Jimmy Hayek

The Children of Leningradsky

S filmem The Children of Leningradsky jsem se setkal již v roce 2005 na udílení cen Academia Film Olomouc, kde získal ocenění primátora města Olomouce. Až nyní po třech letech jsem jej zhlédl. Na filmu mě nejvíce zaujaly děti samotné, které ve svých 12, 14 letech uvažují jako dospělí. Není divu, život se s nimi nemazlí.

Film se odehrává kolem stanice metra Leningradská v Moskvě a ukazuje každodenní realitu mladých bezdomovců-dětí. Je prokládán rozhovory s nimi, kdy se svěřují se svými životními příběhy. Žebráním v metru si vydělají pár peněz. Občas je okolnosti doženou i k prostituci. Zajímavým bodem filmu je část, kdy jeden chlapec sní o tom, jaké to je pít Coca-colu, Pepsi, Sprite a dát si Snickers či Twix. Následně společně s dalšími dětmi čichají výpary z lepidla z igelitového sáčku. Pobledlý chlapec s kruhy pod očima říká, že zprvu odmítal čichat, ale jednou to zkusil a nyní je na lepidlu závislý. Za peníze, které vyžebrá v metru si musí koupit lepidlo…

Opuštěné děti trápí policie, která s nimi jedná nevybíravě. Občas někoho policisté odvezou na stanici, kde do něj kopají a bijí ho. Jsme svědky toho, jak jeden z policistů surově zbije jednoho chlapce, protože čichal lepidlo. Následně mu obsah tuby vymačká na hlavu.

Ke konci snímku umírá čtrnáctiletá dívka Táňa na následky inhalace lepidla. To, co jí pomáhalo se alespoň na chvíli vymanit z kruté reality a zapomenout na bezvýchodnou situaci, ji nakonec zabilo. Táňa však není první ani poslední oběť… Film doporučuji lidem, kteří mají pocit, že je k nim život nespravedlivý. Já osobně jej řadím s filmem Hotel Rwanda, popisující etnické čistky ve Rwandě, za filmy, které vybízí k celospolečenské diskusi.


Jakub Hájek

Autorem blogísku je Jakub Hájek, kdysi infantilní rebel bez příčiny, nyní infantilní fotr s příčinou. Frontendista – milovník dobrého kódu a konzistentního UI. Nadšený propagátor hičhajkingu a temnokomorničení. Sledujte mě na Facebooku nebo Twitteru.