I dnes 20 let po Sametové revoluci je mezi Čechy populární heslo: „Kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zakázali.“ Netuším, jak vzniklo, v každém případě bylo platné maximálně tak za socialismu, kdy volby byly skutečně fraškou. Nicméně dnes je tohle heslo dávno pasé a jakékoliv odvolávání se na něj -byť v nadsázce- je jen projev naprostého alibismu, ignorance, sráčství… vlastně typicky českého sráčství. Nejde o samotné heslo, ale o styl uvažování a nezodpovědný přístup k budoucnosti.
Vždy mě naprosto fascinuje, když slyším nebo čtu, jak jsou Češi otrávení politkou, a proto nejdou k volbám. Co je tohle šmankote za přístup? Vždyť volby jsou tu právě od toho, abychom mohli politiku naší země změnit. Abychom dali šanci novým lidem a novým stranám, pokud současní lidé a současné strany neplní to, co požadujeme a kvůli čemu jsme je zvolili. Politici nepřiletěli z Marsu… politici jsou naši zástupci, kterým předáváme své pravomoce. Nejít k volbám je samozřejmě svobodná volba každého člověka. Otázkou ale je, zda by takový člověk měl mít právo požívat veřejné statky. Podle mého názoru by měl mít toto právo pouze člověk, který o těchto statcích, prostřednictvím svého voleného zástupce, rozhoduje. Nechoď k volbám, neplať daně, ale pak také nevyužívej veřejné dopravní komunikace, veřejné zdravotnictví, veřejné školství atd atd.
Mnoho lidí si asi nezvyklo na fakt, že naše země je jen a pouze v rukou nás občanů (pominu zde zásadní roli EU, ale to je na jiné povídání). Neexistuje tu žádný osvícený panovník, diktátor, nebo monopolní politická strana, která by rozhodovala o nás – bez nás. Žijeme v demokracii, tedy vláda jsme my občané. Jen z praktického a technického hlediska byla vynalezena zastupitelská demokracie, kdy většina občanů předává své vládní pravomoce úzké skupině „vyvolených“, kteří mají zastupovat své voliče a jejichž mandát je přímo úměrný počtu svých voličů. Znovu tedy opakuji: politici nepřiletěli z Marsu, politici jsou naši zástupci. Bohužel mnoho lidí to takto nevnímá.
Dostávám se ale k další skupině lidí, kteří svým způsobem také ignorují princip zastupitelské demokracie. A to jsou tzv. voliči-sráči. Takový typický volič-sráč může být například pravicově orientovaný. Vždy volil jednu velkou parlamentní stranu A, nicméně v poslední době se s ní čím dál více neztotožňuje. Strana A zkrátka neplní sliby, nedostatečně hájí jeho zájmy a je znechucen nejrůznějšími aférami uvnitř této strany. Jednoho dne ale narazí na stranu B. Je to malá neparlamentní sympatická strana s dobrým programem, který vypadá mnohem lépe než program, který plnila strana A. Na internetu si najde mnoho zajímavých článků jejího erudovaného předsedy, zhlédne několik jeho přednášek a konečně v duchu zajásá, že existuje takováto dobrá strana. Co se ale nestane. Příjdou volby a volič-sráč se má rozhodnout, koho volit. Váhá, ale pak dá do urny stejně lístek strany A. Když tomuto voliči-sráči pak řeknete, že jste volil(a) stranu B, rozzáří se mu očka, že ji zná a je to fajn strana. Záhy z něj ale vyleze, že volil stranu A, neboť strana B stejně neměla šanci dostat se do Parlamentu a jeho hlas by tak propadl. Řekne vám, že on je realista a volí menší zlo, zato vy jste naivní blbeček, co vyhodil svůj hlas a nedejbože tak ještě podpořil politického protivníka.
Mohu vám říct, že takové voliče-sráče nemám obzvláště rád. Pokud někdo volí stranu A z přesvědčení, potom jeho rozhodnutí plně respektuji, ačkoliv mohu mít subjektivní názor jakýkoliv. A to se týká jakékoliv strany. Ale volit někoho jen z kalkulu je –asi typické– sráčství. Než abychom se jasně postavili za určitý -byť menšinový- názor, tak raději jdeme potichu s davem, jen abychom náhodou nepřišli k újmě. Mám pochopení pro takový přístup za protektorátu, kdy šlo mnohdy o život, ale ne v demokratickém státě. To pak můžeme nadávat do nekonečna na politky, když volíme neustále ty stejné a dáváme jim tak vlastně najevo, že s jejich politikou souhlasíme.
Proč je tedy podle mě důležité volit z přesvědčení, nikoliv z kalkulu? Jednak z toho důvodu, který jsem popsal v minulém odstavci. Dále je to otázka budoucnosti. Jak jsem již v jednom svém článku psal, mnoho lidí žije v nějakém podivném přesvědčení, že historie lidstva snad končí právě jejich generací – po nás ať příjde potopa. Jenže tak to není. Naše děti, vnoučata, pravnoučata a další generace po nás zdědí to, co my vytvoříme (event. poděláme). A proto každé dnešní naše rozhodnutí se netýká pouze nás, ale i našich potomků. Budou to naše děti, které budou muset splácet to, co jsme prožrali my. A s tím souvisí i podpora menších stran. Když podpoříte dnes stranu, která sice nemá valnou šanci dostat se letos do Parlamentu, ale se kterou programově souhlasíte, dáte ji potenciál pro budoucí volby. I když se strana nedostane letos do Parlamentu, může se i díky vašemu hlasu stát mediálně zajímavou, bude jí věnován větší prostor a dozví se o ní tak více lidí. Příští volební období pak může mít takové preference, aby se dostala do pořadů jako jsou předvolební Otázky Václava Moravce a nakonec se může i dostat do Parlamentu a pak získávat další a další voliče. Podívejme se, jaký měla ČSSD (resp. sociální demokracie) volební výsledek v roce 1990 a jaký měla v roce 1998. Taky se mohli její voliči v roce 1990 vymlouvat, že nemá smysl podporovat sociální demokracii s takovými mizernými preferencemi… no a vidíte, kam to ČSSD dotáhla.
A třetí důvod proč volit z přesvědčení například malou stranu je ryze pragmatický – finance. Politická strana, která získá ve volbách do Poslanecké sněmovny alespoň 1,5 % hlasů, získá za každý hlas 100 Kč jako příspěvek na úhradu volebních nákladů. Například v roce 2006 bylo celkem odevzdáno 5 348 976 platných hlasů. 1,5 % hlasů tedy v roce 2006 znamenalo mít asi 80 235 hlasů. Taková strana by získala od státu jednorázový příspěvek 8 023 500,– Kč. To není špatné, nemyslíte? Ale to není vše. Strana, která dosáhne 3% hranice volební úspěšnosti ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR má nárok na příspěvek na činnost ve výši 6 milionů Kč. S každou další desetinou procenta hlasů se tato částka zvyšuje o 200 000,- Kč až na maximálních 10 mil. Kč, poté již příspěvek zůstává konstantní. Důležité však je, že tento příspěvek je vyplácen každý rok po dobu daného volebního období. A to stále není vše. Pokud se politická strana dostane do Poslanecké sněmovny, získává nárok na roční příspěvek ve výši 250 000 Kč za každý poslanecký mandát. Dobré, ne? Ačkoliv jsem osobně odpůrce státních příspěvků politickým stranám v duchu laissez faire, tak je dobré pro malé politické strany na tyto příspěvky dosáhnout, aby byly vůbec marketingově konkurenceschopné vůči velkým gigantům jako ČSSD a ODS.
A na závěr mi dovolte citovat Daniela Landu z koncertu Bouře (2005): „Prosím vás a vyzývám, běžte všichni k volbám. Volte si samozřejmě koho chcete, ale volte! Ať je náš osud volbou národa a ne rozhodnutí těch, který nejsou kvůli třešním líný zvednout prdel. A volte proto, aby se zvolený boholidi příští volby báli vašeho zúčtování. Aby z vás měli konečně respekt. Šiřte to dál.“
Zdá se, že současné „politické špičky“ ještě ovčany nepřipravili o všechno, když je stále volí…
podporuji každého, kdo se rozhodne volit neparlamentní stranu http://www.apinuv.kekel.cz/2010/volte-nevyvolene/
Moc pěkný článek, se vším souhlasím, akorát bych dodal další typ voliče a to toho, co ani neví, že existují nějaké další strany .. a těch znám také hodně, bohužel.
Opět s tebou nemůžu nic, než souhlasit. Jenom bych k voliči-sráči přidal jednu typickou volební vlastnost, která je mnohem častější a štve mě mnohem víc. Navážu na tvůj příklad. Existují totiž takoví voliči, a není jich málo, kteří zjistlili, že strana A neplní sliby. A ví také, že strana C, která je stejně mocná jako strana A, je v plnění slibů ještě horší nebo stejně tak hrozná. A místo toho, aby dal hlas a naději straně B, která se mu jeví přijatelnější, volí stranu A, aby nevládla strana C. A to je jediný důvod k tomu, aby stranu A volil. Takovýto přístup mě opravdu štve a bohužel se s ním setkávám čím dál častěji. Ale pak se nemůžeme divit, že strany A a C mají dohromady dvě třetiny hlasů, když jedna třetina volí A, aby nevládla C a druhá volí C, aby nevládla A.
Proč si myslíš, že by se stranám neměly vyplácet žádné státní příspěvky?
Zde si najdi s kým máš podobné názory – bacha jde o kontrolu toho, jak poslanci skutečně hlasovali, ne jakými prohlášeními se prezentují v novinách a na billboardech:
http://www.kohovolit.eu
(volba CZ vlajka -> první odkaz: Parlamentní kalkulačka)
A zde najdeš spolehlivý návod, jak vyhnat neakceptovatelná prasata ze špiček kandidátek od jejich koryt:
http://www.defenestrace2010.cz
Jsem volič-sráč a nestydím se za to:-) Když dám hlas pravicovým subjektům, kteří se dostanou, či s nejvyšší pravděpodobností dostanou, mám téměř jistotu, že to je o hlas méně pro levici.
To, že dostanou peníze za můj hlas, to není argument, kor pokud jsem proti tomu, aby se takové peníze rozdávali – kazat vodu a pít víno, že?
A s tím větším důrazem v médiích? Strana co nejsou v PS je věnován úplně stejný – žádný – řekne se tak maximálně pokud má někdo kolem 4%, že zůstal před branami a celý volební období o nich není slyšet. OVM apod s to o těhle těnsě pod hranou také zmiňují…
Náhodný kolemjdoucí: Protože nevidím důvod, proč mám podporovat z daní činnost politických stran, a to zejména těch, které jsou mi ideově naprosto vzdálené – např. komunisti. Politické strany jsou spolky lidí, kteří mají určitý program a zastupují určitou část obyvatel. A je jen v zájmu těchto lidí, aby takovou stranu podpořili. Navíc například ODS má cca 30 tisíc členů, takže když jen každý z nich přispěje straně 1000 Kč, tak to mají hnedle 30 milionů.
jirin: Ale to není kázat vodu a pít víno. Ten systém tu takto nastaven je a já za to nemůžu, že je takto dotovaný „trh“ politických stran pokřiven. Protože pokud například ona ODS získala za poslední čtyři roky téměř 1 miliardu Kč, ta jí těžko může malá strana dostatečně konkurovat bez alespoň nějakých příspěvků. To je to samé, jako by stát dotacemi zvýhodňoval určitou skupinu firem na úkor ostatních. Tak je logické, že ty ostatní firmy se budou také snažil získat podporu od státu, aby mohli dostatečně konkurovat, ačkoliv mohou dotace jakkoliv nesnášet. Kázat vodu a pít víno by bylo, kdyby určitá strana před volbami slibovala, že se bude snažit zrušit tyto příspěvky a poté, co se dostala do Parlamentu, by tak nečinila.
Volič: Ano, test jsem dělal a vyšli mi komunisté. Největší shodu jsem měl s komunistou Grebeníčkem. :-) A ani mi to nepříjde příliš divné, protože pokaždé se dají namixovat nejrůznější zákony tak, abych jednou souhlasil s ODS, jednou s ČSSD, jednou se Zelenými, jednou s komunisty. Aby to bylo více objektivní, tak bych musel hlasovat o všem, co se za dané volební období projednávalo v Parlamentu. Ale ani tak to nebude přesné.
Malé strany nevolím, protože se bojím, že můj hlas nebude slyšet. Radši dám jako sráč :-) hlas ODS. Levici nevolím, protože jsem mladý, sobecký člověk a chci po škole najít práci nebo podnikat.
Musíme si také uvědomit, že strany, které nemají šanci se do PS sněmovny dostat můžou mlít páté přes deváté. Tím, že nemají šanci dostat se do PS na nich neleží ani žádná zodpovědnost. Na první pohled jejich návrhy vypadají dobře, ale s realizací, či následnými důsledky to už tak růžové nebude.
Jimmy: ovšem konkurovat jde i tak, menší strany umějí lépe investovat a nevyhazují za zbytečné billboardové kampaně apod. Dobrým důkazem budiž TOPka, která ODS v některých krajích hodně slušně dýchá na záda a má řádově jiné výdaje než ODS. Jasně můžeš oponovat, že mají zástupce v Parlamentu a jsou více vidět, ale pokud vezmeme populistu Johna, tak to je taky dobrý příklad, že to jde s minímem státních peněz… Ostatně jako vzro může posloužit i tvůj graf s ČSSD, z roku 92->96 peněz za vítězství mnoho neměli, a získali +20%
kázání vody pití vína: v podstatě máš pravdu, ale na druhou stranu, v jednom článku kritizovat polatky a pak se ohánět, že je takhle moje oblíbená strana nezíská zní divně:-)
Chrizofilax: Zásadně nesouhlasím s tím, že strany, které „nemají“ šanci se dostat do PS mohou mlít páté přes deváté. Právě naopak. Takovéto strany si nemůžou dovolit neplnit sliby, narozdíl od gigantů jako ODS a ČSSD. Protože pokud se taková malá strana dostane do PS a nesplní sliby, pravděpodobně přijde o voliče v příštích volbách. A blbá ztráta 1% hlasů znamená, že z PS vypadne a už nikdy nedostane šanci se tam znovu dostat. Naopak velké strany si můžou dovolit sliby neplnit, protože když ta tvoje ODS ztratí 1% hlasů, tak se stane uplný hovno.
Pingback: Přednáška Miroslava Kalouska na VŠE – Jimmy Hayek
Dobrý článek, přesvědčil minimálně jednoho člověka volit (já byl rozhodnut už předtim:)
Pingback: Nemám slov » Marketing do politiky nepatří
Ano, za bordel v tomto státě můžou voliči- sráči, kdežto voliči, díky jejichž hlasům tady ten bordel existuje, jsou hrdinové. V současné době gauneři, kteří tady vládnou, už mají takovou moc a takové finanční prostředky, že se prostě nějakými demokratickými mechanismy odstranit nedají! Všechny významější mocenské změny v dějinách proběhly vždycky násilnou cestou, jinak je z toho šaškárna- viz Velká Sametová Revoluce. Ona i ta buržoazie, která je nyní celosvětovým nosičem demokracie se nedostala k moci zrovna „demokraticky“ (Francie, Anglie), že jo?