Jimmy Hayek

Autorem blogísku je Jakub Hájek, kdysi infantilní rebel bez příčiny, nyní infantilní fotr s příčinou. Frontendista – milovník dobrého kódu a konzistentního UI. Nadšený propagátor hičhajkingu a temnokomorničení. Sledujte mě na Facebooku nebo Twitteru.

Konečně pracuju na vlastním side projektu

Jak už jsem naivně zmiňoval v článku před třemi lety, rád bych rozjel vedle full time práce nějaký vlastní projekt. Něco, na čem budu moct podle možností pracovat, co bude mít potenciálně vyrůst a třeba jednou se tomu věnovat na full time.

To bude dobrý

„To bude dobrý,“ zmohl jsem se akorát ve chvíli, když jsme se loučili a já v sobě hledal sílu, abych to ustál. Stojím na nemocniční chodbě, slzy mi stékají po obličeji a sestra tě odvádí na pokoj. Jdu si pro žádanku na krevní testy - tu jedinou věc, co pro tebe můžu udělat.

Než uhlíky vyhasnou

Probudilo mě zapraskání větví. Vymotal jsem hlavu ze spacáku a opatrně očima pročesával okolí. Uhlíky v ohništi už ani nežhnuly, jen z posledního vydechovaly. Na mýtině na kopci pás měsíčního světla: vidím možná daňka jak prohledává trávu. Zvedná hlavu směrem k nám. Naše pohledy se na okamžik střetnuly, sklopil hlavu a odešel z obzoru.

Rouškou nechráníte sebe, ale ostatní

Čím dál častěji narážím na sociálních sítích na nepochopení smyslu roušek, i když je to od jara opakováno neustále. Tak si to pro jistotu ještě jednou zopakujme: roušku (resp. ústenku) si máte dát na obličej, abyste omezili šíření svých kapének, které mohou být potenciálně infikované covidem 19. Primární smysl roušky je tedy omezení šíření viru od nakaženého, nemá být ochrannou pomůckou proti nakažení (k tomu jsou určené např. respirátory). Takže i když covid považujte za další neškodnou chřipečku a nebojíte se nákazy, stejně byste měli roušku nosit, protože tím chráníte ostatní a přispíváte k omezení rychlostí šíření viru v populaci. Nošení roušky tedy není otázka strachu z nemoci, ale elementární ohleduplnosti k ostatním.

Zapište se do registru dárců kostní dřeně, záchrana života nemůže být snazší

Před víc jak rokem jsem začal vážně uvažovat o zapsání do registru dárců kostní dřeně. Nějaké základní povědomí o problematice jsem měl už dřív, ale nejvíc na mě z médií zapůsobil příběh otce, který měsíce marně sháněl pro svého patnáctiletého syna dárce. To mi najednou nějak docvaklo, že darování kostní dřeně není jen nějaký neuchopitelný dobrý skutek, ale konkrétní cílená pomoc, která může někomu zachránit život. A někde v zadu v hlavě mi začalo šrotovat, co když jsem třeba já ten vhodný dárce pro onoho kluka.

Už jsem tady zas

Rozhodl jsem se tento blog po letech vykřesat a postupně doplňuji z webarchivu staré články. Na této doméně totiž poslední cca 2 roky nic nebylo, páč hosting jsem před lety neprodloužil a doménu nechal skoro expirovat. Když jsem v roce 2016 napsal poslední příspěvek, byl jsem zrovna ve zlomovém životním období, kdy jsem neměl příliš čas a myšlenky na to, abych dál psal pravidelně články. Zároveň jsme měl v posledním období své blogové éry čím dál silnější pocit, že už ani nemám co sdělit.

Odpůrci homosexuálů se mýlí, manželství není veřejnoprávní instituce

Rád bych vyvrátil omyl, kterým konzervativci a vůbec odpůrci homosexuálních sňatků argumentují a v posledním článku jej rozvádí i Ladislav Jakl. Nechci se pouštět do obecné polemiky na toto téma, to už udělal lépe Martin Pánek, jde mi pouze o vyjasnění pojmů.

Scientologové pořádají na školách protidrogové přednášky a společnost mlčí

Představte si, že by si základní školy zvaly muslimské občanské sdružení, aby jeho členové poučili děti v rodinné výchově o tom, jak má vypadat manželství a jaká je role ženy v něm. Troufám si po zkušenosti s případem muslimské učitelky tvrdit, že podobné aktivity škol by tvrdě narazily na odpor rodičů a většiny společnosti. Když si ale základní školy zvou scientology na protidrogovou přednášku, společnost mlčí.

Banalita zla

„Ve své knize Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla, která je v podstatě zprávou o tomto procesu, se Arendtová zmiňuje o banalitě zla. Eichmann se dopouštěl hrůzných činů, ale nebyly za tím žádné zlé motivy či pevné politické přesvědčení. Pouze každodenní bezmyšlenkovitost při dodržování předpisů.

Česká televize manipuluje veřejným míněním a nahrává socialistům

Výsledky výzkumů veřejného mínění, které si Česká televize nechala ke krajským volbám zpracovat, se snažím z dobrých důvodů ignorovat. Zarazil mě ale následující graf, který ČT publikovala na svém webu. Nicméně, nepřekvapil mě.

Kdo je vlastně pravičákem a levičákem?

Rozdělení levice-pravice nemám rád. Ne že bych zastával oblíbenou lidovou tezi, že levice a pravice je nějaký umělý konstrukt politiků a politologů a že politika je buď dobrá nebo špatná. Nemám jej rád spíš z toho důvodu, že nepanuje ve společnosti shoda na tom, co tyto pojmy ve skutečnosti představují.

Recenze: Shane Acker - 9

Po dlouhé době jsem se rozhodl, že napíši recenzi filmu. Ale ne jen tak jedajakého. Jedná se o zajímavý animovaný snímek z dílny animátora Shanea Ackera. Devět minut dlouhý příběh z jakéhosi postapokaliptického světa ve mně zanechal rozpačité dojmy. Film sice můžeme vnímat pouze jako depresivní animák s dobrým koncem, ale něco mi říká, že příběh v sobě skrývá i hlubší myšlenku.

Znovu o pokryteckém známkování

Už několikrát jsem se nejen zde na blogu tímto tématem zabýval. Známkování – zejména tak jak ho chápe české školství mi přijde utažené za vlasy. Nejen, že rozmezí pouhých pěti známek je velice úsměvné, ale pochopil jsem, že i pokrytecké. Vím, že jsem neobjevil Ameriku, ale dnešní písemka z biologie mě donutila ke krátkému článku.

Jsem king - mažu komentáře

Když jsem začínal psát můj starý blog, neměl zprvu formulář k přidávání komentářů. S elánem a chutí jsem napsal tehdy minulý rok můj první článek, publikoval a … A nic. Něco tomu článku chybělo a byly to právě komentáře. Bez nich jsem neměl zpětnou vazbu, nevěděl jsem, co si o článku myslí ostatní, jaký je jejich názor na věc. Blogy bez komentářů by se uchytily možná v dobách komunismu, dnes ale ne. Proto jsem neváhal a i přes nepřízeň statických stránek blogu jsem umožnil komentovat články. Na dnešním blogu tím děkuji redakčnímu systému WordPress.

Proč nesnáším lidi z Linkuj.cz?

Nevěřím v Boha ani v žádné jiné tajtrlíky na nebi či v pekle. Nevěřím křesťanství – především tedy katolické církvi, která byla ještě před několika staletími ideologií srovnatelnou s fašismem či komunismem. Kdo nešel s ní, šel proti ní.

Proč nesnáším emo debílky?

Emo je snad ten nejprimitvnější a nejhloupější způsob jak ze sebe udělat šaška. Černý vlasy, malej mozek, kruhy pod očima, jizvy po rukách. Tohle nedělají ani ty nejprimitivnější zvířata. Ty děti, co ze sebe dělají šašky potřebují akutní psychiatrickou léčbu. Zastavme to! Množí se totiž rychleji než nadržení králíci.

Ironická kostka cukru

Dnes, 4. září představil premiér Mirek Topolánek spolu s místopředsedou vlády pro evropské záležitosti Alexanderem Vondrou informační kampaň k českému předsednictví EU v první polovině roku 2009. Kampani vévodí slogan „Evropě to osladíme“. V kampani totiž vystupuje vedle slavných českých osobností také kostka cukru-český vynález. Ovšem celé se to zdá, jako ironie.

Dnes se začínám učit k maturitě

Pro někoho to možná zní bláznivě. Ostatně, ještě před několika měsíci by mi také připadalo bláznoství pomýšlet na květnovou maturitu začátkem září. Jenže v té době jsem ještě reálně nepřemýšlel nad maturitou, ta byla pro mě dalekou budoucností. Avšak nyní jsem ve čtvrtém ročníku a maturita se ve třídě řeší, dá se říct, pořád. Tento rok bude opravdu perný, ale doufám, že vyváznu živý.

Proč nesnáším lidi z Linkuj.cz?

Linkuj.cz je asi nejznámější česká linkovací služba. Ovšem vůbec se nedá říct, že nejkvalitnější. Za čím dál větší zžumpovatění Linkuj.cz může jak samotný systém, tak i tamní osazenstvo, jehož průměrné IQ je mi záhadou. Přesvědčit jsem se mohl již několikrát, píši tedy z vlastních zkušeností.

Co se děje, když bloger nepíše

Co může blogera přerušit v psaní příspěvků a článků na svém blogu? Psaní, zejména to na Internetu, je do jisté míry závislost. Kdo jednou začne blogovat, už nepřestane. Budiž příkladem Gekon, který oznámil, že na nějakou dobu stáhne do blogerského ústraní. Málokdo však tušil, že onou dobou myslí 3 dny. Já vydržel přestat blogovat 9 dní, ale ne dobrovolně