Proboha, já jsem emo?

Nikdy by mne nenapadlo, že se budu zabývat emem (dá-li se vůbec skloňovat?) na blogu. Okolnosti mne však donutili – jedná se o mé vlasy. U holiče či kadeřníka jsem nebyl již druhým rokem, zastřihuji si je sám, podle potřeby. Z vlastní zkušenosti vím, že mi nikde vlasy neostříhají, tak jak řeknu. ,,Prosím, chtěl bych vlasy zkrátit o dva, tři centimetry…“. A než se naději, vlasy jsou dole a já vypadám jak ucho. Samopéčí tedy nabyly větších rozměrů a nyní mám co dělat, abych je zkrotil.

Na Internetu jsem narazil na článek, kde je vypsána charakteristika emařů. Pod odstavečkem „Účes“ jsem zhlédl tento obrázek:

Když jsem se podíval na svoje vlasy do zrcadla došlo mi, že jsem takřka emo. To mě dostalo. Celý můj životní cíl nebýt emařem se v jednom okamžiku rozplynul… Rozhodl jsem se tedy, že zajdu k holiči. A když, tak pořádně! Hned zkraje prázdnin se nechám ostříhat na několik milimetrů, abych se co nejméně podobal emařům.