonásobek) pokuty jako úplatek, jen aby se o daném incidentu nerozkecal a nezpůsobil generálnímu řediteli faux pas, nepsalo se o něm v bulváru a podobně. Pro takovéhoto člověka by tedy měla výchovný a preventivní charakter pouze buď přiměřená pokuta jeho příjmům, nebo znatelné společenské faux pas, které by ho nějak znemožnilo a třeba ohrozilo jeho kariéru. A je otázka, zdali je pro generálního ředitele takové, kariéru a postavení ohrožující, společenské faux pas, když jej policie bude pokutovat za dopravní přestupek. V ideální a morálně vyspělé společnosti možná, v české postkomunistické společnosti rozhodně ne.

Možná si říkáte — proč tedy sám dopravní podnik nevybírá pokuty podle příjmu člověka? Dobrá otázka. Jednak by mohl být důvodem fakt, že služby MHD využívá spíše nízkopříjmová skupina obyvatel a tedy rozdíly mezi příjmy pasažérů nejsou tak znatelné, aby se dopravním podnikům toto opatření vůbec vyplatilo. A je tedy pro ně výhodnější nasadit paušální pokutu a dál to neřešit. Ale hlavně je to proto, že pokud se dnes bavíme vůbec o tom, zda má mít dopravní policie nebo správní orgány přístup k relativně citlivým údajům o příjmech občanů, tak pak těžko je mohou mít soukromé subjekty jako napříkad dopravní podniky.

Můj názor obecně na (nejen dopravní) pokuty je takový, že principiálně je relativní výše pokuty podle příjmu člověka správná. Jedině tehdy totiž může být pokuta opravdu výchovným a preventivním nástrojem platící pro všechny občany bez rozdílu a teprve tehdy si můžeme být v jistém smyslu rovni před zákonem. Nejde o trestání bohatých za to, že jsou bohatí, ale za to, že porušili předpisy. Že s tímto návrhem budou souhlasit i mnozí závistivci apriori kvůli potrestání bohatých, je smutné, ale nic to nemění na podstatě věci. Zároveň ale rozhodně nesouhlasím s tím, aby v pokutě byla nějak zohledněna hodnota řidičova auta, tak jak to Bárta navrhuje. Pro někoho jsou auta prostě vším, a tak si místo jiných statků pořídí drahé auto. To přece nemusí nutně znamenat, že je finančně extra zajištěn. Někdo rád cestuje, někdo vráží peníze do plastických operací a někdo si rád koupí drahé auto. Každý máme jiné priority. A tak dva lidé se stejným příjmem mohou jezdit v naprosto cenově diametrálně odlišných autech.

Dále rozhodně nesouhlasím s tím, aby přístup k údajům o našich příjmech měl kdejaký řadový policista u silnice, nebo dokonce, aby byly veřejně přístupné. A v poslední řadě je otázka, zda jsou pokuty při dnešním bodovém systému vůbec nutné, respektive zda Bárta nepřišel s tímto návrhem, jak se říká, s křížkem po funuse. Navíc koaliční partneří ODS a TOP09 s návrhem nesouhlasí, takže se tento návrh stejně s největší pravděpodobností nebude realizovat. Co se ale týká samotného principu či myšlenky, určitě souhlasím. A to jako pravičák. Ostatně stejně jsou pokutováni řidiči ve Švýcarku a nevím o tom, že by to byla levicově orientovaná země.

Na závěr tohoto článku bych chtěl ještě podotknout, že je úsměvné, jak spousta odpůrců tohoto návrhu v něm vidí nějaké socialistické tendence. Například novinář a publicista Miloš Čermák se na Facebooku s ironií sobě vlastní obával, zda dalším krokem nebude rozdílná cena potravin (resp. obecně zboží a služeb) pro bohaté a chudé. Jakože bohatí by platili vyšší DPH než chudí, čímž bychom se přiblížili společnosti rovné spotřeby. Věřte mi, já jsem jeden z posledních, kdo by po podobném systému toužil, ale překvapuje mě, že právě lidé jako Miloš Čermák nejdříve nebojují za zrušení relativní „rovné“ daně z příjmu, protože je v tomto ohledu mnohem socialističtější a postihuje narozdíl od pokuty každého bohatého. Bez rozdílu toho, zda jezdí jako prase, či nikoliv.

Slovo diskriminace obecně znamená rozlišování. Když v obchodě vybíráte jablka z přehrádky, diskriminujete, neboť si vybíráte zrovna tyto a ne tamty. Když si v MHD vybíráte vedle koho si sednete, diskriminujete. Diskriminace je přirozená, je součástí našeho života a činí nás svobodnými. A jen svobodný člověk je člověkem, nikoliv otrokem. Jakmile nám někdo začně nařizovat, jaká jablka si máme vybírat a vedle koho si máme v MHD sedat, nediskriminujeme, a tedy nejsme plně svobodní. Ten někdo za nás totiž – a třeba v dobré víře – převzal možnost volby. Vzal nám svobodu a učinil z nás otroky.

Když si budu chtít otevřít kavárnu, diskriminuji, neboť si mohu také otevřít restauraci, bar nebo čajovnu. Když budu vybírat místo kavárny, budu diskriminovat, neboť jsem si místo ulice Západní mohl vybrat Východní nebo třeba ulici Severní. Když budu do své kavárny vybírat barevný odstín stěn, budu opět diskriminovat, neboť si místo odstínu Pantone 151 vyberu Pantone 165. Když budu vybírat stoly do kavárny, budu opět diskriminovat, neboť si vyberu kulaté namísto hranatých. Když budu mít vše zařízeno a budu hledat zaměstnance do kavárny, budu diskriminovat… a budu žalován za diskriminaci. A jako správný otrok budu u soudu rád, že mi bylo dovoleno diskriminovat alespoň ty stoly…

Je naprosto jedno, zda skálopevně věříte, nebo nevěříte v Boha — v obou případech jste prostí fanatici. Už ale není jedno, zda jste, nebo nejste ochotni připustit existenci Boha, stejně jako jeho neexistenci. Tedy, zda je vám to prostě šum a fuk, nebo nikoliv.

P.S. Napsáno po přečtení článku Tomáše Sedláčka. Původně jsem měl na toto téma rozepsaný článek na dvě normostrany, ale pak mi došlo, že tyhle tři věty naprosto stačí :-D

Ondřej Liška byl od roku 2006 za Stranu zelených poslancem Parlamentu ČR a mezi lety 2007 a 2009 současně zastával funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy. 3. června 2010 mu skončil poslanecký mandát a jako každý poslanec dostal minimální odstupné ve výši 294 720 korun hrubého. Pravděpodobně je tato částka ale vyšší, protože Ondřej Liška byl navíc předsedou Výboru pro evropské záležitosti a členm Výboru pro sociální politiku.

Toto odstupné by mělo nejspíš sloužit k přiměřenému finančnímu zajištění v přechodném období než si poslanec najde novou práci. Troufám si ale tvrdit, že málokdo z nich má o pracovní nabídky nouzi. Sám Liška serveru iDnes.cz sdělil: „Mám nabídku v IT byznysu, mám nabídku učit na jedné pražské vysoké škole i z několika evropských vzdělávacích projektů.“

Co se ale nestalo. Ondřej Liška se podle iDnes.cz zaregistroval na úřadu práce. Sice tvrdí, že dávky odčerpávat státu nebude a že je to jen formalita, protože registrace na úřadu práce je do tří dnů od ztráty zaměstnání povinná ze zákona. Jenže to vůbec není pravda. Sám jsem byl minulý rok po prázdninách nějaký čas nezaměstnaný než jsem si vyřídil živnostenský list, ale na úřadě práce jsem se neregistroval. Stala se ze mě tzv. osoba bez zdanitelných příjmů, která má povinnost platit zdravotní pojištění ve výši 1080 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že jsem byl odhodlán začít podnikat, nepřipadalo mi správné nechat se přechodně vydržovat státem. Pravda, mohl jsem ušetřit pár tisíc a využít možnosti, který mi stát nabízí, ale…

I když Liška tvrdí, že nebude pobírat dávky, tak registrací na úřadě práce se z něj stává státní pojištěnec, kdy zdravotní pojištění za něj odvádí stát (podobně jako například za studenty). Nechci moralizovat… ale příjde vám normální (resp. morální), aby bývalý poslanec s tučným odstupným se zaregistroval na úřadě práce a využíval tak výhod sociálního zabezpečení nezaměstnaných, místo toho, aby měsíčně odvedl pro něj symbolických 1080 Kč na pojistném? Je snad Ondřej Liška v situaci, kdy nemá žádné pracovní nabídky a je tak odkázán na určitou solidaritu ve společnosti? Ondřej Liška má na tento postup samozřejmě právo jako každý občan ČR, ale v jeho případě to je minimálně zarážející… spíš bych řekl vyčůranost.

P.S. Osobně se mi líbí návrh Strany svobodných občanů zrušit úřady práce. Agendu vyplácení dávek a příspěvků v nezaměstnanosti může mít na starost např. Česká správa sociálního zabezpečení a vhledem k mizerné efektivnosti hledání práce úřadem práce je lepší si najít práci sám buď na internetu nebo prostřednictvím pracovních agentur a podobně. Úřady práce jsou naprostý přežitek, který lidé často pouze zneužívají…