Jimmy Hayek

Před pár měsíci jsem oslavil dvacátýosmý narozeniny a pomalu mě chytá depka z toho, jak ten čas neuvěřitelně rychle fofruje. Pamatuju si to jako včera, jak jsem před devíti lety odmaturoval a já byl štastnej, že už mám ten posranej gympl za sebou. To bylo v roce 2009. Tehdy byl svět v tak zvané hospodářské krizi. V novinách, televizi, na internetu… každej den jste četli o hospodářský krizi, protikrizovejch opatřeních a balíčcích, propouštění, bankrotech. Po pár letech se ale ukázalo, že nebejt médií, zdaleka by krize nedosáhla takovejch rozměrů. Lidi zkrátka pod nátlakem médií dostali strach a začali šetřit, stejně jako firmy, páč si mysleli, že je krize. Ona byla, ale ne tak velká.

Vzpomínám si, že tehdy vypukla i ta mediální hysterie kvůli jakési prasečí chřipce. Lidi celí zblblí začali panikařit, někteří chodili i v rouškách, aby se nenakazili. Heh. Stát tehdy za velký prachy objednal tisíce vakcín proti této chřipce. Po čase hysterie přešla, prasečí chřipka zabíjela dál, ale už se o tom nemluvilo a média to nezajímalo. Jednalo se totiž o běžnou mutaci chřipky. Nic zvláštního. Zakázka už ale byla hotová, tak proč se starat. Za tři roky se hysterie ale opakovala — tentokrát se neustále mluvilo pro změnu o psí chřipce. Stát opět nakoupil dva melouny vakcín pro lidi a půl melounu vakcín pro čokly. Skvělej business. Eura ze státní kasy jen mizela…

Ale to hlavní se stalo v květnu 2010. Tehdy vyhrála volby ČSSD v čele s tím zasraným bradavičníkem Jiřím Paroubkem a za podpory komunistů sestavil vládu. Hajzl. Po dvaceti letech od Sametový revoluce v roce 1989 se dostali komunisti do vlády. Lidi jsou fakt nepoučitelní. Vláda zavedla progresivní zdanění, speciální 95% milionářskou daň a zvýšila sociální dávky. A lidi byli hned spokojení. Státní dluh se ale hodně rychle zvětšoval a dnes každej dlužíme okolo 40 000 €. Paráda. Na návrh komunistů byla taky zavedená cenzura internetu. Argumentovali potřebou blokovat stránky s dětským pornem a stránky obsahující násilí. Pravdou ale je, že se na seznam blokovanejch stránek dostalo mnoho neškodnejchch zpravodajských serverů a blogů a všelijakejch nepohodlnejch stránek. Můj blog byl zablokovanej mezi prvníma. Jiří Paroubek se taky rád nechává oslovovat „můj Vůdče“. Není totiž jenom předsedou vlády, ale zároveň i prezidentem. Podařilo se mu totiž změnit Ústavu krátce po tom, co tehdejší prezident Klaus za podivných okolností zemřel. Žádná volba novýho prezidenta se ale nekonala, páč bradavičník spoji funkci premiéra a prezidenta do jedné. A Senát byl taky rozpuštěn.

To bylo před osmi lety. Od té doby se dělo mnoho špatností, několikrát jsem byl kvůli svým názorům u výslechu. Ale nejsem tak radikální jako ostatní signatáři Charty 2010, takže jsem nikdy nebyl zatčenej v kriminálu. Se současným systémem sice nesouhlasím a byl bych fakt rád, kdyby se politická a společenská situace vrátila před rok 2010. Na druhou stranu se Paroubkovi ještě nepodařilo zrušit volby. Dobře totiž ví, že by ztratil podporu většiny běžnejch občanů, kteří ho nyní podporují. Ve volbách 2014 se mu totiž podařilo získat ještě víc hlasů než v roce 2010 a nebojí se tak volební porážky. Ale jistě by byl rád, kdyby se mohl jednoduše zbavit nepohodlný opozice. Ale nechce to udělat příliš okatě.

Právě dnes probíhají další parlamentní volby. Nedělám si iluze, že se něco změní k lepšímu. Ale nadějě umírá jako poslední, že jo. Ach jo, je čas už vstát – budík na nočním stolku ukazuje půl třetí odpoledne. Pomalu se šourám k počítači a přihlašuju se na volební server. Vyplňuju rodný číslo, heslo a přikládám elektronickej podpis. Jsem přihlášenej. Do této chvíle už volilo něco přes 48 000 lidí. Výsledky se ale zobrazí až zítra po skončení voleb. Na výběr mám z deseti politickejch stran. Kromě vládní ČSSD a KSČM jsou všechny relativně nové. Původní strany rezignovaly na politickej boj, protože neviděly v této zemi žádnou šanci na úspěch. Vlastně se jim nedivím. Kdyby ale nevzniklo těchto osm novejch stran, zůstala by jen ti socani a komanči. Na takovou situaci ani nechci pomyslet. Osobně volím to nejmenší zlo – Stranu svobodného lidu. Zdají se být ze všech tak nějak nejrozumnější. A je to. Můj hlas byl zaznamenán. Teď jen doufat a počkat do zítřka, kdy budou známy výsledky.

O 30 hodin později.

Sedím na gauči a koukám napjatej jak kšandy na televizi. Za chvíli se dozvíme, jak dopadly volby. Je jasný, že ČSSD opět zvítězí, jde ale spíš o to, kolik získá opozice. Tyhle nový strany by snad mohly oslovit o něco více lidí než ty starý. A už je to tady! … Cože? To, to snad není možné?! ČSSD získává „pouhejch“ 40 % hlasů! KSČM 25 %, Česká socialistická strana 14 %, Demokracie lidu 9 %, Strana důchodců 5 %. Ostatní strany se nedostaly do parlamentu. Moje Strana svobodného lidu dostala nejmíň – necelé procento hlasů. Nevadí, tak nějak jsem s tím počítal. Důležitý ale je, že ČSSD s KSČM nemají ústavní většinu a opozice tak získává překvapivejch 35 %. Předpokládá se totiž podle vyjádření jejich předsedů, že tyto strany potáhnou za jeden provaz proti současný vládě. Konečně.

O měsíc později.