Ironická kostka cukru
Dnes, 4. září představil premiér Mirek Topolánek spolu s místopředsedou vlády pro evropské záležitosti Alexanderem Vondrou informační kampaň k českému předsednictví EU v první polovině roku 2009. Kampani vévodí slogan „Evropě to osladíme“. V kampani totiž vystupuje vedle slavných českých osobností také kostka cukru-český vynález. Ovšem celé se to zdá, jako ironie.
Někteří brblají nad 12milionovým rozpočtem na reklamní kampaň. V této částce nevidím žádný problém. Jelikož, když se u nás staví kilometr dálnice za 2 miliardy, tak nějakých 12 milionů na reklamu jsou vlastně dobře investované peníze. Co mě však zaráží je slogan, který vychází z českého vynálezu kostky cukru. Nevím, jestli je kostka cukru tak významným objevem, ale budiž. Avšak ironicky vyznívá onen slogan v kontrastu s rapidním úbytkem cukrovarů v Evropě a zejména v ČR. Ten totiž způsobil samotný vstup do Evropské unie.
Cukrovarnictví v Evropě a v ČR nemá nijak dlouhou historii. Se zpracováním cukrovky se začalo de facto až po napoleonských válkách, kdy kvůli námořní blokádě bylo nemožné dovážet třtinový cukr z Latinské Ameriky. Postupně se tedy začaly stavět cukrovary. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo v 1.polovině 80 let 19.století více než 230 cukrovarů. Dá se říct, že Čechy byly opravdovou cukrovou velmocí.
Ovšem počet cukrovarů se začal snižovat a v roce 1989 činil počet cukrovarů v Čechách 53. Se vstupem do Evropské unie nastal pro české cukrovary problém, stejný jako pro ostatní evropské. V roce 2005 schválily orgány Evropské unie tzv. reformu cukerného pořádku. Ta reagovala na výtku Světové obchodní organizace, že Evropská unie omezuje dovoz levného cukru a pomocí dotací (z evropského rozpočtu) pomáhá vyvážet cukr evropský na světový trh.
Počet evropských cukrovarů rapidně klesl a v České republice tomu nebylo jinak. Například britsko-francouzská společnost Eastern Sugar, vlastnící několik českých, slovenských, ale i maďarských cukrovarů, utlumila aktivity ve Střední Evropě a dala přednost výplatě příspěvku z restrukturalizačního fondu a zachování provozu cukrovarů ve svých mateřských zemích. Paradoxem ovšem je, že právě politika dotací vývozu evropského cukru dovedla v Československu po pádu komunismu některé cukrovary do krachu, jelikož nebyly schopny konkurovat těm evropským.
Letos je v provozu v České Republice pouhých 7 cukrovarů. Před 150 lety jich bylo více jak 200. Stojí tedy za to se prezentovat cukrem? Původ kostky cukru je samozřejmě něco jiného, než současný stav cukrovarů v Čechách. Ovšem jak ironicky zní: