Jimmy Hayek

Jakub Hájek

Autorem blogísku je Jakub Hájek, kdysi infantilní rebel bez příčiny, nyní infantilní fotr s příčinou. Frontendista – milovník dobrého kódu a konzistentního UI. Nadšený propagátor hičhajkingu a temnokomorničení. Sledujte mě na Facebooku nebo Twitteru.

Sbohem, spolužáci

Nyní jsou prázdniny, a proto zmínka o škole může leckoho vyvést z míry. Nechci ale psát o škole jako takové, ale o vztazích ve škole, respektive ve třídě. Po prázdninách již půjdu do 4. ročníku gymnázia, tedy ročníku hektického. Mimo příprav maturitního plesu a samotné maturity na mě čeká rozloučení se spolužáky. Bůhví kdy se zase sejdeme.

Rychlé šípy na doboru noc

Jako malý jsem hltal Foglarovy Rychlé šípy. Ne, že bych snad byl tak čestný a ušlechtilý, spíš tomu bylo naopak, ale právě ona ta četnost a ušlechtilost a svým způsobem i naivnost mě vždy uchvátila. Když mi bylo asi 10 dostal jsem knížku Rychlé šípy, které obsahují snad všechny příběhy Rychlých šípů a i nyní v mých 18 letech po ní občas sáhnu před spaním.

Jak jsem držel hladovku

Jak jsem se již v jednom článku zmiňoval, v neděli 22. června jsem držel hladovku proti plánu Spojených států vystavět protiraketový radar v Brdech. Byl jsem zvědav, jak se s touto 24hodinovou dietou poperu a musím říct, že jsem se na neděli těšil. Byla to výzva a člověk zjistí, jak má pevnou vůli.

Chuť utéct do divočiny…

Připadá vám život v (post)moderním civilizovaném světě nudný? Nelíbí se vám hodnoty, které vyznává dnešní společnost? Máte občas chuť všeho nechat, utéct někam daleko od civilizace? Mnoho lidí mívá takovéto pocity, málokdo však dokáže opravdu konzumní život dnešního člověka opustit, málokdo dokáže opustit televizi, počítač, mobilní telefon, teplou koupel a dobré jídlo. Christopherovi McCandlessovi se to však před 16 lety podařilo.

Proboha, já jsem emo?

Při vyslovení slova „emo“ mi naskakuje husí kůže. Vidím čtrnáctiletou černovlasou dívčinu sedící na záchodě s žiletkou v ruce. Brr… emo není nic pro mě. Nyní však zjišťuji, že jsem nefalšovaný emař. Stačí se podívat do zrcadla na moji hřívu.

Hladovkou proti radaru

Po dvaceti jedna dnech se v pondělí 2. 6. 2008 rozhodli Jan Tamáš a Jan Bednář přerušit hladovku proti umístění radarové základny v ČR. Jejich hladovění nevyvolalo žádanou reakci ve Vládě, vyvolalo však protesty proti radaru po celém světě a získali podporu části společnosti v Česku, ale i v zahraničí. V neděli 22. června 2008 proběhne celosvětový jednodenní protest hladovkou proti radaru. Jelikož jsem jednoznačně proti jeho umístění v ČR (ale i jinde), připojuji se k této hladovce.

The Children of Leningradsky

Krátkometrážní dokument polského dokumentaristy Andrzeje Celinského a Hanny Polakové popisuje krutý osud asi 4 milionů opuštěných dětí v Rusku. V Moskvě bylo v době natáčení filmu na ulici téměř 30 tisíc dětí, které se potýkají s alkoholem, drogami či prostitucí. Většina dětí má vlastní rodinu, ta však o ně nejeví zájem, vyštvala je na ulici nebo je zcela zavrhla. Snímek ukazuje sociální problémy spojené s rozpadem SSSR.

Je libo vyoperovat si apendix?

Zánět slepého střeva, věc nepříjemná, bolestivá a mnohdy i smrtelná. Zanícený apendix vám dokáže udělat pěkné peklo. Ve většině případů je nutné jej vyoperovat, jinak může dojít k zanícení břišní dutiny. V civilizovaném světě není toto problém, ale představte si, že jste v Antarktidě, široko daleko žádný doktor a vy dostanete zánět slepého střeva.

Bloger obecný a bloger skalní

Je až s podivem neuvěřitelné, že se do učebnic přírodopisu a biologie doposud nedostal tak známý živočišný druh jako je bloger. Je pravdou, že většina učebnic je data staršího, než je zdrávo, ale i v novějších vydáních tento druh chybí. A přitom je to snad jediný druh na planetě, který nevymírá, není ohrožen, ba dokonce se mu daří a jeho populace velmi rychle narůstá.

Zbrusu nový Jimmy Hayek

Ani nevíte, jakou prožívám euforii, když píšu tento první článek. Právě jsem dokončil poslední úpravy webu a nyní o půlnoci píši tento slavnostní článek. Z webdesignera tohoto webu se ze mě stane redaktor (spíše šéfredaktor) svého vlastního blogu. Ráno se probudím jako Kafkův Řehoř Samsa, avšak ne jako hmyz, ale jako pobledlý bloger.

Známky – cesta do pekel

Netřeba toto téma dlouze představovat, neboť předpokládám, že si touto strastí v podobě školních známek prošel každý. Tedy přinejmenším každý čtenář tohoto fejetonového poklesku, protože kde jinde by se naučil číst než ve škole. Nadaní samouci a autodidakti nechť okamžitě zapomenou na tento text, protože by jim stejně nic nového nepřinesl.

Už osmnáct let bloudím světem

Právě sedím u počítače a píšu tento článek. Před několika hodinami a osmnácti lety jsem se narodil. Padá na mě únava z dnešního dne, ale o mé pocity z právě narozené plnoletosti se musím s vámi podělit.

Prezidentská volba není cirkus nýbrž demokracie

Fenoménem všekritizujícího lidu, který ani nezná rozdíl mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, je kritizovat politiky v televizi, kteří marně hledají východisko při volbě prezidenta. Dost mě irituje slýchat z televize, jak je situace nedůstojná, v zahraničí jsme se znemožnili de facto. Nemohu s tím souhlasit. Nemyslím si, že by tato (často možná až agresivní) rivalita prezidentské koalice Jana Švejnara a volitelů Václava Klause - tedy ODS, byla nějak ostudná či nevhodná.

Recenze: Hotel Rwanda

Film popisuje nejděsivější genocidu od konce 2. světové války ve Rwandě počátkem 90. let 20. století. Rwanda je malý středoafrický stát, který byl jako jiné africké země kolonizován. Belgičtí kolonialisté po první světové válce upevňovali svou vládu ve Rwandě tím, že využili dávného rozdělení obyvatel na dvě skupiny - Hutu a Tutsie. Tutsijové byli Belgičany zvýhodňováni a agrese Hutuů narůstá vůči Tutsijům.

Jimmy Hayek vs. vertigo4

Už delší dobu hraji na kytaru, akustickou španělku a už rok a něco na elektrickou. Kytara není pro mě jen věc, kus dřeva... je to pro mě můj nejbližší kamarád(ka), přítel(kyně) :D, vždy když mám dobrou či špatnou náladu, okamžitě si zahraji. Kdybych se měl rozhodovat, jakou karel plíhaljedinou věc si vzít na pustý ostrov, tak by to bez pochyby byla kytara

Stát jako hrnek na stole

Již nějaký ten pátek jest dobře známo, že nic netrvá věčně. Vše pozemské má určitý zrod a nezbytně i skon. Není tomu jinak ani u všedních věcí. Kupříkladu tužka – krásná nová, s mazací gumou na konci, ale po čase se z ní stane ohlodaná tužka – piditužka. A protože svému majiteli dosloužila (spíše dopsala), takováto nebohá tužka pak končí v odpadkovém koši, ne – li jinde.

Vydařené sobotní ráno

Asi pro každého není ranní vstávání procházkou růžovým sadem. Mohu vás ujistit, že pro mě také ne. Někomu vadí brzké vstávání, někomu zase ten zmatek okolo. No jen si vzpomeňte, kolik věcí děláte ráno současně. Jednou rukou si čistíte zuby, druhou češete vlasy, jednou nohou jste v koupelně a druhou v kuchyni. A to ještě nemluvím o pověstné „třetí ruce“…

Škola, (malý) základ života

Chtěl bych říct, že mě školství unavuje, zejména hodnocení a kvalita výuky. Mám mamku učitelku, takže vím o čem mluvím. Chodím do třetího ročníku gymnázia a mám takový pocit, že učitelé zaspali dobu a že od dob Jana Amose Komenského se moc vy výuce nezměnilo. Ona to není jen chyba učitele, školství, ale také společnosti.

Recenze: Proměna - Franz Kafka

Po vyslechnutí patnáctiminutového referátu mojí spolužačky z gymnázia jsem dostal neskutečnou chuť přečíst si jí referovanou knížku Franze Kafky - Proměna. Zaujalo mě detailní vyobrazení člověka, který se jednoho rána proměnil v nepříjemný hmyz, kterého se potřebuje jeho rodina po čase zbavit. Zašel jsem do knihovny a půjčil si šedesátistránkovou knížku. Ilustrovaná argentinským výtvarníkem Luisem Scafatim mne uchvátila ihned.