sen:

Sobota, 13. Březen 2010

Český sen 2010

Zanedlouho nás čekají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. I když se ještě předvolební kampaně naplno nerozběhly už nyní můžeme být svědky spousty lží, předvolebních populistických hesel a sociálního inženýrství. ČSSD slibuje na jedné straně snižování dluhu ČR, na straně druhé slibuje další výdaje státního rozpočtu. ČSSD chce zavést progresivní zdanění a zvýšit odvody na pojistném. ČSSD chce nařizovat velkým firmám, aby platily jakousi skrytou 1% daň na sport, který by měl snad řídit sám Jiří Paroubek. ČSSD chce regulovat ceny v oborech, jako je energetika, plynárenství, vodárenství, telekomunikace nebo bankovnictví. ČSSD chce vyplácet 13. důchody. A tak dále, a tak dále…

Český sen

Když ČSSD obhajuje progresivní zdanění, nezdráhá se používat slovo solidarita, ačkoliv by měla používat spíše slovo krádež. Kdybychom chtěli, aby se každý podílel na státním rozpočtu stejným dílem bez jakékoliv solidarity, byla by daň z příjmu fixní – pro každého stejná. Každý občan by tedy bez rozdílu ročně musel zaplatit daň dejme tomu 60 000 Kč. Tohle je skutečně rovný přístup a bylo by jedno, zda člověk vydělává 12 000,- měsíčně nebo 100 000 měsíčně. Žádná solidarita.

Vypočítává-li se ale daň z příjmu určitým procentem, je jasné, že člověk s vyššími příjmy musí zákonitě odvést daň vyšší než člověk s příjmem nižším. Je tedy jasné, že už zde nastává jasná solidarita bohatších lidí s chudšími. Chce-li ale někdo zavést postupné progresivní zdanění, kdy lidé s vyššími příjmy odvádí ještě více a jsou defacto státem šikanováni, je to jasná krádež, nikoliv solidarita.

Jenže ČSSD jde ještě dál a chce vytvořit speciální pásmo (tzv. milionářskou daň) pro občany s ročním příjmem přes 1,2 milionu Kč, kteří budou odvádět na dani 38 % ze svého příjmu. Tohle už v žádném případě nemůže mít nic společného se solidaritou. Ze strany ČSSD jde jen o rozdělení společnosti na ty zlé boháče a zbytek „obyčejných“ lidí. Jde jen o vytvoření si úrodné půdy pro svoji populistickou politiku. ČSSD chce jen vytvořit jakéhosi třídního nepřítele. Navíc musí být pánům expertům v ČSSD jasné, že každý rozumný člověk s tímto potenciálním příjmem nebude do tohoto pásma dobrovolně vstupovat a bude systém různě obcházet. O demotivaci lidí radši nemluvím. A ten jejich oblíbený argument, že progresivní zdanění je běžné ve většině vyspělých státech… to je jako by vám pan Paroubek řekl: „Žerte hovna! Miliardy much po celém světě to také dělají…“

Co se týká navrhované jednoprocentní daně na sport pro velké firmy – opět krádež. Proč by probůh měly firmy nuceně podporovat sport? A když už sport, proč ne třeba divadelnictví? Sport je jistě chvályhodná činnost (není jediná), ale není to veřejný statek. Je to jen ubohé předvolební populistické gesto a další potenciální ždímání peněz, které by ve skutečnosti skončili v rukou nejrůznějších papalášů, nikoliv sportovců. K této problematice napsal trefný článek předseda Strany svobodných občanů Petr Mach. Do regulace cen se pouštět nechci, protože to je téma hlavně pro ekonomy. Každopádně sám předseda poslaneckého klubu komunistů Kováčik se nechal slyšet, že tento návrh okopírovala ČSSD z programu KSČM. Super…

Tempo zadlužování ČR (= nás všech) je již tak velké, že pokud se ihned po volbách nezačnou dělat jasné úsporné kroky, skončíme ve srabu jako Řecko. Obávám se, že sliby ČSSD jsou silně v rozporu s šetřením a snižováním státního dluhu. ČSSD říká, že státní dluh se bude snižovat díky ekonomickému růstu, který chce podpořit. Jenže regulace cen, zvyšování daní a odvodů není podle mě zrovna nejlepší recept, jak nastartovat ekonomiku. Jsem si proto jist, že za vlády sociální demokracie dojde ke státnímu bankrotu.

Smutné ovšem je, že na státní bankrot doplatí nejvíce právě voliči ČSSD. To ti pak budou nejvíce stávkovat a nejcitelněji se jich dotknou rasantní úsporná opatření, které nám tu udělají kravaťáci z Mezinárodního měnového fondu. Čeho se ale nejvíc obávám je postupný odsun schopných, inteligentních a vzdělaných lidí do zahraničí. Už dnes odchází například velice mnoho lékařů do Německa za lepším (nejen) finančním ohodnocení. Již dnes odchází mnoho lidí například podnikat do USA, protože tam mají daleko přijatelnější prostředí pro své podnikání.

Když si přečtete nejrůznější diskuze na serverech jako Novinky.cz či iDNES.cz, zjistíte, že ta voličská převaha ČSSD je skutečná. To nejsou jen nějaké pochybné průzkumy, ale skutečně pocítíte tu podporu ČSSD či dokonce KSČM. Každý má samozřejmě právo volit koho chce. Jen bych byl rád, kdyby lidé otevřeli oči a neviděli politiku jen jako ODS X ČSSD. Je tu mnoho jiných menších zajímavých stran. Ačkoliv to podle mého článku může vyznít tak, že jsem volič ODS… tak to opravdu nejsem. Ano, zastávám pravicové myšlení, ale bohužel ODS nevěřím. Nedivím se panu Klausovi, že se od dnešní ODS distancuje. A tedy místo toho, abych volil ODS jako nutné zlo, budu volit už zmíněnou Stranu svobodných občanů. Chci dát hlas straně, které věřím.

Tento článek jsem začal psát poté, co jsem si dnes po dlouhé době pustil ukázku z jednoho nejlepších českých dokumentů – Český sen. Doporučuji všem, kdo jej neviděli. Ten dokument je dnes totiž velice aktuální až trefný. Ne nadarmo se jmenuje Český sen.

Sobota, 9. Leden 2010

Volby v roce 2018

Ležím úplně hotovej, bolí mě hlava a v hubě mám sušáka, že bych ho moh krájet. Skrz zatažený žaluzie prosvítá do pokoje slunko a vyhání mě z postele. V hlavě mám totálně vymeteno a přemejšlím snad jen o tom, kolikátýho je a jaký že to vůbec je roční období. Jaro. 24. květen 2018.

Před pár měsíci jsem oslavil dvacátýosmý narozeniny a pomalu mě chytá depka z toho, jak ten čas neuvěřitelně rychle fofruje. Pamatuju si to jako včera, jak jsem před devíti lety odmaturoval a já byl štastnej, že už mám ten posranej gympl za sebou. To bylo v roce 2009. Tehdy byl svět v tak zvané hospodářské krizi. V novinách, televizi, na internetu… každej den jste četli o hospodářský krizi, protikrizovejch opatřeních a balíčcích, propouštění, bankrotech. Po pár letech se ale ukázalo, že nebejt médií, zdaleka by krize nedosáhla takovejch rozměrů. Lidi zkrátka pod nátlakem médií dostali strach a začali šetřit, stejně jako firmy, páč si mysleli, že je krize. Ona byla, ale ne tak velká.

Vzpomínám si, že tehdy vypukla i ta mediální hysterie kvůli jakési prasečí chřipce. Lidi celí zblblí začali panikařit, někteří chodili i v rouškách, aby se nenakazili. Heh. Stát tehdy za velký prachy objednal tisíce vakcín proti této chřipce. Po čase hysterie přešla, prasečí chřipka zabíjela dál, ale už se o tom nemluvilo a média to nezajímalo. Jednalo se totiž o běžnou mutaci chřipky. Nic zvláštního. Zakázka už ale byla hotová, tak proč se starat. Za tři roky se hysterie ale opakovala — tentokrát se neustále mluvilo pro změnu o psí chřipce. Stát opět nakoupil dva melouny vakcín pro lidi a půl melounu vakcín pro čokly. Skvělej business. Eura ze státní kasy jen mizela…

Ale to hlavní se stalo v květnu 2010. Tehdy vyhrála volby ČSSD v čele s tím zasraným bradavičníkem Jiřím Paroubkem a za podpory komunistů sestavil vládu. Hajzl. Po dvaceti letech od Sametový revoluce v roce 1989 se dostali komunisti do vlády. Lidi jsou fakt nepoučitelní. Vláda zavedla progresivní zdanění, speciální 95% milionářskou daň a zvýšila sociální dávky. A lidi byli hned spokojení. Státní dluh se ale hodně rychle zvětšoval a dnes každej dlužíme okolo 40 000 €. Paráda. Na návrh komunistů byla taky zavedená cenzura internetu. Argumentovali potřebou blokovat stránky s dětským pornem a stránky obsahující násilí. Pravdou ale je, že se na seznam blokovanejch stránek dostalo mnoho neškodnejchch zpravodajských serverů a blogů a všelijakejch nepohodlnejch stránek. Můj blog byl zablokovanej mezi prvníma. Jiří Paroubek se taky rád nechává oslovovat „můj Vůdče“. Není totiž jenom předsedou vlády, ale zároveň i prezidentem. Podařilo se mu totiž změnit Ústavu krátce po tom, co tehdejší prezident Klaus za podivných okolností zemřel. Žádná volba novýho prezidenta se ale nekonala, páč bradavičník spoji funkci premiéra a prezidenta do jedné. A Senát byl taky rozpuštěn.

Jiří Paroubek

To bylo před osmi lety. Od té doby se dělo mnoho špatností, několikrát jsem byl kvůli svým názorům u výslechu. Ale nejsem tak radikální jako ostatní signatáři Charty 2010, takže jsem nikdy nebyl zatčenej v kriminálu. Se současným systémem sice nesouhlasím a byl bych fakt rád, kdyby se politická a společenská situace vrátila před rok 2010. Na druhou stranu se Paroubkovi ještě nepodařilo zrušit volby. Dobře totiž ví, že by ztratil podporu většiny běžnejch občanů, kteří ho nyní podporují. Ve volbách 2014 se mu totiž podařilo získat ještě víc hlasů než v roce 2010 a nebojí se tak volební porážky. Ale jistě by byl rád, kdyby se mohl jednoduše zbavit nepohodlný opozice. Ale nechce to udělat příliš okatě.

Právě dnes probíhají další parlamentní volby. Nedělám si iluze, že se něco změní k lepšímu. Ale nadějě umírá jako poslední, že jo. Ach jo, je čas už vstát – budík na nočním stolku ukazuje půl třetí odpoledne. Pomalu se šourám k počítači a přihlašuju se na volební server. Vyplňuju rodný číslo, heslo a přikládám elektronickej podpis. Jsem přihlášenej. Do této chvíle už volilo něco přes 48 000 lidí. Výsledky se ale zobrazí až zítra po skončení voleb. Na výběr mám z deseti politickejch stran. Kromě vládní ČSSD a KSČM jsou všechny relativně nové. Původní strany rezignovaly na politickej boj, protože neviděly v této zemi žádnou šanci na úspěch. Vlastně se jim nedivím. Kdyby ale nevzniklo těchto osm novejch stran, zůstala by jen ti socani a komanči. Na takovou situaci ani nechci pomyslet. Osobně volím to nejmenší zlo – Stranu svobodného lidu. Zdají se být ze všech tak nějak nejrozumnější. A je to. Můj hlas byl zaznamenán. Teď jen doufat a počkat do zítřka, kdy budou známy výsledky.

O 30 hodin později.

Sedím na gauči a koukám napjatej jak kšandy na televizi. Za chvíli se dozvíme, jak dopadly volby. Je jasný, že ČSSD opět zvítězí, jde ale spíš o to, kolik získá opozice. Tyhle nový strany by snad mohly oslovit o něco více lidí než ty starý. A už je to tady! … Cože? To, to snad není možné?! ČSSD získává „pouhejch“ 40 % hlasů! KSČM 25 %, Česká socialistická strana 14 %, Demokracie lidu 9 %, Strana důchodců 5 %. Ostatní strany se nedostaly do parlamentu. Moje Strana svobodného lidu dostala nejmíň – necelé procento hlasů. Nevadí, tak nějak jsem s tím počítal. Důležitý ale je, že ČSSD s KSČM nemají ústavní většinu a opozice tak získává překvapivejch 35 %. Předpokládá se totiž podle vyjádření jejich předsedů, že tyto strany potáhnou za jeden provaz proti současný vládě. Konečně.

O měsíc později.

Ležím na tvrdý pryčně ve vazební cele. Čeká mě soud za údajnou snahu o rozvrácení republiky. Pcha! Pokud ale budu odsouzenej, dostanu podle obhájce nejspíš trest smrti. Trest smrti! Ten byl uzákoněn před necelým týdnem, kdy začaly Velké čistky. Ať mě klidně popraví hajzlové… Ztratil jsem veškerý svý iluze o tomto zkurveným státě. Krátce po volbách před měsícem totiž všichni poslanci opustili strany, za který byli zvoleni do Sněmovny a ihned vstoupili do nově vzniklé strany Lidová síla. Ha, už to všechno chápu. Ty nový strany měly za úkol jen získat podporu voličů a pak zcela legálním způsobem předat svou moc do rukou jedné strany. Hrůza. A to i poslanci Strany svobodného lidu, kterou jsem já hlupák volil. Nejhorší je, že tenhle přesun prakticky umožňuje sama Ústava. To je konec. Beznaděj. A smrt…

Celý orosený jsem se uprostřed noci probudil. Kde to jsem? Doma. Při pohledu na kalendář zjišťuji, že je 7. ledna 2010. Srdce mi boje jako zvon. Hrůznější noční můru jsem ještě nezažil. Zapínám PC a pročítám poslední zprávy, abych se opravdu ujistil, že jsem v roce 2010. Ufff. Už jsem se docela uklidnil. Pročítám e-mailovou poštu a náhle vidím upozornění Facebooku: Název skupiny, jíž jste členem, „Podporuji Stranu svobodných občanů“ byl změněn na „Podporuji ČSSD“. Ach. Právě jsem dostal jednu z nejdůležitějších životních lekcí. Naštěstí nanečisto.


Neaktuality.cz

Facebook Facebook Twitter Twitter RSS Rss

O mně

Jimmy Hayek alias Jakub Hájek

Autorem blogu je dvacetiletý Jakub Hájek; věčný rebel a infantilní provokatér, povrchní intelektuál s nekonformními názory, pragmatik, amatérský existencionalista a zahořklý introvert se smyslem pro humor, jehož životním cílem je cesta ve všech jejich podobách...
[více o mně]