Jimmy Hayek

Zapište se do registru dárců kostní dřeně, záchrana života nemůže být snazší

pomoc

Před víc jak rokem jsem začal vážně uvažovat o zapsání do registru dárců kostní dřeně. Nějaké základní povědomí o problematice jsem měl už dřív, ale nejvíc na mě z médií zapůsobil příběh otce, který měsíce marně sháněl pro svého patnáctiletého syna dárce. To mi najednou nějak docvaklo, že darování kostní dřeně není jen nějaký neuchopitelný dobrý skutek, ale konkrétní cílená pomoc, která může někomu zachránit život. A někde vzadu v hlavě mi začalo šrotovat, co když jsem třeba já ten vhodný dárce pro onoho kluka.

Uběhlo půl roku a v říjnu 2019 jsem si konečně začal zjištovat víc praktických informací o možnostech dárcovství; zjistil jsem, že v ČR existují dva registry, jaké jsou podmínky pro registraci a jaké jsou možnosti případného samotného odběru. Na kostnidren.cz jsem vyplnil formulář, na jehož základě mi přišla obecná pozvánka k odběru krve. Možná jsem asi čekal, že mi někdo z náborového centra zavolá a dohodne se mnou přímo termín, kdy se kam mám dostavit. Žel takto pojatou výzvu jsem jako spoustu věcí v života neustále odkládal, až se ze “zítra” stalo “příští týden”, “po Vánocích” a “po karanténě”.

Výzva náborového centra

Asi bych to byl býval odkládal donekonečna, nebýt absolutně nečekané zprávy, že jednomu velmi blízkému člověku z rodiny byla diagnostikována akutní leukémie. Jakože on takovou diagnózu čeká asi málokdo, ale že ji uslyší jinak zdravý mladý člověk, který jde k doktorovi kvůli banalitě, to by vás opravdu nenapadlo. Navíc ten konkrétní typ leukémie postihuje většinou staré lidi nad 80 let. Po prvotním šoku a strachu o blízkého, který měl hned druhý den nastoupit do nemocnice, mi došlo, že v případě potřeby transplantace kostní dřeně, mohu být teoreticky vhodný dárce. Mísila se ve mně naděje, že můžu snad pomoct, se vztekem na sebe sama, že jsem na ten odběr nešel už dávno.

Nicméně mé tušení se potvrdilo, byl jsem požádán jako potenciální dárce a jel jsem do Fakultní nemocnice v Olomouci na odběr krve pro účely testování shodných znaků. Transplantace zatím nebyla úplně ve hře, ale příprava zabere určitý čas, takže se s vytipováváním dárců nečeká. Bohužel asi za týden jsem se dozvěděl, že shoda je pouze 50%, což je pro transplantaci nevyhovující (minimálně se uvádí 8 z 10 znaků, ale lékaři pro minimalizaci rizika samozřejmě upřednostňují 100% shodu). Věděl jsem předem, jaká je pravděpodobnost, že budu vhodný dárce, takže jsem si přílišné naděje nedělal… ale přecijen to bylo zklamání. To potenciální dárcovství totiž bylo tak to jediné, jak mohu tomu člověku reálně pomoct.

Nyní je situace taková vyčkávací, právě prochází třetím, cca třítýdenním cyklem chemoterapií a v registru se předběžně našel dárce s 9 shodnými znaky. Lékařům se do transplantace zatím příliš nechce, protože je to velkej zásah do organismu, docela zabírá chemoterapie a nenašel se zatím ani 100% shodný dárce. Je dost možné a já v to věřím, že transplantace nakonec nebude potřeba. Víc než fyzický boj, je to v tuto chvíli boj s psychikou, protože ty dlouhodobé pobyty v nemocnice bez možnosti návštěv a nejasného výhledu musí být vyčerpávající.

Tady bych to mohl ukončit, jako takovej osobní blog ze života. Ale chtěl bych vás požádat, pokud jste zdraví, neberete dlouhodobě žádné léky a je vám mezi 18 a 35 (resp. 40) roky, abyste aspoň popřemýšleli o vstupu do jednoho z registrů dárců kostní dřeně. A pokud se už rozhodnete, nebuďte jako já a fakt tu registraci dotáhněte do konce a nečekejte až se nějaké onemocnění krvetvorby třeba objeví ve vašem okolí. Nikdy nevíte, jestli právě teď někdo nečeká v nemocnici na transplantaci a nejste jediný vhodný dárce. Zní to trochu pateticky, ale může to být realita. Zachránit život snad nemůže být jednodušší.

Jde hlavně o to udělat ten první krok a zaregistrovat se. Na výběr máte už zmíněný Český národní registr dárců dřeně na adrese kostnidren.cz, nebo Český registr dárců krvetvorných buněk provozovaný přažským IKEMem na adrese darujzivot.cz, kde najdete podrobnější informace. Často jsou také pořádány nábory na školách nebo při různých příležitostech, stačí sledovat weby nebo jejich facebookové stránky. Při náborech se většinou ani neodebírá vzorek krve, ale stačí stěr slin z ústní dutiny. Můžete taky požádat o zaslání sady na stěr a odběr si provést sami z pohodlí domova.

Ve výsledku je velmi malá pravděpodobnost, že budete vybráni jako vhodný dárce k transplantaci (IKEM uvádí 0,5-1 %). Důležité ale je, aby v registrech bylo co nejvíce lidí s různými znaky a pacienti potřebující kostní dřeň měli tak co největší pravděpodobnost, že se právě pro ně najde vhodný dárce. Už při registraci byste sice měli být připraveni v budoucnu darovat, ale když byste se skutečně jednoho dne ukázali jako vhodný dárce a ozvali se vám z nemocnice, pořád máte možnost odběr odmítnout (je ale třeba brát v úvahu, že tím někomu třeba berete naději na uzdravení).

A to hlavní: odběr kostní dřeně nebolí! No, nechci zase přehánět, navíc jsem to osobně nezažil, ale spíš než o bolesti bych mluvil o nepohodlí. Darovat kostní dřeň je totiž možné buď v rámci krátkodobé hospitalizace v celkové anestezii, při které vám bude dřeň odebrána jehlou do pánevní kosti, nebo ambulantně na separátoru podobně jako se odebírá třeba krevní plazma. V případě toho chirurgického zákroku lide uvádějí, že byli potom pár dní o něco slabší a bolely je záda, ale šli by do toho případně znova. Každopádně si myslím, že dobrý pocit z pomoci druhému musí mnohonásobně převýšit nějaké krátkodobé nepohodlí.

kartička registru

Já sám jsem vstoupil do registru hned při zmíněných odběrech krve v Olomouci a i když nakonec nemůžu takto pomoct blízkému člověku, třeba se mi ale jednou ozvou a daruju někomu cizímu. Mimochodem, víte že v České republice je v registrech dárců kostní dřeně zapsaný jen každý 200. člověk, zatímco třeba v sousedním Německu každý desátý? Bylo by fajn tuhle statistiku jednou dohnat.


Jakub Hájek

Autorem blogísku je Jakub Hájek, kdysi infantilní rebel bez příčiny, nyní infantilní fotr s příčinou. Frontendista – milovník dobrého kódu a konzistentního UI. Nadšený propagátor hičhajkingu a temnokomorničení. Sledujte mě na Facebooku nebo Twitteru.