Jimmy Hayek

Znovu o pokryteckém známkování

Už několikrát jsem se nejen zde na blogu tímto tématem zabýval. Známkování – zejména tak jak ho chápe české školství mi přijde utažené za vlasy. Nejen, že rozmezí pouhých pěti známek je velice úsměvné, ale pochopil jsem, že i pokrytecké. Vím, že jsem neobjevil Ameriku, ale dnešní písemka z biologie mě donutila ke krátkému článku.

Biologie patřila kdysi na základní škole k mým oblíbeným předmětům. Ba co víc – chtěl jsem být dokonce veterinářem. Přírodopis na úrovní základní školy mě bavil, a proto jsem se přihlásil na gymnázium do třídy s přírodovědným zaměřením. Měl jsem tehdy zkreslenou představu o gymnáziu a celkově výuce na něm. Netušil jsem, že gymnázium je vlastně základní škola s větší buzerací a většími nároky. Čekal jsem možná něco jiného, možná jiný přístup.

Můj oblíbený přírodopis se proměnil v biologii. Postupem času jsem zjistil, že biologie není to, čím bych se chtěl v budoucnu zabývat. Avšak stále jsem ji považoval za oblíbený předmět a nedělalo mi problém se do ní učit. Vše klapalo, tři roky uběhly jak nic a olé – jsem ve čtvrtém ročníku. V biologii začínáme probírat genetiku. V té se pomalu ale jistě začínám ztrácet a ke genetice mám stále větší a větší odpor. Nepovedená písemka, nepovedené zkoušení a heleme se: genetika mi jde po krku. Průměr známek v biologii není to, čím bych se měl chlubit.

Na dnešní den byla na onu slavnou genetiku naplánovaná písemka. Rozhodl jsem se, že zaberu a naučím se na ní. Okopíroval jsem si i učivo ze sešitu od spolužáka, který se narozdíl ode mně může průměrem známek chlubit a zejména má lepší zápisy. Přes víkend jsem ke genetice sedl a snažil se ji dostat do hlavy. Marně. Genetika se mi v hlavě změnila v guláš a já měl pocit, že vím méně než před tím. Ale usínal jsem s dobrým pocitem, že jsem se alespoň pokusil.

Dnes nadešel čas na písemku – lépe řečeo test, kde z 5 možností může být více správných odpovědí, nebo žádná. Věděl jsem, že test určitě podělám. Jelikož sedím za dvěma nejchytřejšími lidmi ve třídě a biologii rozumí, domluvil jsem se se sousedem, že já opíšu výsledky od spolužáka sedícího před ním a poté mu je řeknu. A to samé on udělá pro mě. Perfektní plán a opravdu jsme to tak udělali. Výsledky jsem spolehlivě opsali od spolužáků před námi a protože jsme potom měli možnost zhlédnout výsledky testu, tak už nyní vím, že se test zdařil.

Možná nechápete, co je na tom tak zajímavého. Není na tom zajímavé nic, ale když teď nad biologií a testem přemýšlím, přijde mi to celé jako jeden velký blázinec. Učil jsem se jak pako a stejně nebýt opisování od spolužáků, nevěděl bych téměř nic. Dostal bych 5 a bych bych za dementa. Takhle počítám s 1 či 2 a učitelka si bude myslet, že genetice rozumím. Nemám ve zvyku od někoho opisovat či používat taháky. Už jen proto, že to zkrátka neumím a také mi přijde ubohé skrývat svoje neznalosti za dobrými známkami. Raději dostanu horší známku, ale vím, kde mám mezery. Jenže v biologii jsem byl nyní opravdu v dost nepříjemné situaci a tak jediná rozumná možnost byla opsat tyhle výsledky.

Ale jaký tohle má smysl? Honit se za známkami – k čemu to je? Tím, že nyní v biologii dostanu dobrou známku z testu neznamená, že látce opravdu rozumím. Ale biologie není hlavní, co mě štve. To ten přístup…


Jakub Hájek

Autorem blogísku je Jakub Hájek, kdysi infantilní rebel bez příčiny, nyní infantilní fotr s příčinou. Frontendista – milovník dobrého kódu a konzistentního UI. Nadšený propagátor hičhajkingu a temnokomorničení. Sledujte mě na Facebooku nebo Twitteru.