Jimmy Hayek

To bude dobrý

Okno

„To bude dobrý,“ zmohl jsem se akorát ve chvíli, když jsme se loučili a já v sobě hledal sílu, abych to ustál. Stojím na nemocniční chodbě, slzy mi stékají po obličeji a sestra tě odvádí na pokoj. Jdu si pro žádanku na krevní testy - tu jedinou věc, co pro tebe můžu udělat.

Přešlapuju pod okny a ze tmy koukám na osvětlený strop pokoje. Dnes už jsem tam s mámou nešel, abych tě nerozrušoval. Potahuju cigáro, ačkoliv už pár měsíců nekouřím. Modlím se, ačkoliv nejsem věřící. Nemůžu dělat nic, jen věřit v zázrak. Bojím se i o mámu.

Čtyři ráno, zírám do notebooku. Nic těžšího jsem v životě nepsal. Zítra mám mluvit na pohřbu a nevím, jestli to vůbec zvládnu. S každou větou zápasím, škrtám, přepisuju. Přitom psát o nedůležiých věcech je tak snadné.

Je to už šest měsíců, co jsi odešla. Nic nebude jako dřív. Žiju dál a v kolotoči každodenních starostí mi nezbývá příliš prostoru se v tom utápět. Ale mám v sobě bolavou 13. komnatu, kterou otevírám jednou za čas, když jsem sám a to se mi svírá srdce, jen co vezmu klíč. Protože abych uvěřil, že už tu nejsi, musím si znovu připomenout, co tomu předcházelo. Jedinou útěchou je naděje, že se jednou shledáme.


Jakub Hájek

Autorem blogísku je Jakub Hájek, kdysi infantilní rebel bez příčiny, nyní infantilní fotr s příčinou. Frontendista – milovník dobrého kódu a konzistentního UI. Nadšený propagátor hičhajkingu a temnokomorničení. Sledujte mě na Facebooku nebo Twitteru.