Jimmy Hayek

Veškeré informace o filmu naleznete na uvedených internetových stránkách, bylo by proto zbytečné zde o filmu dlouze psát. Tak jen ve zkratce:
Film na mě zapůsobil hned při prvním záběru svým krásným groteskním zpracováním. Velice mi připomíná animované Fimfárum, které ovšem využívá trojrozměrných loutek. Monsieur Cok je ale vytvořen animací dvojrozměrných papírových kreseb a fotografií loutek z dílny Francka Diona.

Hlavní postava továrníka vypadá velice groteskně a dětinsky, zároveň však vypočítavě a prospěchářsky. Loutkou není jen postava z hlediska animátorského, ale i samotná osoba továrníka Coka…

Včera večer jsem si shodou okolností vzpomněl na Jendův článek o Surrealmoviez. Chtěl jsem si jen zapátrat po nějakém avantgardnějším filmu, který by stál za zhlédnutí. Na Surrealmoviez jsem se zaregistroval a začal hledat. Po chvilce jsem narazil právě na tento snímek 9 od režiséra a animátora Shanea Ackera. Už podle obrázku vypadal film zajímavě. Neváhal jsem a stáhl si film během chvilky z Rapidshare. To jsem si ale neuvědomil, že tento devítiminutový snímek mohu zhlédnout online na Internetu.

Netušil jsem, co od filmu čekat. Popisek na Surrealmoviez není příliš sdílný, tak jsem se nechal překvapit. Film 9 začíná temně, ponuře až hororově.  Hlavním hrdinou je jakýsi hadrový panáček s číslem 9 na zádech. Ten nám uprostřed rozbořeného a zničeného města retrospektivně vypráví, co se mu a jeho příteli s číslem 5 před časem stalo.

Tehdy předal panáček 5 panáčkovi 9 polovinu amuletu, kolem kterého se celý příběh točí. Druhou polovinu  vlastnilo plechové monstrum s kočičí lebkou, které usilovalo o získání potřebné poloviny amuletu. Na smetišti mezi plechem a šrotem podlehne panáček 5 v souboji s monstrem a to z něj pomocí amuletu vysaje duši. Panáčkovi 9 se však podaří i s polovinou amuletu skrýt a uprchnout.

Příběh se vrací zpět do současnosti. Amulet se hadrovému panáčku v ruce rozsvítí – známka toho, že v blízkosti se nachází druhá polovina, a tedy plechové monstrum. Panáček ví, že mu hrozí nebezpečí a prchá do úkrytu, kde již má na očekávaného hosta nachystané pasti. Plechové monstrum se opravdu objeví a hledá amulet. Následující dvě a půl minuty připomínají hon na myš a už už to vypadá, že panáček monstru podlehne a to se pak zmocní amuletu. Panáček však plechové monstrum obelstí a zatáhne ho nad propast, do níž nakonec monstrum spadne. Pozorní diváci si vzpomenou na záběry z úvodu filmu, kde panáček tuto past chystá. Panáček nakonec získá druhou polovinu amuletu a po jeho spojení jsou všechny nasáté duše osvobozeny. Mezi dušemi hadrových panáčků je osvobozena i duše panáčka číslo 5, který před časem podlehl v souboji s monstrem.

Příběh tedy končí štasťně. Dobro zvítězilo nad zlem a uvězněné duše v amuletu byly osvobozeny.  Ovšem myslím, že příběh není takto prvoplánový. Snímek ukazuje, že všechno jde, když se chce. I malý bezbranný hadrový panáček dokáže zvítězit nad plechovým monstrem – ne však silou, ale lstí. To je podle mě hlavním poselstvím filmu. Hadrový panáček se zkrátka nevzdal, přestože viděl svého přítele zemřít…

Film vyniká kromě perfektní detailní práce s ruchy a zvuky i svým syrovým až naturalistickým pojetím. Devítka v názvu je pro film symbolická – samotný příběh bez titulků a úvodu trvá devět minut, v příběhu se vyskytuje devět hadrových panáčků (hadrový panáček s číslem 9 + dalších osm duší panáčků je osvobozeno z amuletu). Snímek jsem zhlédl dvakrát po sobě, abych děj lépe vstřebal. Ackerovi  se myslím bravůrně podařilo vměstnat do devíti minut nenásilnou formou příběh s pointou a myšlenkou, které mnohdy i celovečerním filmům schází. Nejedná se tedy o komerční slátaninu přeplněnou počítačovými efekty, ale o střídmé pojetí tématu zkušeným animátorem Shanem Ackerem.