Jimmy Hayek

Internetem koluje prazvláštní video. Herci Jirka Mádl a Martha Issová v něm agitují teenagery, aby zajeli za „bábou a dědou“ a přesvědčili je, aby nevolili levici. Myslím že mám smysl pro humor a dokážu pochopit nadsázku. Ač jsem ale pravicově smýšlející člověk a měl bych tedy za takovéto antilevicové video být rád, tak je to právě naopak a nepřijde mi ani trošku vtipné. Z videa mám divný pocit, který ani dost dobře nedokážu popsat… přirovnal bych tento pocit asi k situaci, kdy vám někdo před očima vezme vaše oblíbené jídlo, vhodí ho do mixéru, rozmixuje ho na sračku a pak vám ho vrátí. V podstatě je to to samé jídlo, ale jaksi už na něj nemáte chuť.

Nevadí mi to, že bych měl zajet za bábou a přesvědčovat ji, aby volila pravici, ačkoliv bych to neudělal. Vadí mi především takové to primitivní: „Vol, tyvole, pravici, vole! Je jedno, vole, koho, hlavně ať je to pravicový, ty vole! Ať je to cool, vole!!!“. Video tak vyznívá v tom smyslu, že by bylo nejlepší, kdyby všichni volili jen pravici. Nebylo nám doporučena žádná pravicová strana, ačkoliv i jednotlivé pravicové strany ucházající se v letošních volbách o křesla ve Sněmovně, se ve svých programech dostli liší. Mádl a Issová nám prostě jen chtěli naivně sdělit, že levice je zlo a pravice je dobro, které spasí svět. Jenže tak to buhužel jednoduché není.

Osobně budu volit pravicovou Stranu svobodných občanů, ale určitě bych nedokázal volit třeba Konzervativní stranu, ačkoliv je také pravicová nebo dokonce monarchistickou stranu jako je Koruna česká. Stejně nehodlám volit třeba ODS, která je sice prezentována jako pravicová, ale ve skutečnosti je to taková podivná středová strana. Dokonce svým návrhem dát živnostníkovi roční daňové prázdniny, pokud vytvoří na několik let pracovní místo, by se dala zařadit někde k sociálním demokratům. Navíc ono rozdělení pravice x levice je už přežitek. Takže bych jen rád věděl, jakou pravicovou stranu má člověk svým prarodičům doporučit? Celkově na mě video působí značně primitivně a má právě podobný charakter jako nějaká komunistická agitačka z 50. letech.

A mimochodem, jen film Snowboarďáci, kde hrál Jirka Mádl, dostal ze Státního fondu na podporu kinematografie grant 2 000 000 Kč. Takže kdyby byl už tehdy v roce 2003 Mádl takovej kovanej pravičák, mohl účast na levičácky dotovaném filmu z peněz občanů ČR hrdě odmítnout. Ono totiž takové zbytné přerozdělování peněz, všelijaké ty granty a dotace není zrovna výplod pravice… myslím skutečné pravice.

P.S. Skoro si až říkám, jestli si toho Mádla a Issovou neobjednala sama ČSSD…

Je zřejmé, že člověk v průběhu svého života mění své názory. Čím je starší a má více informací, zkušeností a zážitků, umí si dát věci lépe do souvislostí a stává se stále chytřejším a moudřejším. Existují samozřejmě výjimky — ty ale jako vždy potvrzují pravidlo. Osobně se ale za příliš chytrého člověka nepovažuji, natož pak moudrého. Po sokratovsku totiž vím, že nic nevím. A abych svoji nevědomost ve svých článcích nedával příliš lacino naodiv, snažím se je alespoň po pseudointelektuálsku prošpikovat citáty moudrých lidí… no nic, k Madridu meritu věci. :-)

Komunisti jsou svině

Ještě před několika měsíci jsem v hloubi mysli zastával docela přísný názor, že komunismus je zlý a špatný a že kdo není zrovna antikomunistou, je téměř nebezpečným komunistou. Tak nějak silně ovlivněn médii a polistopadovou propagandou jsem si myslel, že potenciálním zrušením KSČM by se žilo v té naší republice mnohem lépe a veškeré chmury a neduhy dennodenního života by vymizely. Ani nevím čím to, ale dnes tento názor nezastávám a komunistou se opravdu necítím. Zřejmě jsem tedy nenormální a společensky nezdravý, když nejsem zarytým antikomunistou. Ale já jsem za to rád.

Mám to štěstí, že jsem komunismus (resp. reálný socialismus) před rokem 1989 vůbec nezažil. Možná nějak nepřímo přes pupeční šňůru ano, musím ale hrdě konstatovat, že jsem se narodil až 26. února 1990, a to tedy do svobodného a demokratického Československa. Veškeré informace o tehdejším režimu, 17. listopadu a porevoluční době mám tedy pouze zprostředkovaně. Čím dál víc mám ale pocit, že mnoho lidí, kteří aktivně zažili dobu před rokem 1989, měli a mají značně pomílenou představu o významech slov svoboda a demokracie. S nadsázkou bych mohl říct, že mnoho lidí si pod svobodou představuje takovou navoněnou totalitu. Ehm, co tím chci vlastně říct?

Mnoho lidí (a vlastně i já do nedávné doby) si neuvědomuje zásadní podstatu svobody — platí pro všechny bez rozdílů. Mnoho lidí si ale zřejmě po Sametové revoluci představovalo, že se svobodou zanikne komunismus; KSČ a myšlenka bude nějakým způsobem zakázána, protože je špatná a zločinecká a pěkně se po čecháčkovsku pomstíme všem komunistům. Z KSČ se ale najednou vykrystalizovala nová KSČM, která si dodnes úspěšně drží asi 14% volební preference. Jak je to možné, říkáte si. Proč ty komunisty nezakážou, říkají si jiní. Nehrozí opradu návrat komunistické totality? Těžko říct. Historie nám mnohokrát již ukázala, že lidstvo neustále opakuje svoje chyby a je nepoučitelné. Myslím si ale, že máme v České republice dostatek kontrolních mechanismů na to, abychom komukoliv zabránili nedemokratickému nabytí absolutní moci. Na druhou stranu není možné bránit komunistům ve vládnutí, jestliže by ve svobodných volbách získali dostatek hlasů. Takový mandát je nezpochybnitelný a zcela demokratický.

Svoboda platí pro všechny

Osobně si dnes myslím, že je dobře, že KSČM má možnost svobodně politicky soutěžit s ostatními demokratickými stranami. Ne proto, že bych byl fanda komunismu, to opravdu ne. Ale proto, že tím dáváme najevo naší společenskou vyzrálost. Přestože tu čtyřicet let vládli komunisté, kteří se dopustili mnoha politických vražd a jiných zločinů a přestože víme, kolik milionů lidských životů stála tahle neúspěšně realizovaná ideologie na celém světě… přesto jsme dali možnost KSČM nové seberealizace ve svobodné zemi a v nových podmínkách. Podívám-li se na Rumunský způsob převratu v prosinci roku 1989, kdy byl tamní diktátor Nicolae Ceauşescu se svojí manželkou na dvoře domu zastřelen revolucionáři bez řádného soudu, jsem opravdu rád za naši vyspělou mentalitu. Ve vyspělé svobodné společnosti má mít i ten největší z největších tyranů právo na objektivní a řádný soud.

Tenhle liberální postoj ale nezaujímám jen vůči komunistům. Myslím si, že bychom se neměli snažit účelově rušit jakékoliv politické strany ať už nalevo, či napravo. Nebraňme ani extrémistům vyjádřit svůj názor, i ti přece patří ke svobodné společnosti. Mnohem důležitější než jakékoliv zákazy tohoto druhu je vzdělání v historii a jejich souvislostech. Smutnou skutečností českého školství je stav výuky dějepisu na základních a středních školách. Je naprosto nemožné, aby se mamutům a lidem pravěkým věnovalo ve výuce více pozornosti než druhé polovině 20. století.

Volby jsou mi u prdele. Stejně jako moje budoucnost

Jaké je tedy reálné nebezpečí pro českou společnost? Je to neustále rostoucí nezájem o politiku, věci veřejné a pohodlnost lidí. Když se podíváte na následující graf, zjistíte, že účast ve volbách do České národní rady a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v letech 1990-2002 má klesající tendenci:

Poslední volby z června 2006 sice ukazují mírný nárůst účasti, ale i tak se 2 984 329 občanů nezúčastnilo voleb. Co všichni tito lidé dělali tak veledůležitého, že si nenašli čas pro důležité volby do Poslanecké sněmovny? Pokud se někdo krátkodobě vyskytuje nebo dělší doby bydlí v zahraničí, má možnost odvolit i na tamních vybraných zastupitelských úřadech. Pro nemohoucí existuje možnost odvolit přímo z domova. Chce to jen chtít volit. Máme tu vysněnou svobodu a demokracii; máme možnost volby, máme možnost za sebe vyjádřit svůj postoj, můžeme ovlivnit náš budoucí život… přesto více jak třetina lidí touto možností opovrhuje a nemá dostatek nějaké vnitřní zodpovědnosti dojít k volbám. Stojí to jen trochu času…

Samotný fakt, že třetina lidí kašle na volby, mě opravdu děsí. Jde jednak o volby jako takové, ze kterých obvykle vzejde vláda, která ovlivní minimálně naše budoucí čtyři roky života. Ale druhak jde především o princip – těmto lidem je totiž zřejmě jedno, kdo je u vlády a kdo rozhoduje o jejich životě. A to je strašné. Takováto lhostejná společnost je pak líhní korupce, nebezpečného propojování vlivných podnikatelů s politiky a hulvátského stylu politiky. Lidé se nezajímají o politické dění a tím dávají politikům daleko větší moc než by měli mít. Nízká volební účast také nahrává především velkým stranám (ODS, ČSSD), které střídavě řídí zemi. Ty z této situace pochopitelně těží. Jejich programy se obsahově vyprázdnily a nahradily je populistická gesta a napadání politických konkurentů. Jenže lidé tyto strany budou volit opět a zase, protože jsou velké, známé a zaběhlé.

Kam to, milí čecháčci, dotáhneme?

A to je další problém české společnosti — lidé se bojí volit malé strany. Už několikrát jsem se setkal s nesmyslným argumentem: nebudu volit malou stranu, protože nemá šanci dostat se do Parlamentu a můj hlas tak propadne a bude zbytečný. Absolutní hloupost! Každý platný hlas má svoji váhu ať už patří kterékoliv straně. Kdo tvrdí opak, měl by si nastudovat něco o pluralitní demokracii. Pokud dám hlas jakékoliv straně, dávám ji najevo svou přízeň. A i když se třeba nedostane do Parlamentu, má možnost i díky mému hlasu získat od státu finanční prostředky pro její činnost. Taková strana může poté před dalšími volbami lépe financovat volební kampaň a lépe konkurovat velkým stranám. Chce to jen myslet více do budoucna.

V této lhostejnosti lidí vidím problém dnešní společnosti. Kvůli nezájmu lidí se bude politika čím dál více propojovat s businessem a naše životy budou brzy defacto ovládané hrstkou vlivných lidí. Před zákonem si nebudeme všichni rovni a spravedlnost bude nedostatkové zboží. To pak ale budou křičet a nadávat právě a především ti, kteří dnes nechodí k volbám a nemají zájem ovlivnit budoucnost svoji nebo svých dětí. Až budou jednou s lítostí vzpomínat na doby, kdy mohli svobodně volit jako občané a nežít jako nesvévolní otroci, bude nejspíš pozdě. Takový jsme ale my lidé. Nepoučitelní.

„Nesouhlasím s vámi, co říkáte, ale navždy budu bránit, abyste to říkat mohl.“ — Voltaire

Zítra to už bude 20 let od revolučního 17. listopadu 1989. Je co slavit? Ano, jistě se mnoho změnilo k lepšímu. Skutečnou svobodu a demokracii ale budeme moci oslavovat minimálně až ve chvíli, kdy:

1. se lidé nebudou muset stydět za to, že volí komunisty nebo že jsou členy KSČM stejně jako v případě jiných politických stran,
2. lidé budou moci bez postihu veřejně popírat holocaust,
3. lidé si budou moci bez postihu kdekoliv nakreslit hákový kříž stejně jako jakýkoliv jiný geometrický útvar či symbol,
4. lidé si budou moci sami rozhodnout, zda budou svítit žárovkou, či úspornou zářivkou.

P.S. Na vlastní oči jsem viděl koncentrační tábory v Auschwitz-Birkenau a nepopírám holocaust. Odmítám komunismus, fašismus, neonacismus, stejně jako odmítám teorii globálního oteplování a Evropskou unii. Odmítám, ale toleruji.