Jsou otázky, které jednou za čas napadnou jistě každého z nás. Mám na mysli otázky, na které neexistuje jednoznačná racionální odpověď, ale stejně ji chceme znát. Lidé vůbec chtějí jednoznačné odpovědi. „Co vyjadřuje tenhle abstraktní obraz? Co tím chtěl autor říci?“ Lidé neradi zapojují fantazii a kreativitu. Lidé nemají rádi mnohojakost. Lidé se neptají JAK a PROČ. Lidé se ptají CO.
Věř, nebo nevěř!
Některé z takových otázek zneužívají jako rukojmí nejrůznější náboženství a sekty. Ony nabízí lidem odpověď na jejich nezodpověditelné otázky a na oplátku od nich vyžadují určitou poslušnost. A lidé poslouchají a stávají se součástí systému, který je pomalu pohlcuje a vykrádá jim jejich přirozenou individualitu a vlastní představivost.
Mnoho lidí se ptá: „Co se se mnou stane až zemřu? Dostanu se do nějakého dalšího (lepšího) světa, nebo moje existence končí smrtí a dál už není nic?“ I sebevětší ateisté přitom ale minimálně zauvažují o existenci jakéhosi nebe nebo časově neomezeného prostoru, kam se duše zemřelého uchýlí. Třebaže této teorii nevěří, neustále v nich samotných přetrvává nutkání vymezovat se vůči ní. Snaží se například vymezovat vůči existenci nebe a popírat systém, který nám křesťanství předhazuje, čímž vlastně z křesťanství nevědomky názorově vychází. Snaha vyvrátit nějakou teorii ji současně utvrzuje.
Jakoby se lidstvo dělilo pouze na věřící (ve smyslu věřící v náboženský systém) a nevěřící. Sám sebe prezentuji jako ateistu, protože nevěřím v Boha, bohy ani žádné tak zvané nadpřirozené bytosti. To ale v žádném případě přeci nemusí znamenat, že jsem nevěřící obecně. Osobně věřím ve vlastní individuum, které si v průběhu mého života rozvíjím a které mně samému určuje hodnoty, kterými se řídím. Neobracím se k Bohu jako křesťan, ale obracím se k sobě samému. Osobně tedy toleruji například křesťanství jako jeden z možných způsobů přijímání hodnot, ale nepovažuji jej za výchozí, vůči kterému se mám jako ateista neustále vymezovat.
Problémem lidí, kteří přijímají cizí a společné hodnoty, je to, že nemohou myslet individuálně, samostatně, a nemohou se tak dívat na spoustu věcí z odlišných úhlů než většina. Vrátím se k oné otázce: „Co se se mnou stane až zemřu?“ Tato otázka totiž typicky demonstruje myšlení většiny lidí. Chtějí vědět, co se s nimi stane až zemřou, protože se to týká jejich budoucnosti. Jen ale hrstka lidí se zároveň zeptá, co bylo před tím, než se narodili. Odhoďme stranou biologické hledisko stejně tak, jako jsme učinili u otázky smrti.
Relativnost našeho bytí
Co když je totiž tento život a svět, ve kterém nyní každý z nás žijeme, tím posmrtným nebem, o kterém křesťané sní? Co když je každý z nás právě ta duše, která vylétla z umírajícího v minulém životě? Nemluvím o reinkarnaci v rámci stávajícího systému. Mluvím o přeměně člověka z jednoho světa v druhý.
Stejně tak je ale možné, že celý Vesmír, který se nám kvůli jeho nepředstavitelné velikosti zřejmě nikdy nepodaří prozkoumat, je jen částečkou jiné, větší, hmoty. Co když potom miliardy a miliardy takovýchto vesmírů tvoří něco jako člověka, který je opět jen nicotou dalšího „vesmíru“? A co když naopak existují uvnitř atomů našich buňek další a další menší světy?
Na první pohled se může zdát takovéto uvažování jako hloupý výplod mladého blázna, který nemá ujasněné názory. To jistě nemám. Ale možná právě to mi dovoluje myslet bez předsudků a vžitých schémat. Podle mě je důležité nazírat na věci bez obalu, kterým je člověk obalil. Neustále vycházíme z předchozích úvah, usuzujeme na základě názorů ostatních a vytváříme tak velmi nestabilní domeček z karet, který může padnout lehkých zavanutím větru.
Možná nečekaně jsem se dostal od náboženství až k Husserlově fenomenologii. Já si v článku sice neustále beru na paškál náboženství, ale stejně tak je můžeme nahradit například médii. Média mají v dnešní době čím dál větší moc. Ovlivňují každého z nás ať si to připouštíme, nebo ne. Uměle vytváří onen obal kolem věcí, podle kterého pak dané věci hodnotíme a soudíme, ale nevidíme jejich pravou podstatu. Tu skrytou, ale velice důležitou. A právě nebezpečný na tom je fakt, že na takto pochybných hodnotách stavíme další a další názory, a stavíme tak onen domeček z karet, který zboří i lehké zavanutí větru…
Facebook
Twitter
Rss
To video je fakt drsný!
Pustil jsi se do náročnýho tématu :-) Ale výbornej článek!
Poslední dobou koukám, že moc lidí nerozlišuje mezi víra – náboženství – církev (v čemž třeba já vnímám určité rozdíly, které nejsem nějak schopen zkousnout).
„Co když je totiž tento život a svět, ve kterém nyní každý z nás žijeme, tím posmrtným nebem, o kterém křesťané sní?“
O tomhle jsem taky hodně přemýšlel. Nakonec jsem došel k názoru, že není důvod čekat na smrt. Chci nebe už teď a tady. Ať už to po smrti bude pokračovat jakkoliv. Řekl bych, že spousta lidí nehorázně mrhá časem, který jim byl dán – a život rozhodně dar je.
seeker: Život je rozhodně dar, ale lidé, kteří ho už mají, klidně jiné budoucí lidi zabíjejí potratem, je to nefér. :( http://www.sarkosa.com/vb/uploaded/53507_11213739899.jpg
Velmi těžké téma na lehké letní večery. Nicméně velmi pěkně sepsané.
Add Media
Tenhle pohled na svět vrtá lidem hlavou už od dob Platóna. Myslím, že v jeho filosofii pro to najdeme zajímavé podobenství o jeskyni a vězních.
Komentář neprošel ostrou cenzurou? :) Bavíme se o smrti, bojíme se smrti a jiní zabíjejí své syny a dcery a to ještě dřív, než se narodí! :(
Promiň, Evčo, tvůj komentář zachytil antispam plugin :-D Každopádně cenzura komentářů určitě nepatří mezi mé nešvary. Na to tu máme jiné experty… ;-)
Jinak s tvým názorem na potrat souhlasím i nesouhlasím (ostatně, řešilo se to na TL, že…) Jsem hodně liberální člověk a myslím, že potrat je věcí dané ženy a záleží pouze na jejím morálním postoji k této věci. Ač mi třeba připadá potrat jakkoliv nemorální a nehumánní, tak právo na něj toleruji. Pokud by měla mít žena dítě jen a pouze z morálních (či dokonce zákonných) důvodů, příjde mi to jako hodně špatný přístup.
Jimmy: Kdo nám dal právo zabít budoucí lidského tvora? Nikdo. Rozhoduje se o člověku bez člověka, on ještě bohužel nemůže o sobě rozhodnout sám.
Jasně, že se musí brát v potaz specifické, třeba zdravotní důvody. A ty kriplíky, co znásilňují ženy, které se tímto dostanou do prekérních situací, řezat a řezat a řezat… Tečka. :)
@ Evča
Evčo, a když by jsi vzala v potaz právě případ, kdy nějakej debil znásilní ženu, ona otěhotní… a teď co s tím? Schvalovala by jsi potrat?
„Kdo nám dal právo zabít budoucí lidského tvora?“
A kdo nám dal právo například transplantovat orgány? Nikdo. Je přece naprosto proti přírodním zákonům, aby někdo žil s cizím orgánem, když už měl třeba dávno zemřít…
O věcech z článků přemýšlím skoro každý den. Fakt, že vůbec nevíme, jak svět vlastně vypadá, co je tam „venku“, proč tu jsme atp. mi někdy nedá spát:-) Jinak díky za video, moc povedené.
Evčo, potrat je věcí každého člověka. Pro lidskou společnost není žádnou morální ani jinou povinností postarat se o nechtěné dítě. Je to na zodpovědnosti rodičů. Ale obrázek si k tématu a pro posílení tvého názoru vybrala opravdu dobře.
Jinak kdy vyjde další díl „Jak jsem se stal feťákem“? Těším se, jak to dopadne…
Petr. …potrat je věcí každého člověka… Bohužel každého ne. Ten člověk, který by se měl narodit, nemůže do toho svého budoucího života promluvit. Ti nezodpovědní ho zabijí. http://nd.blog.cz/a/alsace.blog.cz/obrazky/17460239.jpg
Evčo, ten člověk, který by se měl narodit ale nerozhodl ani o svém početí :-)
Evča
„Ti nezodpovědní ho zabijí“
Chápu, že je to složité, ale jak můžu zabít něco, co se ještě nenarodilo?
Jimmy, Smety
Ukončíme tuhle debatu. Ať se každý rozhoduje podle svého svědomí. Ještě ale něco odcituji: „…A za několik týdnů jdete na ultrazuk a vidíte tam bouchající srdíčko. Není to tak trochu schizofrenické, že o stejně starém dítěti, bude lékař mluvit jako o miminku, když bude mluvit s maminkou v těhotenské poradně, a bude ji blahopřát, a na druhé straně o plodu, když se chystá těhotenství na přání matky ukončit? Nejedná se náhodou o stejného človíčka? Myslím, že tohle je úplně jasné každé ženě, která prodělala samovolný potrat na samém počátku těhotenství. Nebrečí pro to, že z jejího těla odešel „shluk buněk“; brečí, protože přišla o dítě.“
Evča
Souhlasím, každý máme to své. Jenom si myslím, že je to věc každé ženy/páru a nikdo nemá právo je za to soudit (tím nechci říct, že to tady zaznělo).