Jimmy Hayek

Vydařené sobotní ráno

Asi pro každého není ranní vstávání procházkou růžovým sadem. Mohu vás ujistit, že pro mě také ne. Někomu vadí brzké vstávání, někomu zase ten zmatek okolo. No jen si vzpomeňte, kolik věcí děláte ráno současně. Jednou rukou si čistíte zuby, druhou češete vlasy, jednou nohou jste v koupelně a druhou v kuchyni. A to ještě nemluvím o pověstné „třetí ruce“… Čím déle však brzy ráno vstáváte, tím je riziko, že se to stane vaším denním rituálem, větší. Někdy se probudíte a myslíte si, že je pátek, a ona je sobota a jindy si zas ještě zdřímnete, a on je pátek! Mě samotného potkala ta první možnost.

Jednoho krásného zimního rána jsem se už navyklý na ranní vstávání do školy mechanicky probudil. Podíval jsem se na budík a hle: 7:58! Doma byla jen sestra, ale ta byla nemocná, a proto jsem ji nechtěl budit. Rychle jsem se oblékl, spíše na sebe oblečení naházel, a běžel do koupelny si vyčistit zuby. Poté jsem komicky běhal po byt? s kartáčkem v puse a hledal hodinky. Zjistil jsem ale, že už je mám dávno na ruce. Rychle jsem si zabalil svačinu do školy a hodil ji do tašky.

Nejhorší v těchto situacích je, že čas je neúprosný. Minutová ručička na ciferníku si dělá, co chce a vám nezbývá nic jiného než vydělat baterku, aby vás budík nevydíral. Oblékl jsem si bundu a obul boty, které byly ještě mokré ze včerejška. Pak jsem zabouchl dveře a utíkal na autobus. Po chvilce jsem si uvědomil, že nemám tašku. Kdybych zapomněl něco malicherného, pak bych neváhal a už se nevracel. Ale přijít do školy bez tašky, to je pěkná hloupost. Vrátil jsem se tedy, ale zapomněl jsem i klíče, a tak jsem byl nucen zazvonit sestra nesestra, přestože jsem ji před tím nechtěl budit.

Trvalo to dlouho než otevřela a na její otázku, kde jsem byl, jsem ji nestihl odpovědět. Popadl jsem tašku a utíkal na autobusovou zastávku. Po cestě jsem ještě stihl spadnout na namrzlém chodníku. Čekal jsem asi osm minut a bylo mi divné, že nic nejede. Šel jsem se tedy podívat na jízdní řád, který byl hodně potrhaný. Ten kousek jízdního řádu, který jsem potřeboval, tam ale naštěstí byl. ,,Vždyť v pracovní dny jede autobus v 8:29?“ To už by tu musel být … Ježišmarja! Ve všední den!

Až tady na autobusové zastávce mi došlo, že není pátek, nýbrž sobota a to znamená, že škola není. Sám sobě jsem se v duchu smál. Posadil jsem se na lavičku a nevěřícně kroutil hlavou.


Jakub Hájek

Autorem blogísku je Jakub Hájek, kdysi infantilní rebel bez příčiny, nyní infantilní fotr s příčinou. Frontendista – milovník dobrého kódu a konzistentního UI. Nadšený propagátor hičhajkingu a temnokomorničení. Sledujte mě na Facebooku nebo Twitteru.