Sbohem, spolužáci

Nyní jsou prázdniny, a proto zmínka o škole může leckoho vyvést z míry. Nechci ale psát o škole jako takové, ale o vztazích ve škole, respektive ve třídě. Po prázdninách již půjdu do 4. ročníku gymnázia, tedy ročníku hektického. Mimo příprav maturitního plesu a samotné maturity na mě čeká rozloučení se spolužáky. Bůhví kdy se zase sejdeme.

Když jsem navštěvoval základní školu, vždy jsem si říkal, jaký jsme super kolektiv. Nedokázal jsem si představit, že bych chodil do jiné třídy, nedejbože do jiné školy. Rok se s rokem sešel a my se ocitli na konci deváté třídy. Každý byl přijat na svou střední školu a mně nijak nerozrušil fakt, že jsme ve škole naposledy. Myslel jsem si, že se budeme nadále vídat, budeme plánovat srazy a zůstaneme spolu v kontaktu.

Přechod na střední školu byl celkem poklidný, ovšem jen navenek. Až teď zpětně vím, jak mě střední škola změnila, celkově myšlení, hodnoty a názory. V prvním ročníku jsme opravdu se spolužáky ze základní školy organizovaly třídní srazy. Sice se nikdy nesešli všichni, avšak takovéto hlavní jádro přišlo na sraz vždy. Rád jsem bývalé spolužáky vídal, rád jsem si s nimi popovídal a těšil se na další sraz.

Postupem času však srazů začalo ubývat, spolužáků, kteří chodili také a najednou jsem zjistil, že i s těmi pár spolužáky, kteří stále chodili se nemám co říct. Společné zážitky jsme měli, ale ty byly mnohokrát probírány a vzpomínány a jiných společných témat, na která se dá poklábosit u pivka, ubývalo. Naopak se spolužáky na gymnáziu jsem měl čím dál tím víc společného, kolektiv ve třídě se začal utužovat a přibývalo i společných zážitků.

Před nedávnem jsem dokonce zjistil, že se mi ani na nějaký sraz bývalé třídy nechce. Zase bychom probírali stokrát probrané, tlachali na nejblbější témata a já bych litoval, že jsem raději nezůstal doma. Zkrátka není to jako to bývalo. Pomalu jsme se od sebe každý vzdálili tak pomalu a nenápadně, že to nikdo ani nepostřehl. A když ano, bylo už pozdě.

Mám tudíž důvodné podezření, že stejně tak dopadne i moje současná třída na gymnáziu. Po maturitě se několikrát sejdeme, zasmějeme se, budeme vzpomínat na průšvihy, co jsme natropili. Možná ještě rok budu udržovat kontakt s nejbližšími kamarády-spolužáky a potom ani s nimi ne. Nechci a nebývám pesimista, ale několik lidí mi potvrdilo, že po maturitě se vztahy ve třídě rozkládají. Jak tlející dřevo.

Ono se také není čemu divit. To, co nás nejvíce spojuje je samotná škola, výuka a učení. To škola nás neustále sbližuje, když nás nutí chodit den co den do školy, zasedat do lavic a společně trávit podstatnou část dne. Jakmile vymizí škola, vymizí i vztahy a přátelství. Možná i nepřátelství – což je na druhou stranu dobře.