Jimmy Hayek

Ondřej Liška byl od roku 2006 za Stranu zelených poslancem Parlamentu ČR a mezi lety 2007 a 2009 současně zastával funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy. 3. června 2010 mu skončil poslanecký mandát a jako každý poslanec dostal minimální odstupné ve výši 294 720 korun hrubého. Pravděpodobně je tato částka ale vyšší, protože Ondřej Liška byl navíc předsedou Výboru pro evropské záležitosti a členm Výboru pro sociální politiku.

Toto odstupné by mělo nejspíš sloužit k přiměřenému finančnímu zajištění v přechodném období než si poslanec najde novou práci. Troufám si ale tvrdit, že málokdo z nich má o pracovní nabídky nouzi. Sám Liška serveru iDnes.cz sdělil: „Mám nabídku v IT byznysu, mám nabídku učit na jedné pražské vysoké škole i z několika evropských vzdělávacích projektů.“

Co se ale nestalo. Ondřej Liška se podle iDnes.cz zaregistroval na úřadu práce. Sice tvrdí, že dávky odčerpávat státu nebude a že je to jen formalita, protože registrace na úřadu práce je do tří dnů od ztráty zaměstnání povinná ze zákona. Jenže to vůbec není pravda. Sám jsem byl minulý rok po prázdninách nějaký čas nezaměstnaný než jsem si vyřídil živnostenský list, ale na úřadě práce jsem se neregistroval. Stala se ze mě tzv. osoba bez zdanitelných příjmů, která má povinnost platit zdravotní pojištění ve výši 1080 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že jsem byl odhodlán začít podnikat, nepřipadalo mi správné nechat se přechodně vydržovat státem. Pravda, mohl jsem ušetřit pár tisíc a využít možnosti, který mi stát nabízí, ale…

I když Liška tvrdí, že nebude pobírat dávky, tak registrací na úřadě práce se z něj stává státní pojištěnec, kdy zdravotní pojištění za něj odvádí stát (podobně jako například za studenty). Nechci moralizovat… ale příjde vám normální (resp. morální), aby bývalý poslanec s tučným odstupným se zaregistroval na úřadě práce a využíval tak výhod sociálního zabezpečení nezaměstnaných, místo toho, aby měsíčně odvedl pro něj symbolických 1080 Kč na pojistném? Je snad Ondřej Liška v situaci, kdy nemá žádné pracovní nabídky a je tak odkázán na určitou solidaritu ve společnosti? Ondřej Liška má na tento postup samozřejmě právo jako každý občan ČR, ale v jeho případě to je minimálně zarážející… spíš bych řekl vyčůranost.

P.S. Osobně se mi líbí návrh Strany svobodných občanů zrušit úřady práce. Agendu vyplácení dávek a příspěvků v nezaměstnanosti může mít na starost např. Česká správa sociálního zabezpečení a vhledem k mizerné efektivnosti hledání práce úřadem práce je lepší si najít práci sám buď na internetu nebo prostřednictvím pracovních agentur a podobně. Úřady práce jsou naprostý přežitek, který lidé často pouze zneužívají…

Ne, Miroslava Kalouska opravdu nepovažuji za Mirka Dušína české politiky. Složenky na 121 000 Kč, které TOP09 rozeslala občanům ČR v rámci své volební kampaně jako upomínku státního dluhu, považuji za neskutečnou drzost pana Kalouska, neboť to byl právě on coby ministr financí, který se postaral o 179miliardový schodek státního rozpočtu za rok 2009.

Nicméně jsem nyní zhlédl jeho prosincovou přednášku na VŠE, o kterou se s vámi musím podělit. Možná jste ji viděli. Je na téma veřejných financí, respektive jejich strukturálního deficitu, penzijní a zdravotnické reformy, a vlastně obecně k přístupu k nim. Pominu-li osobní averzi vůči Kalouskovi, tak musím z mého pohledu říct, že je jeho přednáška velice zajímavá.

Miroslav Kalousek je dobrý řečník, ví o čem mluví a dokáže přesvědčivě argumentovat, ačkoliv by si mohl odpustit to jeho věčné ožralecké vrávorání a drmolení :-) Prakticky ve všem, co v jeho přednášce zazní, souhlasím. Zejména v přístupu k otázce sociálnosti, kdy říká, že „ti, kteří ve jménu sociálna odmítají nezbytné kroky, se ve svém důsledku chovají dramaticky asociálně.“

Jen bych chtěl na závěr zdůraznit, že nejsem volič TOP09, ačkoliv je mi ze stran, které mají podle průzkumů šanci dostat se do Parlamentu, programově nejblíž. Budu volit Stranu svobodných občanů, která je mi programově ještě bližší, sympatičtější a důvěryhodnější. Budu volit Svobodné, protože nejsem sráč. :-)

Pokud máte chuť, nabízím vám ještě přednášku předsedy Svobodných Petra Macha, také z VŠE a na téma vyrovnání státního rozpočtu, což je malinko něco jiného než o čem mluvil Miroslav Kalousek…

I dnes 20 let po Sametové revoluci je mezi Čechy populární heslo: „Kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zakázali.“ Netuším, jak vzniklo, v každém případě bylo platné maximálně tak za socialismu, kdy volby byly skutečně fraškou. Nicméně dnes je tohle heslo dávno pasé a jakékoliv odvolávání se na něj -byť v nadsázce- je jen projev naprostého alibismu, ignorance, sráčství… vlastně typicky českého sráčství. Nejde o samotné heslo, ale o styl uvažování a nezodpovědný přístup k budoucnosti.

Vždy mě naprosto fascinuje, když slyším nebo čtu, jak jsou Češi otrávení politkou, a proto nejdou k volbám. Co je tohle šmankote za přístup? Vždyť volby jsou tu právě od toho, abychom mohli politiku naší země změnit. Abychom dali šanci novým lidem a novým stranám, pokud současní lidé a současné strany neplní to, co požadujeme a kvůli čemu jsme je zvolili. Politici nepřiletěli z Marsu… politici jsou naši zástupci, kterým předáváme své pravomoce. Nejít k volbám je samozřejmě svobodná volba každého člověka. Otázkou ale je, zda by takový člověk měl mít právo požívat veřejné statky. Podle mého názoru by měl mít toto právo pouze člověk, který o těchto statcích, prostřednictvím svého voleného zástupce, rozhoduje. Nechoď k volbám, neplať daně, ale pak také nevyužívej veřejné dopravní komunikace, veřejné zdravotnictví, veřejné školství atd atd.

Mnoho lidí si asi nezvyklo na fakt, že naše země je jen a pouze v rukou nás občanů (pominu zde zásadní roli EU, ale to je na jiné povídání). Neexistuje tu žádný osvícený panovník, diktátor, nebo monopolní politická strana, která by rozhodovala o nás – bez nás. Žijeme v demokracii, tedy vláda jsme my občané. Jen z praktického a technického hlediska byla vynalezena zastupitelská demokracie, kdy většina občanů předává své vládní pravomoce úzké skupině „vyvolených“, kteří mají zastupovat své voliče a jejichž mandát je přímo úměrný počtu svých voličů. Znovu tedy opakuji: politici nepřiletěli z Marsu, politici jsou naši zástupci. Bohužel mnoho lidí to takto nevnímá.

Dostávám se ale k další skupině lidí, kteří svým způsobem také ignorují princip zastupitelské demokracie. A to jsou tzv. voliči-sráči. Takový typický volič-sráč může být například pravicově orientovaný. Vždy volil jednu velkou parlamentní stranu A, nicméně v poslední době se s ní čím dál více neztotožňuje. Strana A zkrátka neplní sliby, nedostatečně hájí jeho zájmy a je znechucen nejrůznějšími aférami uvnitř této strany. Jednoho dne ale narazí na stranu B. Je to malá neparlamentní sympatická strana s dobrým programem, který vypadá mnohem lépe než program, který plnila strana A. Na internetu si najde mnoho zajímavých článků jejího erudovaného předsedy, zhlédne několik jeho přednášek a konečně v duchu zajásá, že existuje takováto dobrá strana. Co se ale nestane. Příjdou volby a volič-sráč se má rozhodnout, koho volit. Váhá, ale pak dá do urny stejně lístek strany A. Když tomuto voliči-sráči pak řeknete, že jste volil(a) stranu B, rozzáří se mu očka, že ji zná a je to fajn strana. Záhy z něj ale vyleze, že volil stranu A, neboť strana B stejně neměla šanci dostat se do Parlamentu a jeho hlas by tak propadl. Řekne vám, že on je realista a volí menší zlo, zato vy jste naivní blbeček, co vyhodil svůj hlas a nedejbože tak ještě podpořil politického protivníka.

Mohu vám říct, že takové voliče-sráče nemám obzvláště rád. Pokud někdo volí stranu A z přesvědčení, potom jeho rozhodnutí plně respektuji, ačkoliv mohu mít subjektivní názor jakýkoliv. A to se týká jakékoliv strany. Ale volit někoho jen z kalkulu je –asi typické– sráčství. Než abychom se jasně postavili za určitý -byť menšinový- názor, tak raději jdeme potichu s davem, jen abychom náhodou nepřišli k újmě. Mám pochopení pro takový přístup za protektorátu, kdy šlo mnohdy o život, ale ne v demokratickém státě. To pak můžeme nadávat do nekonečna na politky, když volíme neustále ty stejné a dáváme jim tak vlastně najevo, že s jejich politikou souhlasíme.

Proč je tedy podle mě důležité volit z přesvědčení, nikoliv z kalkulu? Jednak z toho důvodu, který jsem popsal v minulém odstavci. Dále je to otázka budoucnosti. Jak jsem již v jednom svém článku psal, mnoho lidí žije v nějakém podivném přesvědčení, že historie lidstva snad končí právě jejich generací – po nás ať příjde potopa. Jenže tak to není. Naše děti, vnoučata, pravnoučata a další generace po nás zdědí to, co my vytvoříme (event. poděláme). A proto každé dnešní naše rozhodnutí se netýká pouze nás, ale i našich potomků. Budou to naše děti, které budou muset splácet to, co jsme prožrali my. A s tím souvisí i podpora menších stran. Když podpoříte dnes stranu, která sice nemá valnou šanci dostat se letos do Parlamentu, ale se kterou programově souhlasíte, dáte ji potenciál pro budoucí volby. I když se strana nedostane letos do Parlamentu, může se i díky vašemu hlasu stát mediálně zajímavou, bude jí věnován větší prostor a dozví se o ní tak více lidí. Příští volební období pak může mít takové preference, aby se dostala do pořadů jako jsou předvolební Otázky Václava Moravce a nakonec se může i dostat do Parlamentu a pak získávat další a další voliče. Podívejme se, jaký měla ČSSD (resp. sociální demokracie) volební výsledek v roce 1990 a jaký měla v roce 1998. Taky se mohli její voliči v roce 1990 vymlouvat, že nemá smysl podporovat sociální demokracii s takovými mizernými preferencemi… no a vidíte, kam to ČSSD dotáhla.

A třetí důvod proč volit z přesvědčení například malou stranu je ryze pragmatický – finance. Politická strana, která získá ve volbách do Poslanecké sněmovny alespoň 1,5 % hlasů, získá za každý hlas 100 Kč jako příspěvek na úhradu volebních nákladů. Například v roce 2006 bylo celkem odevzdáno 5 348 976 platných hlasů. 1,5 % hlasů tedy v roce 2006 znamenalo mít asi 80 235 hlasů. Taková strana by získala od státu jednorázový příspěvek 8 023 500,– Kč. To není špatné, nemyslíte? Ale to není vše. Strana, která dosáhne 3% hranice volební úspěšnosti ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR má nárok na příspěvek na činnost ve výši 6 milionů Kč. S každou další desetinou procenta hlasů se tato částka zvyšuje o 200 000,- Kč až na maximálních 10 mil. Kč, poté již příspěvek zůstává konstantní. Důležité však je, že tento příspěvek je vyplácen každý rok po dobu daného volebního období. A to stále není vše. Pokud se politická strana dostane do Poslanecké sněmovny, získává nárok na roční příspěvek ve výši 250 000 Kč za každý poslanecký mandát. Dobré, ne? Ačkoliv jsem osobně odpůrce státních příspěvků politickým stranám v duchu laissez faire, tak je dobré pro malé politické strany na tyto příspěvky dosáhnout, aby byly vůbec marketingově konkurenceschopné vůči velkým gigantům jako ČSSD a ODS.

A na závěr mi dovolte citovat Daniela Landu z koncertu Bouře (2005): „Prosím vás a vyzývám, běžte všichni k volbám. Volte si samozřejmě koho chcete, ale volte! Ať je náš osud volbou národa a ne rozhodnutí těch, který nejsou kvůli třešním líný zvednout prdel. A volte proto, aby se zvolený boholidi příští volby báli vašeho zúčtování. Aby z vás měli konečně respekt. Šiřte to dál.“

Občas čtu a slýchávám, že politici jsou vlastně takovými zaměstnanci nás občanů-zaměstnavatelů a že jsou tedy v nějaké podřízené roli. Ono se toto přirovnán nabízí, protože každý, kdo přispívá do státního rozpočtu, defacto financuje politiky, respektive jejich plat. Je to pěkná myšlenka, ale ve skutečnosti je vztah mezi občanem a politikem opačný.

Představte si stát jako specifický typ akciové společnosti. Tato společnost (stát) zaměstnává lidi (občany), kteří dostávají mzdu (veřejné statky) za to, že vytváří určité statky, které přináší společnosti zisk (daně). Z tohoto zisku je mimo jiné financován plat představenstva (poslanců) a dozorčí rady (senátorů), kteří řídí společnost a vytváří pravidla zaměstnancům (občanům). Každý ze zaměstnanců včetně všech členů orgánů této akciové společnosti vlastní právě jednu akcii společnosti. Všichni akcionáři se jednou za čtyři roky setkají na valné hromadě a zvolí nové představenstvo společnosti a jednou za dva roky zvolí novou třetinu dozorčí rady, která kontroluje představenstvo. Jelikož má každý jen jednu akcii, má každý hlas stejnou váhu, ať už se jedná o samotného generálního ředitele nebo dělníka u pásu.

Napsal jsem to velmi zjednodušeně, ale hlavním podstata je myslím zřejmá. Občané jsou podrížení politikům, ne naopak. Ano, občané mají šanci jednou za čas obměnit Parlament a tím určit další směrování země, ale to je v podstatě tak všechno. Občan má během volebního období pramalou šanci něco reálně změnit (demokratickými postupy). Holt zastupitelská demokracie.

Co je však podstatné? Rozumní zaměstnanci akciové společnosti dají přednost takovému vedení, které nebude myslet pouze v horizontu jeho funkčního období. Rozumní zaměstnanci pochopí, že společnost nemůže dlouhodobě fungovat ve ztrátě. Rozumní zaměstnanci budou myslet do budoucna a dají přednost dlouhodobé práci ve fungující společnosti před krátkodobými výhodami, které společnost přivedou ke krachu. Rozumných lidí je ale často menšina.

Internetem koluje prazvláštní video. Herci Jirka Mádl a Martha Issová v něm agitují teenagery, aby zajeli za „bábou a dědou“ a přesvědčili je, aby nevolili levici. Myslím že mám smysl pro humor a dokážu pochopit nadsázku. Ač jsem ale pravicově smýšlející člověk a měl bych tedy za takovéto antilevicové video být rád, tak je to právě naopak a nepřijde mi ani trošku vtipné. Z videa mám divný pocit, který ani dost dobře nedokážu popsat… přirovnal bych tento pocit asi k situaci, kdy vám někdo před očima vezme vaše oblíbené jídlo, vhodí ho do mixéru, rozmixuje ho na sračku a pak vám ho vrátí. V podstatě je to to samé jídlo, ale jaksi už na něj nemáte chuť.

Nevadí mi to, že bych měl zajet za bábou a přesvědčovat ji, aby volila pravici, ačkoliv bych to neudělal. Vadí mi především takové to primitivní: „Vol, tyvole, pravici, vole! Je jedno, vole, koho, hlavně ať je to pravicový, ty vole! Ať je to cool, vole!!!“. Video tak vyznívá v tom smyslu, že by bylo nejlepší, kdyby všichni volili jen pravici. Nebylo nám doporučena žádná pravicová strana, ačkoliv i jednotlivé pravicové strany ucházající se v letošních volbách o křesla ve Sněmovně, se ve svých programech dostli liší. Mádl a Issová nám prostě jen chtěli naivně sdělit, že levice je zlo a pravice je dobro, které spasí svět. Jenže tak to buhužel jednoduché není.

Osobně budu volit pravicovou Stranu svobodných občanů, ale určitě bych nedokázal volit třeba Konzervativní stranu, ačkoliv je také pravicová nebo dokonce monarchistickou stranu jako je Koruna česká. Stejně nehodlám volit třeba ODS, která je sice prezentována jako pravicová, ale ve skutečnosti je to taková podivná středová strana. Dokonce svým návrhem dát živnostníkovi roční daňové prázdniny, pokud vytvoří na několik let pracovní místo, by se dala zařadit někde k sociálním demokratům. Navíc ono rozdělení pravice x levice je už přežitek. Takže bych jen rád věděl, jakou pravicovou stranu má člověk svým prarodičům doporučit? Celkově na mě video působí značně primitivně a má právě podobný charakter jako nějaká komunistická agitačka z 50. letech.

A mimochodem, jen film Snowboarďáci, kde hrál Jirka Mádl, dostal ze Státního fondu na podporu kinematografie grant 2 000 000 Kč. Takže kdyby byl už tehdy v roce 2003 Mádl takovej kovanej pravičák, mohl účast na levičácky dotovaném filmu z peněz občanů ČR hrdě odmítnout. Ono totiž takové zbytné přerozdělování peněz, všelijaké ty granty a dotace není zrovna výplod pravice… myslím skutečné pravice.

P.S. Skoro si až říkám, jestli si toho Mádla a Issovou neobjednala sama ČSSD…