Jimmy Hayek

Škola, (malý) základ života

Chtěl bych říct, že mě školství unavuje, zejména hodnocení a kvalita výuky. Mám mamku učitelku, takže vím o čem mluvím. Chodím do třetího ročníku gymnázia a mám takový pocit, že učitelé zaspali dobu a že od dob Jana Amose Komenského se moc vy výuce nezměnilo. Ona to není jen chyba učitele, školství, ale také společnosti.

Kupříkladu se mi nelíbí známkování od jedné do pěti. Jednak není známka jako známka, dále přeci nelze rozdělit znalosti žáka či studenta do 5 známek. Také se občas u některých rodičů stává, že jedinou možnou známkou je „jednička“, ale už nehledí na to, jestli jejich dítě opravdu takové znalosti má, či ne; hlavně že tam je. Je to nejspíš známka nějaké ubohé prestiže, na kterou hledí rodiče dětí, kteří sami nedokázali to co po nich bylo požadováno a nyní předávají svoji „intelektualitu“ na své děti.

Zavedl bych bodový systém místo známek; dejme tomu od 0 - 100… z každého předmětu by se sčítali v rámci tříd i v rámci školy body a každý týden by se ve škole vyvěšoval žebříček 10 nejlepších a 10 nejhorších žáků v každém předmětu. Berme to jako hokejovou sezónu… nejlepší žáci by ke konci roku postoupili do play-off, kde by hráli a Komensky-Cup. Škola by měla být hrou, zatímco nyní je to jen přetahovaná o známky.

Známky ve škole by se měli brát s rezervou a s určitým nadhledem, protože ne vždy jsou relevantní. Znám mnoho lidí, kteří jsou chytří a nadaní, ale učení není jejich parketa. Zatímco student s menším IQ dosahuje lepších výsledků, protože je pilný a s učením nemá problém. Co je tedy lepší? Mít dobré známky s malou použitelností informací, které nastudujeme, nebo vědět to co potřebujeme, ale pořádně? Člověk není stroj.

V naší třídě je mnoho spolužáků, kteří se učí dobře a u tabule dokáží krásně mluvit jako kniha, to co mají v sešitě či učebnici. Když se jich ale zeptáte na něco z minulého roku tak neví… nedokáží si dát věci do souvislostí. Když jsem byl před nedávnem zkoušený z českého jazyka u tabule na Františka Halase, nedokázal jsem mluvit a ,,obkecat” to jako jiní. Dostal jsem 4-, ale tři týdny nato jsme psali písemku na totéž a dostal jsem 1- a ti, co excelovali u tabule měli 3, 4. Přitom na písemku jsem se absolutně neučil a na zkoušení ano. Posuďte potom sami, jaké by to bylo, kdyby mě někdo soudil podle té 4 u tabule… Musím ale uznat, že znám pár lidí, kteří jsou známkově i znalostně výborní… takových lidí je však málo… A bude hůř!


Jakub Hájek

Autorem blogísku je Jakub Hájek, kdysi infantilní rebel bez příčiny, nyní infantilní fotr s příčinou. Frontendista – milovník dobrého kódu a konzistentního UI. Nadšený propagátor hičhajkingu a temnokomorničení. Sledujte mě na Facebooku nebo Twitteru.